Osmdesátiletá čtenářka Táborského deníku Božena Kafková z Tábora nás před koncem roku požádala, abychom zjistili zda a jak se od ledna upravují pravidla pro výplatu nemocenské.

„Pořád se v tom dělají nějaké změny. Já už jsem v důchodu, takže se mě to netýká. Jen by mě zajímalo, jestli je to pravda," zdůvodňovala.

Jak informovala mluvčí České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) Jana Buraňová, lidem, kteří onemocněli po 31. prosinci, bude nemocenskou od 15. dne pracovní neschopnosti vyplácet stát, zatímco první dva týdny bude nemocného platit jeho zaměstnavatel. Poměr, kdy nemocného platí stát a kdy firma, se od ledna změnil ve prospěch zaměstnavatelů.

22. kalendářní den

„U dočasné pracovní neschopnosti, o které rozhodl lékař ještě do konce minulého roku, náleží nemocenská (od státu) od 22. kalendářního dne od vzniku neschopnosti," uvádí Jana Buraňová s tím, že 31. prosince skončilo tříleté přechodné období, kdy stát potřeboval ušetřit a větší část náhrady mzdy za marození přenesl na zaměstnavatele. Ten tak hradil 21 dnů pracovní neschopnosti. Teď zase bude šetřit firma.
S dotazy k nemocenské se lidé mohou obracet na příslušnou správu nebo telefonem na 840 406 040.

Jednasedmdesátiletý předplatitel Martin Korsář z Tábora v posledních dnech v Táborském deníku sledoval, co se v regionu dělo o svátcích.
„Těší mě, že se dodržuje spousta tradic, třeba koupání na Vánoce nebo běhy na Silvestra. Já jsem se také kdysi otužoval a závodně běhal, to bylo ještě v době, kdy jsem chodil na vojnu. Jenže pak se nám brzy narodila dcera, přišly starosti a zábava šla stranou," poznamenal Martin Korsář.

Ovšem zcela bez pohybu nemůže být. „Rád jezdím na kole a když je sníh, vyrážíme s manželkou a s vnuky na Šumavu do běžeckých stop. To nás láká daleko více než sjíždění z kopce," doplnil.

Dlouhověkost dědí

Dosud se tak těší dobrému zdraví. „Náš rod se ale dožívá dlouhého věku a dobrá kondice se u nás dědí. Třeba můj otec zemřel, když mu bylo 102 let a do poslední chvíle chodil, sice pomalu, ale hýbal se," vyprávěl Martin Koršář, který spousty let pracoval jako zedník. Teď čeká, zda řemeslo podědí alespoň vnuci, neboť on vychoval dvě dcery.

Příští týden by se chtěl dozvědět, jak by mohl podpořit Rolničku v Soběslavi. „Nedávno jsme na to narazili se známým, s nímž jsme byli na několika akcích. Buď je Rolnička přímo pořádala, nebo jí byly věnované."