Na dvou frontách se bojuje s dálnicí. Táborští se snaží prosadit si lávku přes dálnici u Měšic, Ústečtí zase řeší cestu do turoveckých lesů, kterou stavba zavřela. Mají partii daleko lépe rozhranou než Tábor, pro novou cestu už pracují na výkupech pozemků. Obě radnice zaspaly doby, kdy si k projektu D3 mohly dávat připomínky. Teď mají napilno.

Od Svitu do turoveckých lesů vedla polní cesta, tu ale nyní pohřbila dálnice, která si razí cestu do Veselí nad Lužnicí. Zatímco zvěř má díky svým ochráncům vystaráno a pod D3 projde koridorem, pěší a cyklisté takové zastání neměli. Ke koridoru se v tuto chvíli nemají jak dostat. Připouští to starosta Martin Doležal. „V těchto místech k biokoridoru cesta nevede, jen mokřiny. Předchozí vedení Ústí ji zapomnělo připomínkovat, proto v projektu není.“

Aby se lidé tímto směrem dostali až na hráz rybníka Nový kravín, kam se chodí na houby, začala radnice jednat s majiteli pozemků, kteří půdu pro cestu prodají. Biokoridor je o krok napřed. Jak řekl ředitel českobudějovického Ředitelství silnic a dálnic Josef Pešl, už se staví a zprovozněn bude spolu s dálnicí v červnu roku 2013.

Do vlastnictví potřebuje Ústí získat pět až šest pozemků, které mají několik vlastníků. Většina z nich je k záměru vstřícná. Na cestu vydají kolem 300 tisíc.

Táborský starosta Jiří Fišer si vyslechl kritiku, že kvůli lávce zdržuje opravu na dálničním obchvatu. Připustil, že podali rozklad, aby vyvolali jednání s ŘSD. Nejen kvůli lávce, ale i dalším záležitostem. Například protihlukovým opatřením.

Fišer již s Pešlem vede jednání. „Lávka ale nebude, teď si sepíšeme garance a my pak rozklad stáhneme, aby se neblokovala oprava obchvatu,“ říká starosta.

Lávka pro cyklisty vsunout do financování dálnice již nejde. Nicméně v budoucnu tu stát může, za předpokladu, že peníze půjdou z jiných kapes. Například z dotací, o které se Tábor může ucházet u Státního fondu Dopravní infrastruktury. Táborák z webové diskuze však má jiný názor. „Stavba dálnice se už několikrát předražila, že cena jedna lávky by se ztratila. Vše jsou jen výmluvy. Hlavní roli hrají neochota politiků dělat něco pro lidi a zdražování ze strany dodavatelů.“

NA OKRAJ
Zvěř se má, její ochránci nespí
Kdyby měli lidé tolik ochránců jako mají zvířata, nemuseli by radní vynakládat tolik energie, aby dohnali, co někdo zaspal. Obě radnice – Tábor a Sezimovo Ústí jsou toho příkladem. Jedna se zapomněla přihlásit s cyklo lávkou přes dálnici, druhá s cestou, po níž by pěší došli k rybníkům. Nu což, šlo přece jenom o lidi. A jak je vidno, ti u svých volených zástupců nemají takové zastání jako zvířata u svých ostražitých dobrovolných ochránců. Ti jsou se svými požadavky u dveří projektantů jako první, nedají se snadno odbýt a své svěřence ve štychu nenechají. Pěkně si do projektu nadiktují, kudy mají dálnici podejít srnky, kudy budou hopsat žáby a ještě si nechají udělat podchod třeba pro medvědy. Co kdyby sem někdy zavítal a potřeboval se dostat na druhou stranu dálnice. A projektanti kývou, ale že by jim na mysl přišel i člověk? Možná se už nepočítá, že je součástí přírody. Máme ale šanci: staneme se ohroženým druhem a pak se nás snad nějaký ten ochránce také chopí a dálnice se budou prodražovat i kvůli nám.