Nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky (1868 – 1967).. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které chce podle něj vydat knihu.

Čís. nové 22, staré 60, josefinské (bývalý radní dům).
Pokračování z minulého týdne.


V popise obecního majetku z r. 1826 čteme, že radnice sestává z velmi staré, ale v dobrém stavu se nalézající věže z kamene provedené. V hořejší části její jsou kostelní zvony, v prostředním radní kancelář, v klenutém přízemku skladiště zeměbrany a byt policejního služebníka. Obec béře z přízemku radnice, kde se c. k. zeměbranecké depot nalézá, od eráru ročně nájemného 20 zl. stř. čili 50 zl. víd. čís. Ku věži na straně k děkanství přistavěna byla budova, kde bydlil městský strážník a zároveň tu byla šatlava. V té době byla ve Vožici 6. kumpanie zeměbrany a v přízemí věže bylo umístěno skladiště vojenských potřeb („Landwehr-Armatur- und Rüstungs-Depositorium“).

Velitelem byl zde od 1. srpna 1820 hejtman baron Keller za Sachsengrünu, který ode dne 18. dubna 1821 odevzdal velitelství pensionovanému nadporučíku Antonínu Gärtnerovi z Liniensturmu, jeho syn Vincenc po dobrodružném mládí žil zde jako soukromý písař. O zajímavé této rodině zmíním se na jiném místě. Toho roku oznamuje magistrát, že okenice u vojenského skladiště budou železným plechem pobity. Za vnitřní zařízení žádá magistrát 29 zl. 48 kr. v. č. (Měst. arch. vož. Gest.-Prot. 1821.) Roku 1831 vyskytl se návrh, aby přízemní klenuté místnosti ve věži použito bylo za archiv a k úschově úředních pokladen. Krajský úřad návrh ten schválil a vyžádal si plán i rozpočet. Avšak potom magistrát rozmyslil si to a dopsal krajskému úřadu dne 3. února 1832:

Gubernium rozhodnutím ze dne 30. srpna 1831 nařídilo magistrátu přízemí městské věže tak upraviti, aby mohlo použito býti za registraturní archiv a úschovu veřejných pokladen. Nevyhnutelnou nutnost takového místa uznávaje magistrát neprodleně dal stavení znalecky prohlédnouti a tu zjistilo se, že k téže věži přistavěné obydlí strážníka zcela chatrné jest, proto bez prodlení by znovuzřízeno býti musilo. Následkem toho činil by náklad celé úpravy 54 zl. 58 kr. stř. Po zralém uvážení, že přes tento značný náklad město přece jen starou rytířskou věž (v orig. „Ritterthurm“) jako radnici by mělo, ve které nejmenší účelnosti a pohodlnosti pro veřejný úřad by nebylo, dále že tento nově zřízený archiv jako samostatná část budovy velmi nejistým k úschově veřejných pokladen a nejvýš nepohodlným pro úřední manipulaci se jeví, že konečně vzhled kostelní věže jako radnice každému cizinci při nejmenším směšným se zdá a uprostřed rynku vypínající se tato věž obyvatelům všechen smysl pro vkus upírá, proto magistrát na návrh zkouš. magistr. rady Rudolfa Steina usnesl se, dle svých sil k odstranění této závady přispěti a zřízení dlouho a všeobecně žádané řádné budovy radniční dle přiloženého situačního nákresu provést. Ježto však nepatrné příjmy obecního důchodu nedovolují brzké uskutečnění tohoto všeobecného přání, je magistrát nucen na jiné pomocné prameny pomýšleti. Osvědčená dobročinná laskavost vrchnosti tak často projevovaná a zdravý smysl obyvatelstva pro prospěch obce, jakož i přispění obecního důchodu umožnily by uskutečnění stavby řádné radnice.

Vrchnost slíbila dodati veškeré hmoty stavební, měšťané pak povozy ruční prací k stavbě přispěti, aby tento pomník dobrého porozumění a vzájemné součinnosti mezi vrchností a poddanými co nejdříve mohl býti postaven. Zbývá tedy jen vyšší povolení, aby obec ze svých příjmů mohla část k tomu účelu věnovati. Plán a rozpočet vyhotoví panský stavitel Pavíček z Prahy, který by později i dohled na stavbu měl. Náklad z obecního důchodu činil by 1318 zl. 56 kr. stř., tedy o 770 zl. 58 kr. více než ona oprava. Krajský úřad prosí se o povolení tohoto příspěvku z obecního důchodu. Kmenové jmění obce nebude tím dotčeno, neboť uhradí se to z dlužných pohledávek za občany. Stavbou poskytne se obživa potřebným lidem v těchto těžkých dobách a bylo by radno již z jara s pracemi započíti.“ (Pokračování příště)

RICHARD HRDLIČKA