Dva dny před soudním travičským procesem, na kterej se sjeli do Písku novináři z řady republikovejch listů, zazvonil na stole šéfa četnický pátračky telefon. Poručík Votruba tušil, že to bude sám vrchní soudní rada Žlábek, ale dal si se zvednutím sluchátka hezky na čas. Nebylo divu, že vrchní soudní rada byl dost nevrlej.

„Hergot, Votruba, to bych byl dřív pěšky u vás, než vy zvednete telefon. Tak co, vyhrabali jste na toho pikolíka něco novýho? To byste mě dost překvapili. DVOŘÁČEK i GABRIEL jsou narvaný novinářema a čekají bombu. Pánové od novin chtějí senzaci. S doktorem Slabou jsem se potkal včera U Kola na pivě a smál se na mě.“

„Ale to je dobře, pane vrchní rado, nebo špatně?“ troufl si šéf četnický pátračky s vrchním soudním radou do telefonu zalaškovat, a to neměl dělat. Nevrlej vrchní soudní rada Žlábek skoro zařval.
„Votrubo, doktor Slaba mi při tom ukazoval palcem dolů. Víte, hergot, co to znamená?“
„Tuším to, pane vrchní rado, tuším. Že je to na …“

„Tušíte správně, Votrubo. Je to na zprošťovák a jak víte, tak tyhle rozsudky já k smrti nemám rád. Víte proč?“
„Protože toho pikolíka budete muset pustit z vazby. Pro nedostatek důkazů,“ nerad přiznal šéf četnický pátračky a obával se dalšího proč.
„U soudu to bude totiž tvrzení proti tvrzení a doktor Slaba bude tentokrát na koni. Votrubo, je mi to líto, ale tentokrát se četnická pátračka moc nevyznamenala. Kdybych před osmi měsíci tušil, co vím dneska, že to tomu Bloudilovi neprokážem, tak bych do toho fakt nešel,“ zklidnil se vrchní soudní rada a po chvíli bylo slyšet v telefonu, jak několikrát po sobě škrtá zapalovačem.

„Ke všemu mi ještě teď došel benzin a sirky nikde nejsou. Votrubo, jestli ten zprošťovák za ty dva dny s těma všema novinářema přežiju, tak se u vás stavím na slivovici. Ne na skleničku. Ani na dvě. Dokonce ani na tři. To by přišlo četnickou pátračku moc lacino. Přijdu si rovnou pro celou láhev. Zavřu ji u nás do trezoru a vysvobodíte ji až tehdy, když zjistíte toho traviče z hotelu GABRIEL. Servus, Votrubo, tu slivovici bych prosil samozřejmě blatenskou,“ zdůraznil vrchní soudní rada Žlábek a šéf četnický pátračky si viditelně oddechl. Jen co položil telefon, vrazil do kanceláře zástupce četnický pátračky štábní strážmistr Kubík.

„Proboha, šéfe, co to bylo za příšernou ránu?“ podíval se na Votrubu, kterej právě otevíral u okna velkou černou registračku plnou šanonů.
„Za ránu? Jo. Tak toho si Kubík, nevšímejte, to mi jen před chvílí spadl pořádnej kámen ze srdce,“ sáhl šéf pátračky do jednoho šanonu, z něhož vytáhl litrovou láhev „blatenský živý vody“, a napsal na vinětu nasliněnou inkoustovou tužkou hotel U Posránků….nová povídka zítra

LADISLAV BERAN

Krimipovídky Deník tiskne se souhlasem autora, kterému tímto děkuje.