To když udělá kotoul letmo nebo když ho soupeř zvedne nad zem. Pokud netrénuje nebo nezápasí, opravuje auta, aby si, jak říká, přivydělal na cesty po mezinárodních závodech.

Veteránským mistrem ČR v judu se stal sedmdesátník Milan Maroušek z Českých Budějovic. Trénuje mimo jiné i se svým synem.Zdroj: Deník/Radka DoležalováMilana Marouška zastihl Deník v kimonu. Intenzivně se připravoval na veteránské mistrovství České republiky, ze kterého si o pár dní později přivezl zlatou medaili.

Proč pořád děláte tak náročný sport, jako je judo?
Přemety už jsem opustil, ale pořád mě to drží. Jezdím po závodech a občas i něco vyhraji. Řekl jsem si, že dokud to jde, budu na závody judistických veteránů jezdit. Ve své kategorii se potkávám i s mistry světa. Když se mezi nimi udržím, proč to nezkoušet. Když člověk závodí, tak zapomene na všechno, co by ho mohlo bolet.

Trénujete také s takovým nasazením?
Trénovat musím. Ale při tréninku si musíme zároveň dávat pozor, abychom se nezranili. Úrazů z juda mám za celý život hodně. Měl jsem roztrhané rameno a s kolenem jsem se dostal až do invalidního důchodu. A zase jsem se vrátil. Rok a půl jsem s kolenem marodil, na čas mi ho sešroubovali. Rozcvičování bolelo, ale šlo to. To mi bylo 58 let.

Pochlubte se nějakými úspěchy z poslední doby.
Letos jsem toho tolik neprojel, ale mám bronzovou medaili z Maďarska z veteránského mistrovství republiky s mezinárodní účastí. Třetí jsem byl i na mistrovství Evropy a na mistrovství světa. Další třetí místo jsem obsadil ve světové soutěži. A tahle zlatá, ta je z Rakouska.

Jak jste s judem začínal?
Táta byl velký milovník fotbalu, ale já zbožňoval nejdřív hokej. Škola mě nebavila a neučil jsem se. Když ale táta řekl, že mi zakáže hokej, byl jsem schopný i ve škole zabrat. A judo? Od malička jsem se s někým pral, ve škole, na ulici. Když jsem začal s judem, stačilo mi to v tělocvičně a moje ostatní rvačky přestaly.

Co na judu tak milujete?
Jeho součástí je i kázeň. Žádné filmování, žádné výmluvy. Judisté jsou tvrdí chlapi, kteří musí něco vydržet. Je to vidět i při trénincích, ta hodina a půl se odmaká, žádné vykecávání.

A jaké máte plány?
Chtěl bych být jednou první ve své kategorii na mistrovství světa. Šance prý je. Pomalu se dostávám do kondice. Ráno chodím se synem do posilovny a čtyřikrát v týdnu trénujeme v tělocvičně. Judo dělám třikrát a v neděli mám dynamické posilování. Zamlada jsem dokázal klikovat pět minut v kuse, teď jsem rád, že jich zvládám třicet až čtyřicet.