Cesta byla dlouhá a únavná (přiletěli jsme 18. srpna). Viděli jsme závod mužů v triatlonu. Na známé pláži Copacabana za hojné divácké účasti vyhráli s přehledem bratři Browleeové. ČR bohužel zástupce neměla, nikdo se nekvalifikoval.
Dojmy z Ria za ten jeden den mám rozporuplné. Na pohled je Rio krásné město. To díky překrásné přírodě a oceánu. Pozitivní je i to, že komára aby člověk pohledal vůbec nějakého, natož s tím virem.
Při bližším pohledu je ale vidět všudypřítomný nepořádek a zanedbané investice do údržby a oprav veřejné infrastruktury, především chodníků. Protože se triatlon odehrával na Pocapabaně, šli jsme se poté na pláž vykoupat. Všude plno lidí, ale místo na převlečení do plavek a zpět, či sprcha se sladkou vodou nikde. Zato neustále vnucují různé zboží nejrůznější prodejci čehokoliv.
Protože jsem už pár olympiád viděl, mám dojem, že město nežije olympiádou tak jako jeho předchůdci v pořádání. Co je ale velmi život komplikující, je fakt, že téměř nikde se nedomluvíte anglicky, o němčině vůbec nemluvím. To je ve městě, kde se potřebujete sem tam na něco zeptat docela problém. Ale třeba nás příjemná překvapení teprve čekají.
Navšítili jsme navečer Český dům, který je od centra celkem dost daleko. Překvapil nás velký zájem místních obyvatel o jeho návštěvu. V době, kdy jsme tam byli, byl doslova narván k prasknutí. Zdravím do Tábora, Karel Hotový a Iva
