„Na první jízdu je to tady určitě úzké. V budějovickém Igy jsem o obrubníky nikdy neštrejchla, ale tady ano,“ přiznává mladá řidička Peugeotu 304 Tereza Blažková z Tábora. Rozhodně není sama, komu nájezdy daly alespoň napoprvé trochu zabrat. „Nájezdy do spodních pater jsou skutečně úzké, a to mám škodovku. Myslím, že pro větší auta jsou i parkovací místa krátká,“ potvrdil nám za mužskou část řidičů Jan Jíra z Plané nad Lužnicí. A dokonce i Jaroslav Mlejnek, který má u technických služeb parkování na starosti, uznal, že především rampy mohly být o chlup širší. „Kdo si pořádně nenajede, nemusí se hned trefit,“ řekl Deníku včera.
Autor architektonické podoby stavby Zdeněk Šimeček se však dušuje, že všechny výšky, šířky i délky kopírují stanovené normy. Sám jezdí nemalým volvem, a údajně projel. „Možná to je just, ale projel jsem. Bohužel, neměl jsem víc místa, ale míry jsem musel dodržovat jak uvádějí normy,“ říká o svém díle.
Všichni, kdo už si parkoviště vyzkoušeli, jsou přesvědčeni, že po druhé nebo třetí jízdě si hravě zvyknou a najdou správný grif, jak najet, aby se vešli mezi dva obrubníky.
A i když značení zajišťovala odborná pražská firma, bude se ještě dolaďovat. Tím se i zlepší orientace. „Přibude zhruba čtyřicet směrovek a cedulek; počítám, že do konce ledna je dostaneme z výrobny,“ dodává Mlejnek.
„Mám menší auto, tak mi to tu nečiní problémy. Je nutné si trochu nadjet a jde to dobře,“ má recept na bezpečný pohyb po parkovacím domě zkušená řidička Marcela Cetlovská z Chotovin.