Od lidí byl zájem o návštěvu jedinečné stavby znát už od rána. „Chodili hodně nárazově, ale třeba už před otevřením čekali u vstupu,“ informovala.

Od roku 1990 Bílkův dům vlastní Galerie hlavního města Praha, která jej dostala darem od Bílkovy vnučky a po rekonstrukci je uvnitř stálá expozice jeho soch, kreseb, grafik či dřevěného nábytku. Jedinečná jsou i kachlová kamna s figurálním reliéfem.

Sám dům je však unikátním dílem, je zasazen do přírodního prostředí. Jeho stěny tvoří režné cihlové zdivo, zde v kombinaci se dřevem. Fasáda domu je zdobena řadou symbolických reliéfů, doplněných Bílkovými mystickými texty. Zajímavostí je, že to je první z architektonických počinů Františka Bílka a vystavěl ho teprve ve svých 26 letech. „V podstatě si ho postavil, protože neměl, kde pracovat. S výstavbou mu pomáhal přítel a architekt Josef Fanta. Stavba je typická režnou cihlou a freskami. Vzadu je umístěna ještě dřevěná pavlač,“ popsala detaily.

Umělec se zde scházel s přáteli. Na trvalo se sem vrátil v roce 1939 a zemřel tu o dva roky později. František Bílek je pochován na chýnovském hřbitově spolu s dcerou a manželkou u své monumentální pětimetrové sochy Modlitba nad hroby, vytvořené v roce 1905.  „Jeho otec byl kolář, možná díky jeho řemeslu získal celoživotní vztah ke dřevu. V kraji se po generace také těžila hrnčířská hlína a i tato skutečnost měla bezpochyby na budoucího sochaře vliv,“ uzavřela Miroslava Havlová.