Od katedry odešel k vojenskému pluku

Ještě před rokem 1871 si musely božejovické děti do školy přivstat. Docházely totiž do téměř pět kilometrů vzdálené Jistebnice a cesta pro ně byla velmi obtížná. Rodiče proto chtěli, aby se postavila škola přímo ve vsi, jenže jiní se obávali příliš velkých nákladů. Tak se roku 1871 přiškolily Božejovice k Hodušínu, kam žákům trvala cesta o patnáct minut méně.

„Veleslavná c. k. zemská školní rada smluvivši se s výborem zemským, povoluje výnosem ze dne 2. února 1886 v zásadě, aby v Božejovicích zřízena byla samostatná škola jednotřídní a přikazuje této škole též osadu Jezviny," zachycuje tehdejší kronikář František Kneidl rozhodnutí o zřízení obecné školy v Božejovicích.

Plány třikrát měnil

Plán na stavbu školy s bytem řídícího a knihovnou vypracoval táborský městský stavitel Matěj Procházka s rozpočtem 11491 zlatých 43 krejcarů. Obec ale na tuto sumu nechtěla přistoupit, protože školu by navštěvovalo „jen" 60 dětí. Stejný stavitel tedy vytvořil plán nový s rozpočtem 5679 zlatých 57 krejcarů. Tato částka se už zamlouvala Božejovickým, ale ne okresní školní radě. „V průčelí měla býti dvě okna slepá, podlaha učební síně nebyla nad povrch cesty zákonitě vyvýšena a žumpa se nalézala příliš blízko budovy," píše kronikář.

Proto Matěj Procházka plán přepracovával potřetí, rada ho schválila a škola nakonec vyšla na 5900 zlatých. Jako stavitele pověřili Božejovičtí Josefa Tesaře a nová přízemní budova školy měla stát začátkem října roku 1888. „Roku toho bylo však deštivo a nečasy. Na jaře téhož roku začala se stavěti transversálka z Tábora do Písku a stavitel následkem toho byl nucen platiti drahé síly pracovní. Proto prodloužila se staviteli lhůta ku dostavění na jeden rok," vypráví v kronice František Kneidl.

Místních 63 dětí tak poprvé usedlo do lavic jednotřídní obecné školy 3. ledna 1890. Prozatímním správcem se stává Josef Havlín ze Soběslavi, který učil také v Chotovinách, Smilových Horách, Malovicích a Nové Vsi. Za žáky také docházel každý týden jistebnický kaplan František Šváb obstarávající výuku náboženství.

O rok později na místo Josefa Havlína přichází z Dražic Leopold Kamberský. Počet dětí ve škole se zvýšil na 82.

Do boje za vlast

Dne 24. září 1938 byla vyhlášená všeobecná mobilizace pro muže do 40 let. Řídící Vladimír Vewetter musel narukovat, a tak ho zastával učitel 2. třídy František Kovanda, a to až do 17. října, kdy mohl odejít od svého pluku.

„Po celou dobu války byla zdejší škola školou jednotřídní. Mohu s plnou odpovědností a čistým svědomím říci, že se nikdy, ani v nejtěžších chvílích nezpronevěřila svému poslání, poslání české školy," zachytil situaci válečných let řídící Vladimír Vewetter a pokračuje: „Moravcovy výnosy byly soustavně, opakuji a zdůrazňuji, soustavně činěny přijatelnějšími a i vyučování němčině usměrňováno až konečně v posledním školním roce 1944/45 bylo vyučování místo povinných osmi týdenních hodin, celkem od začátku září 1944 do konce dubna 1945, čtyřikrát. Někdo ovšem strašně riskoval a nesl tíhu odpovědnosti."

Po válce odchází řídící Vewetter na vlastní žádost do pohraničí, zároveň odešla i učitelka Božena Novotná a na školu přichází Božena Macháčková ze Soběslavi.

V roce 1948 na škole působí Václav Voráček a Eliška Vančatová. Právě v této době přichází do první třídy Josef Vávrovský (1942). Mezi spolužáky měl děti od božejovického nádraží, Jezvin a Ratihoště. „Škola kdysi bývala jen přízemní a za mě už bylo dostavená do současné podoby. Byla tady dvoutřídka. Na celé škole byla asi čtyřicítka dětí a jen v mém ročníku osm," vypráví božejovický rodák.

„Václav Voráček tady byl do roku 1955. Do měšťanky jsme chodili do Sepekova, protože jsme bývali milevský okres. Když v Sepekově postavili v roce 1950 novou školu, všichni místní, kteří chodili na měšťanku do Jistebnice, museli přestoupit tam," přibližuje Josef Vávrovský.

Schytal pohlavek

Z Václava Voráčka míval respekt. Pro ránu nešel daleko: „Kantoři nás fackovali. Když někdo nevěděl, schytal pohlavek." Díky tomuto řídícímu je z Josefa Vávrovského zapřísáhlý nekuřák. „Když jsem chodil do čtvrté třídy, tak jsme kouřili. Byl z toho obrovský průšvih a kantor Voráček nám to pěkně vytmavil. Od té doby jsem si v životě nezapálil," směje se pamětník.

Spodní patro sloužilo jako byty pro řídícího a druhý byt si pronajímali místní. Třídy byly v prvním patře a ve škole nechyběla knihovna. „Po Voráčkovi sem přišel učitel Blažek z Řípce, a ten tady vydržel až do konce. Škola skončila v červnu roku 1976 a vybavení se odvezlo do Jistebnice," shrnul Josef Vávrovský s tím, že od roku 1952 docházeli žáci do Sepekova už od páté třídy.

Kantor Blažek se odstěhoval a v bytě žili zaměstnanci JZD. Ze tříd družstvo udělalo mateřinku v roce 1978. „Školu teď využívají dobrovolní hasiči, je v ní hospůdka a dělají se tady i svatby, zahradní slavnosti a děti tady mají hřiště." uzavřel Josef Vávrovský.