Když táborští bezdomovci v červenci sepsali svou petici, chtěli bojovat za lepší ubytovací podmínky. Místo toho si od radnice přečtou, co dávno zažívají na vlastní kůži.

V odpovědi na svou petici Bezdomovci chtějí domov, musíme bojovat, se totiž seznámí s tím, jak funguje nejen jejich noclehárna v Zavadiské ulici, ale i další sociální služby ve městě. O provozní době v Zavadilské ale moc dobře vědí, a právě ona byla hnacím motorem k petici.

„V sedm ráno nás vyhodili a mohli jsme se vrátit až v pět odpoledne. A bylo jim jedno, že je venku minus patnáct, nebo jestli jste zrovna nemocnej,“ líčil v té době pro Deník muž ulice Petr Dufek.

Právě toto omezení chtějí svou peticí zrušit a získat možnost trávit v noclehárně více času. Jenže to by Tábor překročil zákonem daný statut noclehárny a kromě běžných soukromých ubytoven nic jiného pro muže nemá.

Služba v terénu
„Touto odpovědí to však nekončí. Dokonce situace je pro nás výzvou do budoucna, a to ve službách, které zatím nemáme. Například služba streetworku, neboli terénního pracovníka. Osobně mohu říci, že z aktualizace komunitního plánu vyplývají i některé další požadavky a že se tím budeme zabývat,“ slibuje místostarostka Olga Bastlová, byť připouští, že bezdomovcům pouze popsali, jaké možnosti mají: kde se vyspí, kde se mohou umýt a kde dostanou něco do žaludku.

Proti bezdomovcům se však v dané problematice staví skutečné využívání noclehárny. Její kapacita je osm lůžek, ale plně obsazená není nikdy. Dokonce ani v zimě.

Se změnou pravidel noclehárny nepočítá ani Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

„Pro muže jsou dva typy bydlení – azylový dům a noclehárna, která funguje jako docházková služba,“ vysvětluje její prezident Jiří Horecký. Do azylového domu by Táborští museli až do Českých Budějovic.