Všem bylo nad šedesát let. Všichni dostali pamětní list, perníček a stravenku. A ještě něco mají všichni společného: Planou nad Lužnicí.

Město totiž slaví 720. výročí založení. Sraz rodáků nad šedesát let byl jednou součástí velkolepých oslav, které Plánští na sobotu 16. května připravili.
„Dopředu se zaregistrovali sto čtyři rodáci. Další tři přišli navíc,“ shrnul starosta města Jiří Šimánek.

Poté, co se podepsali do městské kroniky, dostali svůj pamětní list, perníček se sedmsetdvacítkou, keramický znak města, poslední číslo Plánského zpravodaje, pohlednice a stravenku na oběd do školní jídelny.

„Vlastně ani nejsem rodačka. Přistěhovala jsem se sem z Prahy, když mi bylo dvanáct,“ říká druhá nejstarší zaregistrovaná plánská rodačka Milada Veselá.
Za svůj domov jednoznačně považuje Planou. „Nedávno jsem byla v Praze na výletě. Tam je to dneska blázinec. Ani by mě nenapadlo se tam vrátit,“ tvrdí.

Opačným směrem cestoval během života dvaasedmdesátiletý Miroslav Dvořák. „Do domu po rodičích v Ústrašické ulici jezdíme s manželkou na chalupu. Od roku 1967 bydlím a pracuji v Praze. Mám to tu ale rád,“ dodal.

Pak se natočil k nástěnce a ukázal na fotografii mladíka, pod kterou je text s křížkem u roku 1945. „To je můj bratr Jan,“ ukazuje. Poštovní zřízenec Jan Dvořák zemřel při pochodu smrti v německém Straubingu. Mezi rodáky mu právem náleží místo. Byť už jen na panelu s dobovými fotografiemi.

Trochu historie

První písemná historická zmínka je patrně v dopise biskupa Tobiáše z Bechyně z l. 1288- 9. V té době byla Planá součástí pražského biskupství. Po nástupu katolicky orientovaného Oldřicha je však město husity vypáleno, a tak i Planá se stává državou nově založeného husitského Tábora do r. 1547.
V pol. 16. stol. Planou koupil Vilém z Rožmberka. Ten zde r. 1553 nechal zbudovat dřevěný most přes Lužnici. Roku 1565 panství přebírá Petr Vok. Pro jeho velké dluhy je však obec znovu podstoupena Táboru.

Během třicetileté války byla obec velmi zpustošena. Koncem 17. století získávají Planou Šternberkové a později páni z Lobkovic po dobu téměř dvou set let.
Významnou součástí Plané té doby byla i místní škola. Existovala pravděpodobně již v 17. stol., první písemná zmínka o počtu žáků se datuje k r. 1790.
Revoluční rok 1848 přinesl převratné změny i do Plané. Stala se samosprávnou obcí s osadami Strkov a Lhota Samoty. Dalším mezníkem pro rozvoj obce je stavba železnice do Prahy v r. 1869. Pro místní dopravu je však důležitá i prováděná voroplavba po řece Lužnici. Ta se provozovala až do roku 1946.

Po vzniku samostatného Československa došlo v Plané ke značnému růstu společenského i kulturního života. Do města přibyl Sokol, kino, knihovna, nová škola, elektrifikace i asfaltová silnice.
Planá nad Lužnicí plní svoji funkci příjemné a vyhledávané rekreační oblasti.