OBRAZEM: Katastrofa přišla 13. srpna v půl páté ráno. Metly téměř zmizely

Martinu Vrbovi bylo v srpnu 2002 necelých 16 let. Do obce se přistěhoval někdy o prázdninách. „Tehdy pořád pršelo a voda v rybníce stoupala. Celá obec byla na nohou,“ vzpomíná na tu dobu dnes už dospělý muž, který se živí jako novinář se specializací na sucho a nedostatek vody. Pozdě večer 12. srpna začali domy pod hrází jejich obyvatelé opouštět. Hrází prosakovala voda, lidé její odolnosti přestávali věřit. „Odcházeli ke známým nebo někam výš nad obec, takže když to přišlo, nikdo tady nebyl,“ říká. On i jeho rodina byli také u známých asi dvacet kilometrů od Metel. „Paradoxně náš dům zůstal stát, i když se přes něj přehnala asi šestimetrová vlna. Pak ho ale stejně museli zbořit,“ dodal.

20 let od ničivých povodní.Zdroj: Deník/Jan LakomýDruhá povodňová vlna, která udeřila z 12. na 13. srpna, naplnila Metelský rybník až po okraj. Za normálních okolností je jeho rozloha asi 54 hektarů. Tentokrát byla mnohem větší a přibyla do něj i voda z protrženého rybníka Nová Pozdyň u obce Pozdyně. Kolem půl páté ráno odolnost hráze skončila. Tehdejší starosta obce Předmíř Karel Palivec k tomu říká: „Když rybáři rybník vypouštěli kvůli výlovu, trvalo to šest týdnů. V úterý 13. srpna 2002 ráno byl prázdný za dvě hodiny.“

Během několika okamžiků strhla vlna, která dosahovala k vrcholkům betonovým sloupů elektrického vedení, 13 domů.

Vzpomínky? Prostě tu jsou

Při pohledu na současné Metly může člověka napadnout, že obec vyrostla teprve před pár lety. Mnoho nových a moderních domů, veselé fasády, upravená náves. Jen sem tam se objevují starší domy. Ale přece jen…  je totiž divné, že nové jsou tak nějak blízko u sebe.

Když 13. srpna 2002 ráno vlna z protrženého rybníka smetla 13 domů a další musely být strženy, nezbylo lidem v Metlách nic jiného než obec obnovit. „Co si pamatuji, tak se lidé obrovsky semkli. Pomáhali si navzájem, podporovali se. Hodně pomohla také solidarita lidí z celé republiky,“ vzpomíná Martin Vrba. On sám žije v domku na místě toho původního, který sice drtivý nápor vody přežil, ale statik nařídil jeho demolici. „Stál mezi dvěma proudy, které se hrnuly z hráze. Ale výsledek byl stejný – musel k zemi. Voda tehdy sahala ještě tak metr nad první patro,“ ukazuje.

Jiná nálada

Po 20 letech už je v obci podle něj jiná nálada než v minulých letech. „Celá řada těch, kteří přišli o své domy, nežije. A ti mladší už se nebojí, když prší. Ani se o událostech v srpnu 2002 moc nemluví,“ dodal s tím, že se od té doby změnila i kvalita hráze a jen těžko lze předpokládat, že by se situace opakovala.

Jinak to vidí bývalý starosta Předmíře Karel Palivec. „Tyhle vzpomínky nikdy nezmizí. A je jedno, zda je výročí nebo jestli prší. Prostě tady jsou,“ říká. Za příklad dává loňskou katastrofu na jižní Moravě. „To tornádo okamžitě oživilo vzpomínky na srpen 2002. Proto jsem hned zaslal starostovi Moravské Nové Vsi jakýsi manuál, jaké první věci musí zařídit. Kromě toho jsem si sám prošel katastrofou, ze které jsem se ještě nevzpamatoval,“ dodal.

Hasiči kvůli povodni znovu v pohotovosti. Prolistujte si noviny z 12. 8. 2002

Procházím obcí a snažím se vžít do toho, co se zde před 20 lety dělo. A co by se asi stalo, kdyby lidé před řvoucí a krvelačnou šelmou včas neutekli. Jak strašná síla to musela být, když stačila zničit obec během několika sekund. Když jí stačilo, aby za pár minut pustošila a zabíjela o tři kilometry dál v Předmíři a pak se dokonce dostala až do Blatné…

Otázkou také zůstává, zda by pomohlo odpouštění vody z Metelského rybníka. Někdo tvrdí, že ano, někdo si myslí opak. Rozhodující asi je, že do naplněného rybníka nad obcí natekla voda z protrženého desetihektarového rybníka Nové Pozdyně. Pomyslná poslední kapka…

Deník meteorologa, němý svědek povodní v srpnu 2002. Začalo to už v červenci