Kolem tří set let už obývají osadu Pejšovi. Na statku nedaleko Pikova nyní opět vzkvétá hospodářství a jezdecký klub.

„Podle finančních možností budovy opravujeme. Prvně střechy a pak další věci. Pomalu se hospodářství rozjíždí a začíná to být na úrovni,“ pochvaluje si majitel Jiří Pejša.

Na statku je nyní ustájeno 16 koní, majitelé se zabývají zemědělskou výrobou. Syn Jiří Pejša junior s přítelkyní buduje jezdecký klub.
„Klasickou výuku jízdy na koni nyní navštěvuje týdně 15 až 20 stálých lidí. Dříve jsme brali i náhodné zájemce, ale od toho jsme opustili. Neměli mnohdy ke koním žádný vztah. Nové členy momentálně nenabíráme, ale neříkáme zcela ne. Je to o domluvě,“ říká Pejša mladší. Až sežene peníze, chtěl by se pustit do stavby kryté haly, kde by se dalo vyučovat i v zimě. „Zimy jsou tu tuhé. Budeme se snažit o peníze z dotací, bez nich by nešlo skoro nic, co jsme doposud udělali. Budeme se je tedy snažit co nejvíce využít, dokud to jde,“ podotýká Pejša.

Jiří Pejša senior se věnuje chovu ovcí. „Vlna je dnes bezcenná, takže většina z nich je chována na maso. Ale nejen to. Je tu hodně luk, a tak jsou alespoň využité. Navíc spásají trávu,“ dodává.
Ubytování na statku jezdci nenajdou, ale na projížďky je podle Pejši kraj ideální. „O ubytování ani zatím neuvažujeme. Lidé se tu mohou ale projet do čisté přírody bez silnic a aut,“ říká.

Malé zázraky

V Pejšově Lhotě, která je tvořená dvěma statky, žije pět obyvatel. Osada je částí městyse Borotín a nachází se na severovýchodní straně katastru obce Pikov.

Poprvé je zmíněná v roce 1386 v zakládací listině borotínské fary, ovšem původně jako Kachlíkova Lhota. Se jmény se zde ale opravdu nešetřilo. Ve své historii osada vystřídala pestrou škálu názvů. V roce 1541 byla Kachlíkovo Lhotou, o rok později Kubcovou Lhotou, v roce 1623 se jmenovala Michálkova Lhota, následně 1654 Michalova Lhota, Večanáškova Lhota až roku 1677 dostala dosavadní název Pejšova Lhota. Rody Pejšů a Smejkalů jsou zde usazeny od konce třicetileté války.

Při přestavbě statku Pejšova v roce 1920 bylo nalezeno několik nádob se zlatými a stříbrnými penězi z roku 1620. Podle ohořelých papírů ves lehla požárem a teprve na sklonku třicetileté války, nebo po ní, byla znovu obnovena.

„Můj tatínek, který se narodil v roce 1918, říkal, že obytné budovy se stavěly, když mu byly dva roky. Před tím tam byly jen stáje a hospodářské objekty, které přesahují stáří sta let. Nejdřív se totiž myslelo na hospodářství, ne na sebe,“ připomíná Jiří Pejša. K hospodářství patřilo 29 hektarů zemědělské půdy a deset hektarů lesa.

Do roku 1957 byli Pejšovi soukromými hospodáři, následně statek přešel pod JZD Pikov, který se nakonec sloučil s borotínským družstvem. „Naši pracovali pod nimi. Družstvo zde mělo ustájený dobytek, koně a uskladněné seno, slámu a obilí. Budovy trochu chřadly, ale bylo dobré, že se mohlo pracovat doma, že jsme nebyli vyhnáni. V tom se k nám zachovali slušně,“ podotýká Pejša. Objekty byly rodině vráceny v roce 1993 a před deseti lety začal hospodařit syn Jiří Pejša junior s přítelkyní.

Z Pejšovy Lhoty pochází jediný existující důkaz pravěkého osídlení Borotínska. Část neolitické břidlicové sekerky odevzdal do táborského muzea v roce 1929 Rudolf Pejša. (zdroj: www.pikov.cz)

David Peltán