Takzvaná Fišlovka byla původně ubytovnou zaměstnanců Fischlovy továrny na zpracování kůže. Toto soudomí u řeky Lužnice v Táboře se dělí na malou a velkou Fišlovku. Nemá dobrou pověst, řadí se mezi takzvané vyloučené lokality. Místní tady ale žijí spokojeně. Řeší všední problémy, třeba školní prospěch svých dětí, sousedské vztahy i to, že nemají kde zaparkovat své auto.

Navíc celý život bojují s předsudky, urážkami, někdy jde o velmi nepříjemné rasistické výpady. Svědčí o tom výpovědi obyvatel domu i těch, co je navštěvují. Průvodcem Deníku po Fišlovce se stal osmadvacetiletý Erik Kováč, který zde prožil dětství a nyní pracuje jako asistent prevence kriminality. „Žil jsem tu od roku 1995 do svých patnácti, v té době to bylo skutečně strašné. Od prodeje drog, jejich užívání, po gamblerství, hádky, rvačky… Úplně vše, co si člověk představí pod slovem ghetto,“ popisuje ještě před vstupem.

Poměry se zlepšily

Táborská Fišlovka, dům v Údolní ulici čp. 1586.Táborská Fišlovka, dům v Údolní ulici čp. 1586.Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Dům byl kdysi plný k prasknutí, mohlo tu být až dvě stě lidí. „Fungovalo to tak, že kdo přišel a našel volné místo, bydlel. Postupem času se někteří odstěhovali, některé zavřeli, některé vyhodili. Dnes už se tu běžně platí nájem. Lidé se chovají lépe, vůbec se to nedá srovnávat,“ míní Erik Kováč.

V rámci služby tady dohlíží hlavně na děti, aby chodily včas do školy. Žádný konflikt neřešil. „Vesměs je tu klid. Nezaznamenal jsem žádné napadení nebo událost, že by někdo z baráku někomu kolemjdoucímu ublížil. Dřív se tu lidi báli i projet autem, teď se tu nic neděje, přitom má Fišlovka pořád špatnou pověst. Lidi si vymýšlí incidenty, které se nestaly, a to mě mrzí,“ popisuje. Přiznává ale, že tu nedávno hořelo, když vyvrcholily rozmíšky mezi známými Fišlováky.

Uvnitř domu se Erik Kováč zastavuje v přízemí u poškozených schránek i vchodových dveří. V patře potkáváme Dezidera Kováče, Erikova tatínka. Ptáme se, jak se má a jestli je Fišlovka podle něj ostudou města. „Bydlí tu normální i nenormální lidi, trochu tu válčíme s úklidem společných prostor, někomu se totiž nechce uklízet,“ naznačuje jednašedesátiletý muž pocházející z Maďarska. „Ale jo, asi to ostuda trochu bude,“ směje se.

Kdysi založil sdružení Jekhetane, což v romštině znamená Společně. „Lidi měli vlastní klubovnu. Docílili jsme toho, že začali platit nájem, splácet dluhy, dostali jsme nějaké peníze na bydlení a opravy,“ dodává s tím, že členové udržovali pořádek, starali se o společné prostory i okolí.

Pravdivé svědectví

Dům obývá i Žaneta Dumková, do rozhovoru vkládá velké naděje. „Konečně někdo napíše pravdu,“ raduje se. Jak se na Fišlovce žije? „Jak si to každý zařídí, tak to má.“ Je to prý lepší než kdysi. „Máme místo kamen přímotopy, elektroměry, plastová okna, město se o nás stará a zvelebuje to tu,“ vypráví.

Táborská Fišlovka, dům v Údolní ulici čp. 1586.Táborská Fišlovka, dům v Údolní ulici čp. 1586.Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

V bytě 1+1 žije s manželem, svými dětmi, vnoučaty a bratrovými dětmi. „Nebydlí se tu zle, když se člověk stará. Byt jsem si předělala a jsem spokojená,“ ujišťuje s tím, že má problém jen se společnými prostory, kterými se nelze chlubit.

Jsou horší místa

Ostuda Tábora podle ní není Fišlovka, ale Husův park a nádraží. „Tábor má daleko horší místa, kam se bojím já i moje děti. Je to park u nádraží, kde se válí opilí a zfetovaní bezdomovci po zemi. Tam by město mělo zaměřit pozornost, protože člověk si v této oblasti nemůže ani v klidu dojít na zmrzlinu. A je to první místo, které vidí turisté, když sem přijedou,“ tvrdí.

Ve středu 8. listopadu večer se v centru Univerzita v Táboře uskutečnilo veřejné setkání občanů s vedením města a městské policie týkající se kriminality mládeže. Lidé volají pro účelném a dlouhodobém řešení.
Mladí jsou agresivní, máme toho dost. V Táboře debatovali o bezpečí v ulicích

Nejhorší jsou podle ní předsudky, které všeobecně panují. „Ty ale budou, zůstanou na věky věků a my je nevyřešíme. Česká komunita neumí vycházet s Romáky, neustále s tím bojujeme. A přitom se snažíme. Fascinuje mě, jak všem Fišlovka vadí, ale nikdo se sem nepřijde podívat,“ podotýká.

Nejsou mimozemšťani

Ve svých odvážných vyjádřeních pokračuje. „Veřejnost si myslí, že jsme špíny a žijeme ve výkalech. Dělají z nás prakticky zvěř. Sice nejsme vzdělaní, ale umíme psát, číst i počítat, komunikovat. Nejsme z pralesa, je rok 2024 a práce se nebojíme. Jsme slušní lidé, staráme se o děti i naše rodiny jako všichni ostatní,“ dodává s tím, že sama osm let nepotřebovala dávky hmotné nouze. Živí desetičlennou rodinu a platí měsíčně nemalý nájem i zálohy na energie.

Před deseti lety ve Fišlovce podle Žanety žilo na 48 rodin. „Dnes je tu asi deset rodin, šest cikánských a zbytek českých. Barák je poloprázdný,“ tvrdí. Vztahy tu nejsou ideální. „Ale není to tak, že bychom se prali s mačetami. Nestýkáme se, ale snažíme se chovat slušně, nejsme mimozemšťani z jiné planety,“ říká s nadsázkou.

Nejvíce ji trápí nevraživost okolí. „Stává se, že nám bezdůvodně nadávají, utlačují nás, plivají na nás, v pátek a v sobotu v noci nám tu troubí pod okny, hází po nás věci. Žijeme ve strachu, který bych nikomu nepřála,“ upozorňuje Dumková s tím, že ji ze židle zvedají i urážky v online prostředí.

Zastání nachází v sociálních pracovnících Cheironu. „Vidí skulinky, kde nám mohou pomoci, jsme vděční za péči o děti, doučování i klub Bejvák. Za to jim patří velké díky,“ vzkazuje.

Společně uklízejí i vymalovali

Další pohled zvenčí přináší právě pracovník Cheironu Jaroslav Gruber, který se stará o komunitní program a zajišťuje služby pro tamní rodiny s dětmi. „Na Fišlovku se dostávám pracovně docela často. V rámci komunitní práce jsme tu s místními například uspořádali výmalbu společných chodeb nebo úklidy kolem domu, kterých se kromě dospělých zúčastnila i řada dětí,“ popisuje.

Na Fišlovce podle něj žijí různí lidé s různými životními příběhy. „Rozhodně je nelze házet do jednoho pytle. Poznal jsem tu rodinu, která má doma více uklizeno než já,“ přidává příklad, o kterém se přesvědčil i Deník. Potvrzuje i úbytek obyvatel. „Některým rodinám se podařilo najít a udržet lepší bydlení, což považuji za pozitivní skutečnost,“ hodnotí Jaroslav Gruber.

Město plánuje další opravy

Informace k objektu doplňuje místostarosta Martin Mareda. Pětipodlažní zděný podsklepený objekt u Lužnice číslo popisné 1586 spravuje městská společnost Bytes. V domě jsou byty s dispozicí 1+0 a 1+1 s několika výjimkami 3+1. „Dlouhodobě je dům využíván po ubytování sociálně slabších občanů, v domě jsou pouze rozvody studené vody a WC je řešeno pavlačovým způsobem, tedy není součástí bytu,“ shrnuje fakta.

Malá Fišlovka v Táboře a její okolí.
Malou Fišlovku v Táboře pravděpodobně čeká demolice. Obydlené jsou jen dva byty

Od roku 2010 zde město investovalo jedenáct milionů. „Dům má opravovanou střechu, komín, v obydlených prostorech dřevěná okna nahradila plastová, v dlouhodobém plánu je oprava fasády,“ podotýká.

K bydlení slouží jen první dvě patra, ostatní jsou uzavřená a zabezpečená mřížemi proti nezvaným návštěvníkům. Společnost Bytes vytvořila také studii týkající se úplné rekonstrukce vnitřního uspořádání, konkrétně změny počtu bytů, vybudování sociálního zázemí a kuchyně v každém z nich, včetně centrálního plynového vytápění a snížení energetické náročnosti objektu. „V současné době zastupitelstvo řeší demolici sousedního objektu, kde by mohlo vzniknout parkoviště. Svou ideu si k lokalitě připravuje i kancelář architekta města,“ popisuje s tím, že po rekonstrukci by ve Fišlovce mohlo být chráněné bydlení či startovací byty.

Poliklinika na Sojčáku

Poliklinika Světlogorská v Táboře.Poliklinika Světlogorská v Táboře.Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

V anketě o největších ostudách okresu bodovalo i lékařské středisko na Sojčáku. To je majetkem Nemocnice Tábor. Jak popisuje její mluvčí Jana Háková, v roce 2021 bylo vybudované v části přízemí odběrové centrum pro dárce krve. „V loňském roce se uskutečnila rekonstrukce balkonů a výměna původního nákladního výtahu. V letošním roce se v přízemí plánuje výstavba šesti bytů pro lékaře, jinak v interiéru průběžně zajišťujeme dílčí opravy,“ shrnuje mluvčí.

K bytům má nemocnice v plánu postavit i stejný počet pakovacích míst. Podle městského odboru správy majetku už nemocnice pro tento účel odkoupila odpovídající pozemky.

Poliklinika Světlogorská vyrostla jako součást občanské vybavenosti během stavby Sídliště nad Lužnicí v 80. letech. Nyní jsou tam převážně lékařské ordinace různých specialistů, lékárna a odběrové centrum, zbytek jsou soukromé služby ošetřené nájemními smlouvami, například kadeřnictví a pedikúra.

Z krásné vily ruina

Molíkova vila v Soběslavi.Molíkova vila v Soběslavi.Zdroj: Deník/Lenka PospíšilováČtenářům kazí dojem z Táborska i Molíkova vila v Soběslavi. Stojí naproti knihovně a pro Soběslavské je skutečnou ostudou. Po požáru před deseti lety je v dezolátním stavu, takže ji snad už nikdo nedokáže opravit. Každý z místních má svou verzi jejího příběhu. Po jejím osudu již dříve pátral fotograf a publicista David Peltán. Vila za 1. republiky byla skvostem a dostala se i na pohlednice.

Za první republiky patřila Molíkova vila ke skvostům Soběslavi. Dnes chátrá
Molíkova vila připomíná strašidelný zámek

Deníku se nepodařilo kontaktovat majitele, ten však celou historii svými slovy popsal již dříve na svých stránkách, osud domu popsal i soběslavským Pirátům. Za dnešní vzhled domu, kterému se říká také Červinkova vila, může údajně neschopnost se domluvit a také touha po majetku. Majitel popisuje systematické vyhrožování, opakované vloupačky, nátlak, anonymní dopisy i požár. Na tomto webu lze najít celou historii popsanou očima vlastníka.