Domeček v obci dohodila pošťačka Věře Smetanové v roce 1987. Bydlela s rodinou v Sezimově Ústí, kam se přestěhovala z Chrášťan u Bechyně. Do Libějic začali tedy jezdit na chalupu a trávili zde jen víkendy. V roce 1996 sem ale přesídlili už natrvalo.

„Do města bych se už nevrátila,“ ani si nepřipouští myšlenku na návrat. Na vesnici je navýsost spokojená. Nevadí jí, že tady zavřeli jediný obchod. Chápe, že se jím nešlo uživit. Lidé mají auta, jezdí odtud do práce, vozí děti do školy, tak si nakoupí cestou. Další možností je „bechyňka“, jejíž železniční zastávka je kousek za obcí.

Skvělá parta

„Je tady skvělá parta. Všichni se známe a dobře se nám tady žije,“ nešetřila chválou usměvavá Smetanová, když na oslavě dne dětí pekla celý den maso pro všechny.

Právě oslava vyhlášeného dětského dne je podle starosty obce Františka Drtiny její zásluha z doby, kdy bývala místostarostkou. Ta ovšem takovou chválu odmítá. Je prý pouze pokračovatelkou. Dříve totiž oslavu pořádal ve vsi svaz žen. Nyní ho má na starosti parta místních hasičů společně s mládežníky, kteří pro děti připravují několik hodin zábavy na hřištích.

I pod zrodem velkého asfaltového hřiště je podepsaná bývalá místostarostka, pod tím menším, které vzniklo později a které je ideální pro maminky s malými dětmi, se zase může podepsat místostarostka současná.

„Martina Pfeiferová myslela na ty, kteří jsou na to velké hřiště ještě malé. Mě by to asi nenapadlo,“ kritizuje se sám starosta.
Kritika podle Libějických v jeho případě není na místě. Svého starostu by nevyměnili ani za nic.

„Ten je náš, toho nedáme,“ smál se Zdeněk Pych a byl by připraven bránit starostu vlastním tělem. Stejně vyzněly reakce ostatních.
Za starostování Drtiny se v obci hodně změnilo. Starosta ale argumentuje, že následoval trend nastolený svými předchůdci, Františkem Lutovským, který stál v čele nově zvoleného zastupitelstva po komunálních volbách v roce 1990, a Josefem Boháčem, který byl v roce 1990 zvolen místostarostou a od roku 1994 ve funkci starosty pak pana Lutovského vystřídal. Obec Libějice se osamostatnila v roce 1990. Do té doby Libějice spadaly pod střediskovou obec Radimovice u Želce.

“Nelíbilo se nám, že všechny peníze šly právě tam. Snad jediné, co vzniklo u nás byla prodejna, postavená v akci „Z“. I osvětlení k železniční zastávce udělali naši rodiče ze starého a vyřazeného, které si opravili,“ vzpomíná na sedmdesátá a osmdesátá léta, kdy byl ještě dítě, Drtina.
Poté, co se Libějice osamostatnily a vzniklo první zastupitelstvo, peníze, které přišly do obecní kasy, se hned využily na opravu starého a rozbitého asfaltu na místních komunikacích.

Starosta se snaží na každou akci najít vhodný dotační titul.
Hřiště s herními prvky pro malé děti vyšlo zhruba na 110 tisíc korun, přičemž 70 tisíc se podařilo získat z dotačního titulu ministerstva pro místní rozvoj. Ještě před tím přiložili místní ruku k dílu.
„Než vyrostlo na místě zarostlé strouhy, museli jsme vykácet plevelné dřeviny a plochu upravit. Hřiště už dělala firma vybraná ve výběrovém řízení,“ vysvětluje Drtina.

Z dotací Evropské unie se podařilo z velké části zaplatit i novou cestu k hřbitovu, parkové úpravy na třech místech v obci i křovinořez s traktůrkem na údržbu nově vzniklých parkových ploch.

Kde se nedaří?

Problémem je absence čističky odpadních vod.
„Máme vydané stavební povolení a bohužel se nám nepodařilo dostat dotaci. Byli jsme vyřazeni, protože náš záměr nebyl v souladu s plánem vodovodů a kanalizací Jihočeského kraje. Nesoulad se zastaralým plánem Jihočeského kraje jsme zjistili těsně před podáním žádosti o dotaci,“ přiznává starosta, ale obratem dodává, že podali podnět na revizi plánu.

„Někdo kdysi vymyslel, že Libějice budou mít společnou čističku s Lomem. To samozřejmě nelze. Museli bychom získat spoustu pozemků a včetně investice do kanalizačního potrubí až do Lomu by nás tato varianta vyšla určitě víc než dvojnásob dráž než naše samostatná čistička,“ argumentuje starosta. A oprávněně, kraj je vyslyšel a revize plánu momentálně probíhá. Na čističku mají Libějice ještě čas. Do roku 2014 pro ně platí povolení na vypouštění odpadních vod ze stávající kanalizační sítě do Lomského potoka.

Problém:doprava

Mimo „čovku“ řeší v obci problematickou dopravu. Je trnem v oku mnoha lidem a svoji nespokojenost dávají najevo i na zastupitelstvu.
„Cestu do Lomu si přes nás zkracují náklaďáky z kamenolomu. Opatrně moc nejezdí a křižovatka v obci je nepřehledná a navíc má velký příčný sklon, kvůli kterému hrozí ztráta stability těchto přetížených a velkorozměrných vozidel. Snad se nám podaří dopravu alespoň z části omezit, než se v obci stane nějaký malér,“ doufá starosta v bezpečnější provoz.

„Žádost o stanovení místní úpravy provozu, omezující průjezd vozidel o hmotnosti větší než 15 tun přes obec včetně všech městem Tábor požadovaných náležitostí (znalecký posudek, návrh dopravně-inženýrského řešení schválený PČR Tábor, souhlas SÚS Tábor atp.) leží již dva měsíce na táborské odboru dopravy. Věřím, že nám město Tábor vyjde vstříc a povolí nám na naše vlastní náklady riziko hrozící z průjezdu těchto vozidel přes obec odstranit,“ říká starosta.

„Pozornost by si zasloužil i místní rybník. Byl by třeba odbahnit. Deště tam spláchly hlínu z polí nad ním,“ přemýšlí nahlas důchodkyně Jiřina Pfeiferová. Spolu s manželem Valterem si nemohou život na vesnici vynachválit. „Člověk je tady stále v přírodě a kdo chce do města, je to jen pár minut autem či vlakem,“ upřednostňuje život na vesnici Valter Pfeifer.

Škoda jen, že se obec nemůže dále rozrůstat. Libějice mají sice čerstvě schválený územní plán, ale nemají vlastní pozemky vhodné pro výstavbu, takže přespolní zájemci o stavbu odchází s nepořízenou. Obec tak přichází o potřebné příjmy do své pokladny. Jedinou možností je koupit pozemek přímo od některého místního občana. Ti ale myslí na zadní kolečka a pozemky nechávají pro své děti, vnoučata…

Mladší generace nemá potřebu se stěhovat do města. Rodiče své děti vozí do školy ve Slapech nebo v Táboře.
Za pár let tam do lavic zasednou i dvojčátka Ivety Hejné. Do Libějic se přistěhovala z Malšic za přítelem před rokem a půl.
“Připadám si tady jako v Hošticích,“ usmívá se spokojená mladá a dvojnásobná maminka. Spolu s tatínkem desetiměsíčních dvojčat Marcelem Smažíkem se postarají o velkou premiéru.

Rozhodli se, že společné ano si řeknou o tomto víkendu právě v Libějicích a těší se, že jejich svatba bude ta pravá jihočeská. Aby ne, ze současných 106 libějických obyvatel si první veselku na místním obecním úřadě nechá ujít málokdo.

Historie Libějic - První historické zprávy o obci Libějice (původní název Libějovice) pocházejí z roku 1379. Ve 14. století patřila ves k panství Příběnickému. Po roce 1420, kdy posádka Táborská dobyla hrad Příběnice, byly všechny vesnice včetně obce Libějice připojeny k panství obce Táborské. Později byla obec Libějice připojena k panství Choustnickému a v roce 1550 k panství Želečskému. První konkrétní záznamy o obci, které dávají podrobný obraz o počtu gruntů, rozlohách polností a stavu chovů hospodářských zvířat, lze čerpat z tzv. berní rolly, pocházející z roku 1654.
Zdroj:www.libejice.cz