Pravidelně tu prezentují své pichlavé výpěstky členové Spolku pěstitelů kaktusů a sukulentů Tábor. Letos se k nim přibyla také unikátní výstava exotických ptáků. A do třetice se v sobotu 25. května přidají ještě malí hlodavci.

Od čtvrtka už zoo park s papoušky navštívilo asi tisíc lidí. To chovatele Milana Jarolímka samozřejmě těší. „Jsem rád, že má výstava úspěch. Hlavní je, že si děti i rodiče odnášejí zážitek,“ sdělil s radostí.

VZÁCNÉ DRUHY

Mezi stovkou exotů najdete i vzácné kusy. „Chováme druhy, které nemívají ani v zoo. Nejzajímavější jsou Ara Ararauna, Ara mnohobarvý, Žako Kongo, Amazoňan modročelý, Lora mnohobarvá, Aratinga, Pyrura či Alexandr růžový vousatý nebo čínský. Také máme korely s albíní mutací,“ vyjmenoval jen poměrnou část svého chovu.

Z výstavy chtějí s manželkou Lucií udělat tradici. „Na jihu Čech nic takového není. Je to zatím projekt, který je v začátcích, ale chceme z toho udělat pravidelnost. Každoročně dvě výstavy v Táboře na jaře a na podzim. Stále pro lidi připravovat něco nového, co ještě neviděli,“ vysvětlila Lucie Jarolímková.

DALŠÍ GENERACE

V druhé nejstarší botanické zahradě České republiky lze vidět do neděle barevné opeřence z Asie, Austrálie i Afriky. Ti největší mazlíci mají i jména. „Máme rádi klasická česká, takže máme Cyrila, Žofku či Rudolfa, ale také třeba i Romea a Julii. Rudolf je nejmenší Ara světa. Ara Ararauna, který se dožívá osmdesáti až sto let, takže nás určitě přežije. Doufáme, že ho syn dovychová. Máme ho totiž teprve rok,“ upřesnil chovatel.

Papoušci jsou inteligentní tvorové. „Běžně je venčíme na kšírách, učíme volnoletectví. Dají se v podstatě vycvičit jako pes. Chce to jen trpělivost a čas. Třeba Žako Kongo je schopný se naučit až šest stovek slov, lépe se pracuje ale se samci než se samicemi,“ dodal zajímavosti Milan Jarolímek.

Na podobnou výstavu se mohou těšit lidé i v dalších jihočeských městech jako Jindřichův Hradec, Třeboň, Bechyně či Hluboká nad Vltavou, kde už mají Jarolímkovi dohodnuté termíny. Jejich snem je vybudování vlastního zážitkového parku.

VZÁCNÉ A LETITÉ KAKTUSY

Podobně jako si chovatel piplá své papoušky, věnují se členové kaktusářského spolku svým kaktusům. Ty hrají také všemi barvami. Ten největší je starý více než 50 let a ještě nekvetl, pochází od pěstitele Jindřicha Kaislera ze Soběslavi.

K vidění jsou vzácné roubované kultivary a dokonce úplné novinky objevené teprve před dvěma lety. Předseda spolku táborských kaktusářů, Jaroslav Dolejšek, se tomuto koníčku věnuje od 14 let. „Přivedl mě k tomu můj strýc, který pocházel z Tábora. Mám doma v Neplachově pro své kaktusy skleník. Zajímavostí je, že je více kaktusářů než kaktusářek,“ prozradil.

Kaktusy z více než čtyřiceti rodů naleznete ve stanu speciálně postaveném pro výstavní účely, druhovou pestrost zajišťuje složení výpěstků od několika různých kaktusářů. Pichlaví krasavci pochází ze zemí jako Jižní či Severní Amerika, USA a Mexiko. Oku lahodí květy hrající všemi barvami, miniaturní druhy, agáve i aloe. Okrasné rosliny s trny i bez trnů si lze i zakoupit, k novému přírůstku připojí odborníci i své pěstitelské rady.

Spolek pěstitelů kaktusů a sukulentů Tábor se řídí heslem „Chcete-li se někomu hodně pomstít, darujte mu kvetoucí kaktus!“ Rád přijme do svých řad ke stávajících čtyřiceti i nové členy.