Získal ji František Stropek (85), za práci s mládeží a zejména skauty, kteří ho navrhli na cenu, za zásluhy na vzniku ekologické školy a také za práci pro měsíčník Veselsko.
František Stropek se do jižních Čech přestěhoval s rodinou z Františkových Lázní, kde otec pracoval na dráze, matka byla v domácnosti. Po jejich obsazení Němci a zapustil zde nevyvratitelné kořeny. Po konci války se v Rožnově přihlásil do oddílu právě založeného skautského střediska a stal se nadšeným členem.
Po přestěhování do Veselí stal v roce 1968 jedním z iniciátorů obnovení místního skauta. Na nábřeží si začali stavět klubovnu, ale přišel rok 1971 a skauti se sloučili s pionýry. Klubovna se stala domem pionýrů a mládeže. František Stropek v té době vedl vodácký kroužek.
Po revoluci se stal zastupitelem města za Občanské fórum a inicioval vznik střední školy. Jako člen školské a kulturní komise ve spolupráci s pracovníky Okresního úřadu v Táboře Václavem Průchou a Františkem Borešem dosáhli založení Střední školy pro ochranu a tvorbu životního prostředí, dnes ekologické a potravinářské. František Stropek v ní pracoval jako zástupce ředitele. Zde také učil a až do důchodu vedl klub ekologické výchovy.
Když v roce 1990 na radnici založili měsíčník Veselsko, opět stál aktivně u zrodu. Stal se členem redakční rady a dlouhou dobu naplňoval rubriku věnovanou dětem a historii města.
Významné ocenění udělalo Františku Stropkovi velkou radost. „Velmi si ho vážím a děkuji všem přátelům ze skautu za uznání mé práce a za návrh na cenu. Upřímné poděkování vyjadřuji i městským zastupitelům, kteří mi ocenění udělili,“ pronesl během slavnostního večera.
Aktivitu a zásluhy svých občanů oceňuje Veselí od roku 2005. Prvním držitelem se stal malíř a sochař Ladislav Rektoris.
Jak plynula léta
Po odchodu z Františkových Lázní se rodina usadila v Lipí u Českých Budějovic, odkud pocházel jeho děda. Otec nastoupil do stanice Poříčí – Boršov a aby nemusel dojíždět na kole denně do práce osm kilometrů, našel pro rodinu ubytování v bývalém zájezdním hostinci, ve kterém byly tři byty. Pro jedináčka Františka to bylo šťastné období, protože ve všech bytech bydlely rodiny s přibližně stejně starými dětmi. Pod hostincem se nacházely katakomby a prostředí okolo bylo plné dobrodružství, která se tam mohla prožívat. Maminka odjakživa chtěla, aby bydleli ve strážním domku. Říkala, že když je doma, tak by bylo dobré, aby měly nějakou „havěť“, o kterou by se starala.
Když František začal chodit do měšťanky, přestěhovali se do strážního domku ve Včelné. Blížil se konec války a neby
lo pro něj neobvyklé vidět nálety hloubkařů na lokomotivy vlaků nebo utíkat Němce před spojeneckými vojsky. Nejhorším zážitkem pro něj však byly vlaky smrti, které okolo jejich strážního domku projížděly. Vězni z koncentračních táborů v minimálním oblečení byli za sychravého počasí vezeni napříč zemí na otevřených vagónech bez jídla a pití z jediného důvodu: aby byl urychlen příchod jejich smrti.
Po konci války bylo v Rožnově založeno skautské středisko, do jehož oddílu se přihlásil a byl nadšeným skautem. Od skautingu se odklonil odchodem na střední školu a v roce 1948 byl skauting zrušen. To již František studoval sociálně právní školu nejprve v Jihlavě, následně v Českých Budějovicích. Po jejím ukončení se stal ředitelem Dětského domova v Nové Bystřici, následovala vojenská služba a poté Dětský domov v Českém Krumlově, kde poznal svou manželku. Dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích.
V roce 1958 spolu odešli učit na dvojtřídku do Světlíku na Šumavě. Když se jim narodil syn Jiří, přesunuli se na dvojtřídku do Drahotěšic, aby byli blíže manželčiným rodičům. Oba pak učili na školách ve Veselí nad Lužnicí, František na 1. základní škole. Má dvě děti, čtyři vnoučata a dvě pravnoučata.
Jaký byl nejlepší den vašeho života?
Pěkných dní je v životě člověka víc, nelze uvést jen jeden. Patří k nim jistě svatba, narození dětí, vnoučat a pravnoučat. Opravdu nesmírný pocit radosti jsem spolu s rodiči prožíval v den, kdy skončila válka. Byl to čas ohromného ulehčení, že němečtí okupanti konečně válku prohráli a skončily několikaleté hrozby, útrapy a pronásledování.
Jaké místo máte nejraději?
Svá oblíbená místa jsem vždy nacházel v přírodě. Jako skauti jsme se ji učili poznávat a milovat. Nádherné zážitky se odehrávaly s vodáky při splouvání jihočeských řek.
Připravila a ptala se Marcela Rybářová