V osmdesáti si už mnozí senioři povídají hlavně o chorobách. Kde koho píchne, kde ho bolí. Jsou mezi námi ale lidé, u nichž věk nehraje žádnou roli.
Potkáte-li ho na kole, asi jen těžko mu budete hádat čerstvou osmdesátku. Svatomír Novotný z Dražic o sobě příliš mluvit nechce. Za to o své cyklistické vášni a Partě svižných staříků se rozpovídá rád.

Jak jste se dostal do Party svižných staříků?
Nejsme žádní důchodci, i když mnozí z nás již v důchodovém věku jsou, jsme prostě svižní staříci. Ale jsou mezi námi i ženy, tedy svižné stařenky. Jak dlouho parta funguje, tak to nevím přesně. Vzniklo to tím, že se poznali při zájezdech s cestovní kanceláří manželů Pazourkových, kteří se specializují na cyklistiku. Všichni jsme s nimi někdy cestovali, takže jsme se tam poznávali. Tam se vlastně parta dala dohromady. Já mezi ně přišel, když už fungovali. Přátelé mi říkali, že se scházejí v restauraci Pohoda a jestli bych mezi ně nechtěl přijít. Tak jsem tam zašel a už mezi ně asi čtyři roky patřím.

A to se scházíte pravidelně?
Pravidelně jedenkrát v měsíci. Teď už ale v restauraci Peta Na Kopečku. Abychom nebyli jen nějaká partička, tak jsme si dokonce jako Parta svižných staříků zvolili svého prezidenta. Tím je nejstarší z nás, o rok starší než já právník Bohuslav Plašil. Zaregistrovaných máme pětatřicet členů, ale těch skalních, kteří se pravidelně účastní zájezdů a vyjížděk na kole , je asi patnáct. Kdyby nás jezdilo víc najednou, tak by bylo po cestách moc lidí. Většina z nás jsou Táboráci, jen já jsem z Dražic a jeden kolega z Ratibořských Hor. Všichni jsou v důchodovém věku, až na některé výjimky. Jen asi dva jsou mladší. Třeba Jarda Březinů to zdědil po otci, který před třemi roky zemřel. Přišel s ním kdysi k nám a už zůstal.

Co na těch setkáních řešíte?
Tak předně prezident schůzi zahájí, zhodnotí činnost, co kdo zorganizoval, kam jsme v daném měsíci vycestovali a tak. A pak se samozřejmě připravují další zájezdy. A když ten měsíc má někdo narozeniny, tak mu popřejeme a pak posedíme. Prezident má zvonec, s nímž si zjednává pořádek. No někdy jsme jak malí kluci.

ichni jezdíte na kolech. Kam vedou vaše cesty?
Tak různě. Některé akce, jichž se účastníme, pořádá cyklistický svaz, nebo si prostě připraví trasu někdo z nás. Zajistí kompletně ubytování, jízdenky, když je to potřeba, a pak také výpravu vede. Například první letošní akce se uskutečnila na zahájení cyklosezóny v Jihočeském kraji pod názvem S kolem k šumavskému moři, a to 1. května. Při této příležitosti byla otevřená nová část cyklostezky Jezerní u Lipna na trase Frymburk a Lipno nad Vltavou. Protože ten den byla otevřena i vodní elektrárna pod Lipnem, tak jsme si tam udělali exkurzi. V září jsme pak měli ukončení letošní sezóny, a to v Českých Budějovicích před radnicí. Odtud jsme jeli k Temelínu, k elektrárně, tam jsme měli volnou prohlídku v jejich expozici. Dostali jsme dokonce pohoštění, tak to bylo příjemné. Ten den jsem najel 97 kilometrů.

Kolik tedy v průměru za den najezdíte?
Tak osmdesát, nejvíce těch sto kilometrů. Ale ne každý den, spíše o víkendech. Záleží také na terénu a kam se jede. Těch sto kilometrů to je asi maximum. Já netrénuji, ale spíše si dělám výlety. Denně jezdím hlavně po vsi.

Máte speciální cyklistické vybavení?
Moje kolo je asi rarita, protože je to třicet šest let starý favorit. Tedy upravil jsem si ho, jezdí dobře. Ostatní mají trekingová kola, dcery s manželkou mi ho také chtěly k narozeninám koupit, já nechtěl. Mně se na tom mém favoritovi jezdí pěkně. Zkusil jsem si jiná kola, ale na tohle nenechám dopustit. Udržuji ho, nemám na něm žádné poruchy.

Vzpomněl jste zahájení a ukončení sezóny. A kde jste jezdili mezi tím?
Udělali jsem si třeba Orlické hory. Tam jsme byli týden, projezdili jsme Náchod, Dobrušku a další městečka. Projeli jsme hory od Masarykovy chaty k Jiráskově chatě. Prostě po hřebenech hor a pak městy. Jsou tam moc pěkné cesty, opravdu to stojí za to vidět. Pak to byl dvoudenní zájezd z Benešova kolem Sázavy do Kácova a zpět domů. Loni jsme třeba jezdili po Slovensku, konkrétně v Podhájské, kde jsou termální lázně. Jo ještě letos jsme absolvovali Vysočinu, tam jsme byli čtyři dny. To jsme se motali kolem řeky Svratky a Náchodska. A dvakrát jsme ještě dělali cyklostezky do Budějovic a pak také jezdím sám nebo s dcerou Jarmilou.

A to se nebojíte jezdit sám?
Ne. (To se bojím já, přidala se k rozhovoru manželka Jarmila).

Když jedete na zájezdy, jak přepravujete kola?
Buď vlakem, nebo vezmou chlapi z party auta a káru, nebo na střechu. Domlouváme se i na jednodenní vyjížďky. Sejdeme se v sobotu v devět hodin na Svépomoci a vyrážíme po okolí. To je takové rekreační ježdění.

Jezdíte po celý rok nebo jen v té cyklistické sezóně?
Tak jeden rok jsem jezdil dokonce už v únoru, nebyl sníh, tak to šlo. Bylo pěkně. A když je rozmrzlý Jordán, tak se i vykoupu. Letos jsem si koupání moc neužil, ale jinak vždy od května až do října. Hlavně jezdím na Košín, tak to je vlastně takový trénink.

A co na to vaše sportování říká manželka?
Babička vždycky říká, že pořád jen čeká, až se vrátím. Ještě že jsou ty mobily, dám o sobě vědět. Auto? Mám a řídím, ale nákupy taky dělám na kole. Jen manželku vozím autem k doktorce a pak po hřbitovech. Když jedeme ve dvou, tak to by asi na kole nešlo. Nedávno jsem s autem prošel technickou kontrolou a zjistil jsem, že za dva roky jsem autem najel 840 kilometrů. Ale na kole ujedu tak tři až čtyři tisíce kilometrů za rok.

Máte nějaké speciální vybavení co se týče oblečení nebo sportovní výzbroje?
Naše parta si nechala ušít u pana Kalaše speciální žluté dresy, tak jsme jak motýlci žluťáskové. Jinak si koupím oblečení, které se mi líbí. No a pak samozřejmě helmu, rukavice a favorita.

Sportovec jste tělem i duší. Jak si udržujete životosprávu?
Každý den ráno cvičím. Nemusím moc maso, ale co si vypěstuji na zahradě, to si také sním. Mám rád třeba pohanku, jáhly, kukuřici, proso a hlavně zeleninu ze zahrady. Chlapi si mezi sebou předávají různé recepty a co kdo jak vaří.

Cyklistika je asi váš největší koníček. Máte ještě čas na něco jiného?
Mám zahradu a moje hlavní hobby je elektrika, bylo to i mé řemeslo.
Já jsem vlastně s cyklistikou začal až v důchodu. Takže jezdím tak těch dvacet let. Před tím to bylo jen tak pro potěšení a teď tedy také, ale s partou.

Vás neláká třeba moře nebo cesty do zahraničí?
Ale to my také jezdíme. Byli jsme týden ve Španělsku, na tři dny kolem Labe, ve Švýcarsku kolem Bodamského jezera, v Rakousku jsme dělali Dolomity. Právě ve Španělsku jsme bydleli u moře. A kolem Dunaje jsem už jel asi třikrát. Od Lince až k Vídni to mám projeté. V zahraničí jsme toho také najezdili hodně.

Zdá se, že ta vaše Parta svižných staříků opravdu funguje dobře.
Víte, jsem tak spokojený. Jsme lidé stejného ražení, máme rádi stejný humor. A myslím, že stejně berou i oni mě. Jako parťáka.

Svatomír Novotný - Narodil se 7. července 1930, je rodákem z Dražic. Spolu s manželkou Jarmilou vychovali dvě dcery, a to Jarmilu a Helenu. Pan Novotný je vyučený elektrikář a dodnes má své řemeslo rád.

Alena Řezáčová