Zlatou medaili Za věrnost – 1. stupně si za 32 let služby u policie převzal ve čtvrtek od hejtmana Jiřího Zimoly šéf bechyňského policejního oddělení František Filip. Rozšířil si tak svoji „sbírku“ o další cenný kov.

Přebírání ocenění určitě patří k těm příjemnějším zážitkům u policie.
To víte, že to potěšilo. U hejtmana byla i příjemná atmosféra, ale je vidět, jak člověk stárne. První ocenění jsem dostal za pět let, pak za dvacet, což je druhý stupeň a teď ten první za třicet.

Můžete se těšit na platový postup?
To vůbec (smích). Ani na kariérní postup.

Kam medaile zamíří?
Myslím, že si ji vystavím v kanceláři, kterou coby šéf oddělení obývám od července.

Vy jste nikdy nepomýšlel na to, že byste si nechal vyplatit odstupné a od policie odešel?
A víte, že ani ne? Mě to pořád baví. Jako každý jsem začínal na ulici, pak jsem byl tak zvaným vyhledavatelem, ten zpracovává trestní nebo přestupkové spisy, a pak jsem dvanáct a půl roku dělal zástupce vedoucího. To už byla spíš kancelářská práce, kdy jsem měl na starost například trestní řízení. Teď už je to zase o něčem jiném, teď musím řešit i personální otázky a celý chod oddělení.

Co bylo lepší? Být v terénu nebo sedět v kanceláři?
To se asi nemůže srovnávat. Tenkrát jsem byl mladý, neměl žádné zkušenosti. A taky nejde porovnávat dobu do roku 1989 a po něm. Třeba ve vybavení nebo v nápadu (počtu) trestné činnosti, po roce 1989 se ztrojnásobil.

Zažil jste za svoji kariéru nějakou krizovou situaci?
Tak ta může nastat, i když třeba jedeme jen na signál. Neboli do objektu, který je napojen na zabezpečovací signál a narušil ho nějaký pachatel. Už to samo o sobě je krizovou situací, protože nevíme, jestli ten pachatel není ozbrojený, a ani jestli my použijeme či nepoužijeme zbraň. Každý musí chránit svoje zdraví, ale i zdraví toho pachatele. Ale ta pistole je přece jenom někdy natažená…, a to už vyvolává stres.

Koukal jste se někdy do hlavně pistole, kterou na vás pachatel namířil?
Ne, to ne. Bechyně přece jenom není žádný Bronx, je to spíš klidné město. I když nějaká trestná činnost u nás taky je, ale není to tak jako ve velkých městech. Nelze srovnávat de facto vesnické oddělení třeba s Táborem.

Čím vás pachatelé v Bechyni nejvíc zaměstnávají?
V poslední době hlavně vloupáním do aut. To víte, lidi třeba přijedou na houby a v autě si nechají notebook za 38 tisíc. Jistě, že o něj ten člověk přišel. Další poškozený si zase nechal v autě deset tisíc korun. To je pak těžký.

Věděl jste už jako dítě, že chcete být policistou?
Já jsem se rozhodl až na učňáku, kde jsem se učil na kuchaře. Učila se s námi dívčina, která chodila s policistou. No a slovo dalo slovo, a já se přihlásil k tehdejší Veřejné bezpečnosti.

Měl jste nějakého svého seriálového policistu – hrdinu?
To vůbec. Mně vlastně až do vojny třeba hodnosti nic neříkaly. Do té doby jsem se o to nezajímal.

Čím si vysvětlujete tu změnu v zájmu?
Tak svou roli tenkrát hrály i peníze. Jako kuchař po vyučení jsem dostal 990 korun. Ale já jsem se docela brzo ženil, už v jedenadvaceti jsem měl dvě děti, takže jsem musel zajistit rodinu. Nehledě na to, že byla i šance získat brzy byt. Taky jsem ho po čtyřech měsích po nástupu do Bechyně dostal.

Pocítil jste někdy přímo na sobě, že lidé policisty zrovna nemilují?
Někdy se pochopitelně stane, že se na nás někdo špatně kouká, hlavně když mu dáváme pokutu. Ale taky se mi stalo, že jedné paní jsem dal pokutu a za rok už jsme byli ne sice úplní kamarádi, ale už jsme si spolu popovídali a vycházeli dobře.

Použil jste někdy donucovací prostředky hmaty – chvaty?
Tak ano, vyzkoušel jsem si, jak se to dělá. Už je to dávno, zastavili jsme opilého řidiče a on trochu vyváděl.

Zvolil jste si zaměstnání dobře?
Zvykl jsem si. Je to sice práce ve stresu, hlavně v dnešní době, ale když se podívám na těch dvaatřicet let, tak bych neměnil.

Františku Filipovi je 51 let a k tehdejší Veřejné bezpečnosti nastoupil 1. září roku 1978.
O dva roky později dostal místo v Bechyni, kde je dnes vedoucím místního policejního oddělení.
Je ženatý, má dvě dospělé děti
a žije v Bechyni.
Letos v červnu dokončil bakalářské studium na Slezské univerzitě Opava Fakultu veřejných politik v oboru veřejná správa a regionální politika.