Vojenské potápění je na rozdíl od civilního zaměřené na různé úkoly, které musí vojáci pod vodou plnit. „Musí zvládnout zatlouct kladivem hřebík nebo navrtat díru. Dále navázat nějaké břemeno a to pak na vaku převézt na jiné místo a spoustu dalších věcí,“ připomenul zaměření práce vojenského potápěče hlavní instruktor poručík Michal Strejc z 15. ženijního pluku, který celou akci řídil. Zároveň dodal, že se během 14 dnů výcviku zaměřili především na používání podvodní buzoly, tedy určování bodu podle azimutu na vzdálenost cca 200 metrů.

„Funguje to podobně jako orientační běh, až na to, že pod vodou nevidíš před sebe. V čisté vodě je viditelnost maximálně na čtyři metry, takže musíš opravdu dobře určit cíl,“ uvedl. Právě různé úkoly učí vojenské potápěče pracovat nejen s nástroji, ale zároveň hlídat sami sebe i svého parťáka, takzvaného buddyho.

Loučení s padlými vojáky na letišti Bagrám v Afghánistánu (2018).
V Táboře stále vzpomínají. Před čtyřmi lety zahynuli v Afghánistánu tři vojáci

„Kromě toho, že si neustále kontrolujete vyrovnání tlaku, abyste se udržel v určité hloubce, musíte také vědět, jak je na tom váš kolega. Vždycky se pracuje nejméně ve dvojici. Tak máte jistotu, že když se vám něco stane, někdo vám pomůže,“ vysvětlil význam spolupráce pod vodou potápěč cvičitel rotný Lubomír Šimek. Jak sám dodává, potápění je vysoce riziková a náročná činnost, kdy mírné opomenutí znamená poškození zdraví a v horším případě i ohrožení života.

I z toho důvodu se vojenští potápěči učí pracovat i s dekompresní komorou DK HAUX. Tento přístroj slouží k léčbě dekompresní nemoci například v případě, že se člověk musí z nějakého důvodu rychle vynořit.

Babiše v Táboře přivítal pískot. Jsou to fašisti a nacisti, reagoval
Babiše v Táboře přivítal pískot. Jsou to fašisti a nacisti, reagoval

„Funguje tak, že potápěče vystaví tlaku hloubky, ve které se nacházel, a který na něj působil. Ten se pomalu zmenšuje a vyrovnává s okolním tlakem. Spousta potápěčů v civilu ponor nezvládli právě kvůli tlaku, a kdyby měli u vody barokomoru, tak jako máme my, byli by dnes ještě mezi námi,“ upřesnil použití speciální technologie četař Adam Budík, který působí na pozici staršího potápěče u 153. ženijního praporu v Olomouci.

Vojenští potápěči mají v popisu práce především kontrolu dna v případě stavby mostu nebo překonávání vodních překážek takzvanými obojživelníky. Mohou také pokládat nálože ke zničení mostu nebo jiných vodních staveb. Jejich služby se také ve velkém využívali při povodních.

„Pomáhali jsme hasičům s vyprošťovacími pracemi. Vytahovali jsme nejen techniku, ale i lidi ze zatopených budov. Na tom všem je vidět, že naše řemeslo je hodně všestranné a má široké spektrum využití,“ zhodnotil práci vojenských potápěčů poručík Strejc.

Zuzana Králová