Ze dvou vchodů infekce se hrnou pacienti. Zřízenci vyvážejí nemocné na nosítkách, sestřičky i lékaři pomáhají. Poté už je budova plná kouře. Šest lidí v hořícím oddělení táborské nemocnice zůstalo. Hasiči jsou na místě do třinácti minut a teprve jim se daří nemocné z uzavřených pokojů evakuovat.
Na tvářích většiny zúčastněných je ale vidět úsměv. Jde totiž o cvičný poplach a zatím vše probíhá podle plánu.

„Chceme si dnes v praxi vyzkoušet teroii popsanou v jednotlivých směrnicích tak, abychom dokázali zkoordinovat všechny složky integrovaného záchranného systému, a to včetně našich procesů,“ informoval Deník ještě před zahájením akce člen představenstva táborské nemocnice Miroslav Kubeš.

Přesně ve 14 hodin akce odstartovala. Celou ji koordinuje primářka oddělení společně s vrchní sestrou. Obě mají také na starosti přímou evakuaci pacientů z budovy. Nejdřív je třeba informovat recepci nemocnice, kde ověří pravdivost zprávy a volají 112. Třináct minut po druhé hodině už před oddělení přijíždí dvě hasičské cisterny, v patách jim je policejní auto, minutu po nich se na místo dostavila sanita ZZS.

„Přijeli bychom dřív, kdyby se nám nestalo, že na třech přechodech nám chodci nedali přednost. Dneska o nic nešlo, ale když půjde opravdu o život, každá vteřina může hrát roli. Považuji to opravdu za bezohlednost,“ řekl Deníku po zásahu jeho velitel Roman Šperl.

Do akce je zapojeno jednadvacet figurantů, studentek a studentů zdravotnické školy, kteří jsou v nemocnici na praxi. Pacientů se akce nedotýká. „Osm pacientů, kteří museli na infekčním oddělení zůstat, jsme o cvičném poplachu předem informovali. Na svých pokojích mají ceduli nevstupovat,“ uvedla hlavní sestra nemocnice Helena Plocková.

Těmto pokojům se hasiči, kteří vtrhli do budovy, vyhnuli. Jedna parta se jala pátrat po ohnisku požáru. Během několika minut je lokalizováno. Požár se nejspíš šíří z denní místnosti a na vině je podle předběžných odhadů, a také a podle předem stanoveného scénáře, rychlovarná konvice.

Druhá skupina má na starosti evakuaci těch, kteří se nedostali včas mimo nebezpečí. Z pokoje číslo deset se ozývá dusivý kašel. Dva uvěznění pacienti dostávají masku. I když jde o planý poplach. „Už jsem stabilizovaný,“ směje se student druhého ročníku SZŠ Tábor Patrik Haller. I zpátky na místo činu je vezen na vozíku. Hasiči mu totiž nevzali boty. Může být ale rád, že mu zachránili holý život. „Když mi nasadili masku a pak šli odbrzdit postel, málem mi to vzali i s hlavou. Hadice dýcháku je totiž připevněná k té jejich. Cvičení je ale určitě důležité. Sám jsem členem sboru dobrovolných hasičů, takže vím, o co jde.“

Udeřila čtrnáctá hodina a třiadvacátá minuta, v budově není ani noha a po požáru už se jen imaginárně kouří z oken. Teď už je řada na policistech, aby ve spolupráci s hasiči vyšetřili příčinu požáru. Miroslav Kubeš je spokojen. „Podmínky jsme splnili. Akci je možné hodnotit jako velmi úspěšnou a především použitelnou v praxi.“