Rok co rok, dlouhých 37 let svůj boj s pětikilometrovou trasou Robert Balatý, přezdívaný Bobina, končí na náměstí plavbou v kašně. "Vždy závod uzavírám společně s pohřebákem, pak se vykoupu v kašně a ještě dojedu do cíle. Již od osmého ročníku, a dokonce mne jednou kvůli koloběžkám pustili i z vojny," vzpomíná letos pětapadesátiletý maskot závodu, před jehož koupelí v kašně městští strážníci raději vždy stočí pohled jinam.

Koloběžková Grand Prix Bechyně se v lázeňském městě stala již masovou záležitostí, letos se jel už 45. ročník a opět přilákal tisíce diváků, kteří z obou stran lemovali hlavní ulici přes celé město, od parku u lázní až na náměstí.

Show na koloběžkách založila v roce 1972 parta od fotbalu a loděnice. První ročník zorganizovali jen pro sebe, ale od dalších se začali přidávat další nadšenci v roztodivných kostýmech. Letos odstartovalo 104 strojů. Na trase musejí závodníci absolvovat i dvě povinné "dopingové" zastávky. Při první pijí pivo, při už ale dostanou méně chutnou sklenici mléka a přestože sotva popadají dech, ještě musejí nafouknout balonek.

Trasa od parku přes most do Zářečí a odtud přes náměstí do cíle u parku, má však i svá velmi nebezpečná a méně úsměvná místa. Při sjezdu z kopce do Zářečí se koloběžky dokážou rozjet až na sedmdesátikilometrovou rychlost a kdo tento fakt podcení, zdravý do cíle většinou nedojede. I letos do Zářečí musela vyrazit záchranka a jednu závodnici převézt do nemocnice s vyraženými zuby, značným sedřením a poraněným ramenem.

Již několik let je součástí závodu také velký keramický trh na náměstí. Bez hrnečku z něj málokdo odejde. Celý den po celé Bechyni také hrála muzika, voněly klobásy a cukrová vata a pivo teklo proudem ve všech hospodách. Takový kolorit má koloběžková estráda každý rok, a takový bude mít i při svém 46. dějství v roce 2018.