Patnáctého března 1939 krátce před čtvrtou hodinou ranní podlehl tehdejší prezident Česko-Slovenska Emil Hácha hrubému nátlaku a podepsal dokument, jímž vložil osud českého národa a země do rukou Vůdce Německé říše Adolfa Hitlera.

Tou dobou už překračovala vojska wehrmachtu hranice státu okleštěného mnichovskou dohodou, Hitler byl totiž rozhodnut obsadit zemi i bez Háchova souhlasu. Nakonec jej však po výhrůžkách o bombardování Prahy německou luftwaffe získal.

DEN K DOBRU

Zatímco do Českých Budějovic dorazili němečtí vojáci už v brzkých ranních hodinách, do Tábora se dostali až o den později, 16. března. Po cestě je totiž zaskočila sněhová vánice a obsazení města tak zpozdila.

Bohumil Bušta dnes žije v Plzni, i ve svých čtyřiadevadesáti letech si však dobře vzpomíná na to, jak obsazování Táborska probíhalo.

„Jako čtrnáctiletý chlapec jsem to prožíval s bratry v Ratibořských Horách, kde byl můj otec vrchním četnickým strážmistrem. Vedla tudy státní silnice, po které kolem desáté hodiny dopoledne Němci přijeli. Viděl jsem celý konvoj. Tehdy bylo špatné počasí, padal těžký, mokrý sníh,“ vzpomíná Bohumil Bušta. Lidé byli většinou skleslí, zpočátku se toho však prý příliš nezměnilo.

„Jen bylo všechno německy. Ihned se také sundal prezident Beneš ve třídách a nahradil ho Hitler,“ uzavírá.