Nebýt toho, že ještě před tři čtvrtě rokem byly Jana Sapíková a Hana Říhová nezaměstnané, těžko by si dnes lidé v Památníku Mladovožicka mohli prohlédnout skvostnou výstavu historických šicích strojů. Sotva by se mohli seznámit s náprstkem ze šestnáctého století nebo s uctivým dopisem, který napsali z firmy Singer slečně, která přeplatila ve splátkách svůj šicí stroj o šest korun…

„Jezdily jsme společně do Tábora na úřad práce. A v bazaru jsme objevily krásný šicí stroj. Už jsme měly doma jeden ze skládky, tak Janu napadlo, že by bylo hezké je začít sbírat,“ líčí zrod ušlechtilé myšlenky Hana Říhová.

Nezaměstnané ženy z Mladé Vožice tak měly dostatek času, aby sháněly mezi lidmi, sledovaly aukce na internetu, projížděly bazary, pídily se po příslušenství, knihách i odborné literatuře.

„Nějaký vzdělaný člověk v televizi řekl, že nezaměstnaný člověk by měl dělat dobrovolně něco pro ostatní, kteří na něho vydělávají. A já jsem to pak takhle pojala. Sbíraly jsme šicí stroje, protože jsme je pak chtěly ukázat lidem,“ říká Hana Říhová.

Jejich konání navíc provázela zvláštní znamení. Jak jinak si vyložit, že když si obě ženy dávaly v kavárně na táborském náměstí kávu a podívaly se na stůl, u kterého sedí, poznaly v něm spodek šicího stroje? Jak jinak si vysvětlit, že na staré pohlednici z první světové války, kterou koupila Hana Říhová na aukru, bylo v kolonce adresáta zrovna její příjmení?

„Měly jsme pocit, že to máme dělat. Odměnou i hnacím motorem pak byly reakce lidí. Ono se řekne šicí stroj. To ale není jen tak. Pro mnoho z nás se k němu váží vzpomínky, třeba na babičku nebo na maminku, kterak seděly u stroje, ten tiše klapal. To byla taková domácí pohoda. Kdo z nás si někdy nehrál s babiččiným náprstkem nebo se hříbkem na štupování ponožek?“ ptá se Jana Sapíková.

V budově mladovožického památníků, kde si od včerejší slavnostní vernisáže můžete všechny exponáty prohlédnout, totiž kromě šicích strojů naleznete všelijaké příslušenství od krejčovských panen, přes šitíčka, módní časopisy, špulky, žehličky, knoflíky, cívky ale i návody k obsluze.

„Je neuvěřitelné, že u některých strojů se dochovaly i návody k použití. Nebo účtenka spolu s průvodním koresponďákem z roku 1916, kde firma Singer vrací slečně, která si u nich splácela šicí stroj a přeplatila částku, šest korun zpátky. Já něco zaplatím a účet už nikdy nenajdu,“ směje se Jana Sapíková.
Nejstarším exponátem celé výstavy, která čítá přes čtyřicet exemplářů, bude pravděpodobně stroj, který patří do expozice památníku. Jeho stáří se odhaduje na více než 170 let. To však ověří až znalec. Prokazatelně 120 let starý je ale housličkový stroj, který je součástí sbírky Jany Sapíkové a Hany Říhové. Z internetové aukce pořídily také poměrně drobný náprstek ze zvláštního materiálu, kde majitel deklaroval původ v 16. století.

„V knize Co život dal vzpomíná vožický rodák Richard Pechek na svého tatínka, místního krejčího. Ten si prý jako první ve městě pořídil šicí stroj. Lidé se k němu ale báli chodit, protože měli obavy, že švy nebudou držet a látka bude prosekaná. Tak si maminka nechala sešít kusy látek k sobě a obcházela zákazníky. Když jim ukázala, že stehy drží a po rozpárání se látce nic nestane, teprve se začali vracet. A do tří let prý měli všichni krejčí ve Vožici také stroj. Bylo by hezké, kdyby se ukázalo, že ten náš nejstarší exponát je právě Pechkův stroj,“ říká tajemně Jana Sapíková.

Výstava má i svůj dětský koutek. Zmenšeniny šicích strojů, které jsou však plně funkční, až berou dech. „Holčičky chtěly napodobovat svoje maminky nebo babičky a dřív se děti vedly tak nějak k práci a praktičnosti, míní Hana Říhová. Sama vystudovala textilní školu v Písku. Dnešní doba však řemeslu příliš nepřeje, a tak šije jen pro sebe, rodinu a přátele. Kromě toho se svou kolegyní předvádějí na různých akcích také stará řemesla provozovaná za třicetileté války.

Obě dámy prozradily, že u šicích strojů to zřejmě končit nebude. V hlavě už se jim rodí další nápady na sbírky. Jana Sapíková je však přesvědčená, že by to mělo být něco běžného, co lidé znají. „Člověk si rád prožije trochu nostalgie u předmětů, které mu něco připomínají. Tak bychom rády lidi zase něčím potešily. Třeba to budou hračky, nebo cukrařina, formičky, bábovky a podobně, kdo ví…“

Hlas z minulosti

Stvrzujeme s díky přeplatek 112 korun a sdělujeme, že přeplatila jste tím účtovaný obnos o 6 korun. Vracíme vám tudíž dnes tento obnos poštovní poukázkou a poroučíme se k vašim dalším službám. V úctě oddaní Singer a Co., akciová společnost pro šicí stroje.
Korespondenční lístek tohoto znění z roku 1916 i s poštovní poukázkou najdete v Památníku Mladovožicka. Je součástí výstavy historických šicích strojů.