Město Tábor, stejně jako celá naše země, utrpělo na cestě dějinami řadu šrámů. Ze své minulosti však vždy mělo na co navazovat, což se odrazilo i v otázce vzdělání.

Již v polovině 15. století bylo město Tábor proslulé nejen jako mocenské centrum, ale též z hlediska vzdělanosti. Dnes je již málo známá zpráva italského kardinála Eneáše Silvia Piccolominiho o jeho návštěvě Tábora v červenci 1451. Tento krajní odpůrce husitů, ale také humanistický učenec a pozdější papež Pius II., podal svědectví, že obyčejná táborská hospodyně zná bibli lépe než leckterý italský kněz.

Plynula léta a staletí, lidé přicházeli a odcházeli. Tábor se nevyhnul šrámům, ale na školství měl vždy síly dost.

Stačí pouze připomenout reálné gymnázium, založené v roce 1862 jako první škola tohoto typu v celé habsburské monarchii. Od roku 1866 v Táboře působila zemská vyšší hospodářská škola, později akademie, která si i přes postupnou reorganizaci dlouho udržela postavení nejvyššího českého zemědělského učiliště. Z dalších vzdělávacích zařízení můžeme upozornit na dívčí průmyslovou školu, reálku či obchodní školu.

Ovšem toto vše neznamená, že by se Táboru problémy vyhýbaly. Naopak. A to paradoxně, dnešní terminologií řečeno, v oblasti základního školství.
S výstavbou Nového města přibývalo obyvatelstva a s ním zákonitě žactva. Již dlouho před koncem devatenáctého století bylo jasné, že potřebuje nové školní prostory. Místní školní rada na své schůzi 22. března 1893 uvažovala o zřízení pobočky Novoměstských škol obecných, přičemž se tehdy řeč vedla o dvou domech.

Ani jeden však nebyl shledán způsobilým, zájezdní hostinec pana Vlačihy neměl zvláštní vchod a v domě pana Kliera byly malé a pro budoucnost nevyhovující místnosti. Nastal mnohaletý kolotoč schůzí a žádostí ke slavným, ne-li dokonce veleslavným okresním a zemským školním radám, ale nedostatek školních prostor se tím nevyřešil.

Místo pro přístavbu nebylo ani po letech vybráno, obecní a měšťanské školy putovaly z místa na místo, od sirotčince v čp. 315 přes mimo jiné zadní část hostince U soudku na tehdejším Husově náměstí až po „myší díry“ ve sklepích gymnázia. „Veškeré toto přechodné ubytování škol vyžádalo si vždy značných nákladů adaptačních a při tom ještě bylo nutno ze soukromých domů platiti činži ve vyšší sazbě.“ (List Český jih 7. září 1929).

Teprve po první světové válce, již 9. prosince 1918, se místní školní rada usnesla o vypracování programu pro novostavbu škol pro Nové město. Původní návrh na položení základního kamene k pětistému jubileu Tábora v roce 1920 byl odložen.

Dlouhé dohady

K předpokládanému úbytku žactva v prvních poválečných letech přistoupil tehdejší vysoký finanční náklad na stavbu. Přesto se ideové soutěže na plány novoměstských škol, vypsané do lhůty 30. března 1923, zúčastnily 24 návrhy. Porota přidělila první cenu pražskému architektovi V. Vejrychovi.
Ovšem opět nastaly vleklé debaty, spory a schůze, ve kterých jako obvykle hrály prim peníze.

Dalším bodem dohadů byl vhodný pozemek. Na lidově zvaném Maredově vrchu jižně od Nového města se ještě v období kolem první světové války nacházela pole s krmnou řepou a podobnými plodinami. Na orientační mapě historického města Tábora z roku 1920 je zde vyznačeno pouze „stavební místo“, které družstvo Svépomoc záhy začalo zaplňovat obytnými domy. O stavbu školy v těchto místech se však sváděl boj.

Někteří kritici namítali, že školní budova by se nacházela na městské periferii. Zastánci výstavby argumentovali: „Škola patří jistě do místa vzdáleného veškerého ruchu, tedy do prostranství klidného, tichého, prozářeného sluncem, neobtěžovaného prachem a hlukem.“ (List Český jih 31. srpna 1929).
Navíc s pokračující zástavbou okolí v rámci rozvoje města zdejší „periferie“ zanikne, ovšem přírodní stráň nad Lužnicí a tichá elektrická bechyňská dráha, jakož i vyhlídka na táborské staré město nadále zaručí hezké prostředí především pro děti.

Dárek státu

Po dlouhých peripetiích myšlenka novostavby škol na Maredově vrchu zvítězila a v letech 1928 – 1929 mezi tehdejšími ulicemi Hvozdenskou a Husovou vyrostla pod dělnictvem vytýčeným nápisem: „Ve svornosti – dosáhli jsme rovnosti“ dvoupatrová moderní budova školy.

Stavba projektovaná podle zásady: „Světlo a vzduch“ byla svým způsobem „dárkem“ k desátému výročí vzniku našeho samostatného státu, a tak se dne 1. září 1929 konalo slavnostní otevření „Škol Masarykových“. V tělocvičně vyzdobené sochou prezidenta Masaryka se shromáždilo mnoho reprezentativních hostů v čele s odborovým radou ministerstva školství dr. V. Slavíkem, načež následoval kulturní program a řada proslovů, z nichž nesmíme opomenout řeč starosty Tábora Václava Soumara, který všechny přítomné seznámil s trnitou cestou vykonanou na daném úseku táborského školství.

Dobový tisk přinesl dlouhý seznam především regionálních firem, řemeslníků a dalších pracovníků podílejících se na novém krásném díle. Výsledkem bylo celkem 61 školních místností s ústředním topením, kromě vlastních učeben se zde mimo jiné nacházely kreslírny, zpěvní místnosti, hovorny, čítárny, místnosti pro žactvo přespolní a tělocvična se šatnami a sprchami.

Součástí areálu byla samostatná budova se třemi služebními byty pro správce škol a školníka, dále hřiště, závodní dráhy a cvičné školní zahrady.
V roce 1929 na „Mareďáku“ začínaly Novoměstské obecné školy chlapecká a dívčí, též měšťanská škola chlapecká. Místnosti v suterénu zatím sloužily odborné živnostenské škole pokračovací.

V průběhu následujících let a desetiletí prošlo celé toto vzdělávací centrum řadou stavebních a především organizačních změn. Ostatně jak bylo již před výstavbou škol předpovídáno, čilý ruch panoval v celé této části města i po jejich otevření.

Nová čtvrť

Z tohoto hlediska můžeme dokonce s určitou nadsázkou hovořit o nové „husitské čtvrti“. Stačí se podívat na názvy ulic. Hvozdenskou zkřížila komunikace pojmenovaná po spoluzakladateli Tábora, jistebnickém zvoníkovi Petrovi Hromádkovi.
Husitské kazatele nám stále připomínají jména Petra z Ústí, Smolínova či Bydlinského. Jejich osud již v mnohém zavál čas, přesto stejně jako badatelé Josef Švehla i Martin Kolář jsou přítomni nejen v ulicích, ale zajisté též v podvědomí všech správných táborských patriotů. A jestli má někdo výpadek v paměti, nezoufejte.

V sobotu 17. dubna jsou všichni pamětníci a zvědavci zváni od 13 do 17 hodin na Den otevřených dveří dnešní Základní školy a Mateřské školy Tábor, Husova 1570, nebo-li původně Masarykových škol na „Mareďáku“. S jejich historií se všichni seznámí nejprve na výstavě dobových fotografií z ateliéru Šechtl a Voseček, jejíž vernisáž zahájí bohatý program. Kromě prohlídky školy včetně nově otevřené tělocvičny, odborných a mediálních učeben, keramické dílny či jídelny se můžete seznámit s dalšími školními aktivitami.

Zpět dějinami

Při vystoupení flétnového a pěveckého souboru se jistě zamyslíte nad uplynulými osmdesáti školními roky.
Vlastní vzpomínky si možná ještě lépe oživíte společně při besedách od 14 či 16 hodin. Alespoň na chvíli se můžete vydat zpět do školních let, a nebo dokonce prostřednictvím okolních ulic dějinami až k počátkům Tábora a české reformace.

Zároveň si zajisté připomenete bývalé krásné louky za fotbalovým hřištěm na Svépomoci, malý, přesto romantický lesík nad Lužnicí a v neposlední řadě nekryté plavecké bazény, jejichž zásluhou se svého času daly letní prázdniny skvěle trávit přímo v sousedství školní budovy. A nyní již společně pojďme doplnit kapitoly nejen z historie táborského školství a především škole na „Mareďáku“ popřát do mnoha dalších školních roků mnoho úspěchů.


Stanislav Zita, Husitské muzeum Tábor