Věcný dar pro ně byl do poslední chvíle překvapením.

Sbírka zvonků

Vůbec se nesnažili skrýt radost, vždyť Karel Juráň obdržel další kousek do své sbírky zvonků. „Braillovým písmem je tu napsáno Cena města Veselí nad Lužnicí 2014, je to úžasný nápad, moc mě potěšil, přidám si ho k již nasbíraným 55 kouskům. Mám zvonky kovové, keramické, papírové, látkové i skleněné," rozpovídal se o svém koníčku.

Pro Květu Juráňovou vedení města vybralo dámské hodinky. „Udělaly mi ohromnou radost, když se na ně podívám, vždy si vzpomenu, že jsem dostala toto ocenění," konstatovala.

Celým životem je provází hudba a dokonce se jejím prostřednictvím i potkali. „Seznámili jsme se v kapele. Tenkrát nám chyběla zpěvačka a náš manažer nám řekl, že má šikovnou dceru. Potkali jsme se v podstatě až u mikrofonu na první zkoušce. I první píseň je symbolická, jmenovala se totiž O nás dvou a doprovází nás celým životem," zavzpomínal oceněný muž.

Oba dva hudbu vystudovali a celý život až do důchodu je i živila. „Vystudoval jsem klasickou kytaru v Praze na speciální konzervatoři Jana Deyla, protože mám zrakovou vadu," vysvětlil.

Dodnes jsou oba členy  folklórního souboru Blatka, se kterým absolvují až deset vystoupení ročně.

„Vedoucí Jindřiška Petříčková hraje na elektrické klávesy i klavír a stará se o úvodní projevy. Připravuje i program a vybírá repertoár. Manžel Karel hraje na kytaru a zpívá. Já jsem soprán a vedle sebe mám dva krásné alty Jiřinu Novákovou a Elišku Kozlovou," vyjmenovala členy Květa Juráňová.

Hlavním repertoárem jsou jim blatské písně. „Karel Weiss sesbíral asi 2500 písní a sepsal je do 16 svazků, ze kterých čerpáme. Nejraději máme ty místní, například Kolem Horusic je pěkná rovinka, Když jsem já šel k Táboru či Žíšov ten je na kopečku," vybrala z nejznámějších.

Hudbu a písničky ale šíří i jako duo. „Hrajeme také seniorům, v městském muzeu, pro Baráčnickou obec Vitoraz  a zpíváme i na Vánoce," doplnil výčet aktivit Karel Juráň.

Své hudební vzdělání pak zúročují i v oblasti zdravotnické. Připravují  totiž muzikoterapii. „To je opravdu úžasná věc. Jde o zapojení třeba i nemobilních seniorů, kterým to dělá radost. Dostanou text a dáme jim instrukce, jak  mají hrát. Doprovází nás na rytmické nástroje a zpívají. Vždy máme kolem 40 lidí, je to pro ně takové zpestření," vysvětlila Květuše Juráňová.

Lidová tvorba

V další činnosti chtějí i nadále pokračovat s kolegy a přáteli, pokud to možnosti dovolí.   „Ještě bych chtěla všem připomenout, aby nezapomínali na lidové písně. Jsou perlami lidové tradice, budeme je dál zpívat, aby se přenášely do další historie."

Autor: Lenka Pospíšilová