Vždyť to byli právě Vítkovci, zakladatelé města, kteří se ujali Hradiště po Vítkovi z Klokot, jistě již před rokem 1261. Před zánikem Hradiště bylo Ústí malým neopevněným sídlištěm, jeho rozkvět se předpokládá v souvislosti s objevem stříbrné rudy, jak o tom vypráví středověké skládání o Přemyslu Otakarovi a Závišovi, a teprve po převedení lidí z Hradiště bylo ohrazeno a dostalo také výstavnější podobu.

Dvě dominanty

Město Ústí založili krátce před polovinou 13. století Vítkovci, nejspíše páni z Hradce. Zvolili pro jeho areál mírný svah na pravém břehu Lužnice u soutoku s Kozským potokem. Dominantami města zřejmě od počátku byly farní kostel a dominikánský klášter. První stavba byla situována u okraje vyvýšené plošiny nad klesající údolní terasou, klášter naopak v údolní nivě na břehu řeky pod soutokem.

Poloha obou objektů prozrazuje, že již ve 13. století jádro města v podstatě zaujalo plochu, jejíž obvod se s výjimkou severozápadního prostoru později nerozrůstal. Pravidelný půdorys byl totiž vytyčen především v západní polovině, kde osnova vycházela z obdélníku, jehož jižní strana se vychylovala k potoku a sledovala jeho břeh. K severozápadu se městský areál zužoval do trojúhelníkového výběžku, který kontrastuje s pravidelností půdorysu na protilehlé straně, a který tak mohl být dodatečně připojen při rozšiřování města. Z kusých poznatků, jež na zastavěném území lze jen výjimečně doplnit archeologickými sondami, nelze jednoznačně říct, zda a jak bylo Ústí od svého založení opevněno, anebo jak dlouho trvalo, než se měšťané mohli cítit bezpečnější za hradbami, které navíc byly jednou z prvořadých výsad městské obce.

Na nejstarších mapách je po východní straně města patrný příkop široký deset, místy i více metrů, jenž se v severovýchodním nároží pravoúhle stáčí k severozápadu a vyúsťuje u silnice na Tábor. V určité vzdálenosti od nároží k jihu byl vyhlouben souběžně se severovýchodním křídlem příkop jiný, méně široký a patrně též mělčí, který vytyčoval hlavní linii opevnění a sledoval jeho obvod v celém průběhu, pokud jeho úlohu nepřevzalo řečiště potoka a řeky. Jestliže zbytky prvního příkopu bylo možné donedávna vidět v terénu, o druhém se dovídáme jen z prací starších badatelů.

Ochranná hradba

Sondy v předpokládaném severovýchodním nároží zachytily základy nejspíše válcové nárožní věže (vnější průměr kolem osmi metrů, síla zdi 2,5 metru, založené do hloubky půl metru).

Východně od věže se nalézal ochoz – parkán široký kolem tří metrů, který snad původně byl napojen na příkop s plotem nebo palisádou. Podle poznatků o vývoji městského opevnění v Čechách lze stavbu hlavní městské hradební zdi (nejspíše již se dvěma branami, jednou na sever a druhou na jih) zařadit do druhé poloviny 13. a na počátek 14. století. Městské hradby by tak patřily k nejstarším ústeckým stavbám, třebaže se nedá vyloučit, že po určitou dobu chránily město jen příkopy a dřevěné palisády.

Farní kostel se podařilo lokalizovat již starším badatelům s pomocí místní tradice a vzpomínek pamětníků z doby před polovinou 19. století, kdy se ještě nad úroveň terénu místy tyčily zbytky zdí. Ačkoli části základů byly obnaženy naposled krátce po druhé světové válce, nezachovala se natolik spolehlivá dokumentace, která by dovolila charakterizovat jeho půdorys a rozměry, dobu výstavby a přestaveb. Zbytek severovýchodního nároží by dovoloval s určitou opatrností uvažovat o trojlodí s patrně polygonálním kněžištěm. Některé kamenné články, které lze ke kostelu vztáhnout, pocházejí z druhé poloviny 13. století, kdy je možné předpokládat i počáteční etapu stavby.

Zbytky kláštera

Jen o něco málo více víme o dominikánském klášteře. Destrukce klášterních budov poskytovaly po dlouhou dobu zdroj stavebního materiálu a byly vydatně překopávány a odváženy. Odhalená torza základů, jak to odpovídalo úrovni archeologických výzkumů před sto lety, byla zakreslena jen na schematických náčrtcích. Podle nich a podle slovních popisů lze soudit, že se výkopy dotkly klášterního kostela sv. Dominika. Více než půdorysné znaky tomu nasvědčují dříve již v těchto místech nalezené vyzděné hrobky, náhrobní kameny, kostry, kamenná křtitelnice, fragmenty otesaných kamenných článků apod. Celkový půdorys není znám a jen s velkou opatrností lze vidět ve vykopaných zbytcích část kostelní lodi s presbytářem, podle všeho polygonálně zakončeným. Celková dispozice kláštera byla zřejmě orientována kolmo na městské opevnění. Vodítkem pro dataci je pouze náhodný nález dlaždice z klášteřiště, vylisované nejspíše ze stejné matrice jako jeden z typů známých dlaždic z kaple na Zvíkově. První etapa kamenné výstavby ústeckého kláštera by tedy pocházela ze šedesátých a sedmdesátých let 13. století, přičemž není vyloučena ani účast nebo bezprostřední vliv stavební hutě písecko-zvíkovské, zasahující v této době široké okolí středního Povltaví.

Miloš Roháček