Historie prostoru v místech dnešní hlavní táborské pošty je též velice bohatá. A to už tím, že současná budova vznikla postupně z více objektů. Ale vše alespoň ve stručnosti a po pořádku.

Nové čp. 10 nejprve vzniklo ze dvou domů. O nich se zprávy objevují ve třicátých letech 16. století. U staršího z nich stal se populárním majitel vykonávající funkci výběrčího posudného a zároveň řezník Jan Štefl, ovšem nikoli svým úřadem, nýbrž vlastním nezřízeným životem. Mezi dobovými svědectvími se dle líčení táborského historika Karla Thira: „Vypráví, že jest v svém vožralství a šarvátce již jednoho voka pozbyl.“ Ještě před smrtí musel svůj dům prodat.
Mezi jeho dalšími vlastníky se střídaly rodiny měšťanské a šlechtické, mimo jiných Ludvík Jan mladší Hubatius z Kotnova, provozující zde šenk piva a různý handl, zároveň zasedající v městské radě. Jeho syn dům prodal svobodnému pánu Františkovi Voračickému z Paběnic, jako majitelé poté následovala rodina Votápkova. V roce 1832 nemovitost koupil guberniální rada a krajský hejtman Lukáš Alois Piller. Ten roku 1837 dům opět prodal za 4000 zlatých knihtiskaři Aloisu Landfrassovi, který zakoupil i sousední stavbu a v roce 1840 namísto obou domů vystavěl jeden.

Ona zmíněná druhá nemovitost patřila v 16. století Janovi Sádlovi z Vrážného a na Liderovicích, poté Voldřichovi staršímu Malovcovi z Malovic a na Borotíně. Z měšťanských majetníků se nám opět výrazně projevuje řezník, a to Melichar Tymákovský a jeho rodina. Celý majetek se v průběhu 18. století postupně ocitl v dluzích, až v roce 1840 od Františka Forstera dům koupil Alois Landfrass za 2400 zlatých a jak výše uvedeno, nechal zde v místě dvou původních budov nový dům s tiskárnou.

V té době se zde tiskly převážně různé oběžníky, nařízení a další úřední materiály, jinak modlitební knížky či jarmareční písně a podobně. Prvním faktorem Landfrassovy tiskárny byl Josef Hrdlička, následovali Josef Žák a Jan Frank, který v objektu začal roku 1863 vydávat týdeník Tábor. Vlastní tiskárnu v domě čp. 5 si zařídil v roce 1867, zatímco Landfrassova tiskárna se od 1. srpna 1871 stala majetkem Jana a Karla Nedvídka. Samotného domu se již roku 1859 ujal Vilém Landfrass, knihvazač v Jindřichově Hradci.

V roce 1862 byl v Táboře založen důležitý finanční ústav, a to s názvem Občanská záložna v Táboře. Bylo by dlouhé líčení o úsilí jejích zakladatelů, které vyústilo ve vybudování silné instituce, časem významně ovlivňující život nejen v našem městě. Po několika menších sídlech se Občanská záložna přestěhovala na Hlavní náměstí, kde 28. července 1874 uzavřela kupní smlouvu s panem Landfrassem, který za 28200 zlatých prodal záložně dům s knihtiskárnou Jana Nedvídka, vydavatele časopisu Český jih. Stačilo provést určité stavební úpravy a peněžní ústav nadále úspěšně pokračoval ve své činnosti.

Na začátku roku 1879 zahájil táborský poštovní úřad se správou Občanské záložny jednání o umístění pošty ve společné budově. Smlouva byla prostřednictvím poštmistra H. Vranického uzavřena na dvě místnosti v přízemí a čtyři místnosti v prvním poschodí, a to po šest let za roční činži 700 zlatých. Později byla smlouva obnovována, a tak poštovní a telegrafní úřad nadále zůstal v budově záložny.

Rovněž agenda dané finanční instituce neustále rostla, přibývalo peněžních operací i členů.Valné hromady se konaly na Střelnici či v budově gymnázia, časem vznikly filiálky v Třeboni, v Bechyni a v Soběslavi. Za těchto okolností bylo nutné provést nejen rozšíření, ale též vnější úpravu sídla ústavu. Výbor záložny od roku 1910 v rychlém sledu zakoupil celkem čtyři sousední domy a jejich následnou přestavbou vznikla jednotná reprezentativní budova, kterou na Žižkově náměstí vidíme dodnes. Její projekt vypracoval profesor arch. dr. Theodor Petřík se stavitelem F. J. Ješem. Samotné provedení stavby bylo po ofertním řízení zadáno stavitelům F. J. Ješovi a J. Matějkovi. Z nich prvně jmenovaný zůstával se záložnou spojen i nadále.

Na začátku dvacátých let byl členem ředitelství, v polovině třicátých let byl stavitel František Ješ předsedou předsednictva výboru „Občanské záložny, zapsaného společenstva s obmezeným ručením“. Tak zněl tehdy oficiální název peněžního ústavu s táborskou adresou Žižkovo náměstí čp. 9/10, jenž spravoval přes 111 miliónů Kč vlastního i svěřeného jmění. V oné době měla příslušná záložna na 4000 členů a přes 13000 vkladatelů. Kolikpak z nich by se objevilo a případně sešlo dnes?

STANISLAV ZITA