Roku 1696 konečně úleva. Ječmene je dost a zlevnil. Zlevní také městské pivo? Ku cti představitelů města, jimž jinak měšťané nemohli přijít na jméno, uveďme, že cenu piva vrátili na výši, jakou mělo před patálií s ječmenem. Z deseti zlatých za sud a pěti krejcarů za pintu zlevnilo na dřívějších osm zlatých za sud a pinta se prodávala za čtyři krejcary.

Na kobereček

Tím jsme však vyčerpali všechny dobré zprávy pro pivovarnictví v Táboře. Kontribucí začalo od roku 1697 zase přibývat. Na vybírání poplatků z vaření piva dohlíží dva muži jako ostříži. Ten první je městský kasír a zároveň zastává funkci kontribučního kasíra. Co vybere, odvádí výběrčímu Janu Jakubu Sebenářovi.

Jsou nesmlouvaví. Vůbec jim není zatěžko ukázat na viníky, ať je to kdokoliv. Brzy musí jít na radnici „na kobereček" dokonce páni obecní starší a několik měšťanů. Městský kasír a výběrčí kontribučního obilí pro ně mají zajímavá čísla.

Nejprve zúčastněným přednesli, kolik město už zaplatilo ze stanovených poplatků, kolik předpokládá utržit za nejbližší várky kontribučního piva, kolik je zlaťáků v městské pokladně a kolika zlatých se přes tohle všecko stále nedostává. Páni se dozvídají, že městu dluží za pšenici na pětadvacet varů piva. A to je zatraceně dost. Čas pádí a císař chce své peníze. Takže, pánové, jestli dluh nevyrovnáte do čtyř neděl, jdete do vězení. Bez pardonu.

A snažit se budou i hospodští. Piva se prostě musí v Táboře vypít víc. A zaplatit za něj – samozřejmě. Hospodáři z přední a zadní hospody na předměstí dostávají napomenutí, že mají odebírat z pivovaru víc bílého piva, které se tam hromadí ve spilce.

Nová ze staré

Aby bylo pivo lepší, bude mít táborský pivovar novou pánev. Sám pan primátor jel do Prahy vyjednávat s kotlářem, jak taková pánev má vypadat. Bude z nové uherské mědi, libra za 36 krejcarů, a to celé kombinovat se starou mědí po 24 krejcarech za libru.
„Kde vezmu tu starou měď?" patrně se zeptal kotlář. „Z naší staré pánve," zněla odpověď hospodáře.

V březnu 1698 starou pánev vymontovali a odvezli do Prahy, a v táborském pivovaře se tedy nedalo vařit. Ve městě se šenkovalo hejlovské pivo.

A co čert nechtěl, v prosinci sládek pokazil celou várku. Táborští ale neměli jiné pivo a navíc z tohoto piva potřebovali poplatky, a tak jim nezbývalo než ho vypít. Když se hosté v šenku ofrňovali, že takové pivo se nedá pít, hostinští jejich apetit povzbudili alespoň tím, že ho prodávali se slevou. Pintu místo za čtyři krejcary dávali jen za tři. A když všechno vyšenkovali, dozvěděli se, že i za zkažené pivo musejí odvést nápojový poplatek v plné výši.

Ohradili se, a obratem se jim dostalo vyhlášky: „Kdo je (totiž zkažené pivo) po třech krejcarech za pintu dával, poněvadž to o své ujmě činil, má tu škodu nésti."

Nad sládkem, jemuž konšelé s chutí vyhrožovali, že pokud nebude dobře vařit, přijde o veřtat, se rozhoupal Damoklův meč.
Roku 1699 městský kasír sečetl strany má dáti a dal a znovu zjistil, že není za co vařit kontribuční pivo. Zase průšvih. Kdo za něj může? Zase měšťané! A navíc zrovna ti, jejichž domy nevypadají právě vábně.

Vyhodili sládka

„Strany nedbalých sousedův, kteří várky městské toliko projedí a propijí a z nich ani kontribucí neodvozují, ani domův nespravují, má se při novém ordunku pozorovati, jak by se zaopatřiti mělo," předjali konšelé nápravu, zvětřili pochopitelně nejdřív sládka Pavla Kubarta a v červnu vyhlásili nový ordunk čili pořadník sousedských várek piva: „Ti, kteří v obecních službách jsou, a proto ve svých domech nebydlí, mají ještě tentokrát k várce připuštěni býti, kteří pak v takových službách mimo město zůstávají, nikoli. Budoucně nemají se do služeb obecních přijímati ti, kteří své domy mají, aby město tím lépe osazovalo a sousedé své domy spíše spravovali."

V té chvíli se tenoučká nit Damoklova meče nad sládkem přetrhla. „Městský sládek, poněvadž velmi nedbalý jest a mizernou čeládku chová a na tu ještě pozor nedá, má se od sv. Havla propustiti."

Kubartovo místo konšelé nabídli měšickému sládkovi Jiřímu Laníkovi a doporučili mu odkoupit od obce dům Radeckých. Koupí-li ho, bude to pro jeho přijetí do funkce jen k dobru.

Následujícího roku Laník dům koupil, přijal táborské městské právo a pustil se do své práce. Preventivně dostal od konšelů napomenutí, aby věrně a pilně veřtatu svého vyhlížel a náležitou novou čeládkou se zaopatřil.

Josef Musil