Dům čp. 1284 zvaný „Masarykův domov“ ve Smetanově ulici je spojen s historií Českobratrské církve evangelické v Táboře. Po vzniku samostatného československého státu sídlila modlitebna a duchovní správa tehdejšího Českobratrského evangelického sboru Husova pod dnešním Tržním náměstím a pod vedením duchovního správce Bohuslava Součka především provozovala sirotčinec Komenského v Příběnické ulici ve Vilové čtvrti.

Úsilím prostých věřících, především železničářů, bylo roku 1924 přikročeno k budování nového centra církve, v němž od poloviny dvacátých let kromě farního úřadu sídlil Masarykův domov učňovský a studentský, poskytující byt a opatření především nemajetné mládeži. Ve zdejším sále se nejen konaly bohoslužby a výuka náboženství, ale sloužil též jako „družina“, jelikož byl vždy ráno otevřen pro všechny přespolní školní děti. Zdejším farářem byl stále Bohuslav Souček, funkci správce domova vykonával František Lutovský. O výtvarnou výzdobu se postaral sochař František Bílek, jehož reliéfy zobrazující Jana z Kalicha a Petra Chelčického najdeme na jihozápadní straně Masarykova domova.

V roce 1941 dům obsadili Němci a zřídili zde vojenské kasino, navíc na dvoře zajistili stavbu nové budovy pro účely herny. Po skončení války se však situace pro církev uklidnila pouze dočasně. Domov nemajetných studentů a učňů byl záhy vystřídán internátem studentek táborské zdravotní školy, od roku 1949 zde mohl zůstat pouze byt faráře a vykonávaly se bohoslužby. Hlavní centrum Českobratrské církve evangelické se postupně přesunovalo do Bílkovy ulice, ovšem jejím představitelům bylo stále více dáváno najevo, že zde nerozhoduje „nějaký Vatikán nebo nějaká rada v Ženevě nebo v Praze“, ale že Tábor potřebuje prostory pro školy a další projekty, které „souvisejí s rozvíjením socialistického programu“.

Spor byl mimo jiné veden o zahradu směrem k Jordánu, která původně sloužila jako určitá zásobárna zeleniny pro kuchyni domova. Ovšem později jednoho dne buldozer zbořil laťkový plot a sousedé z důstojnických domů pod zahradou již začali trhat mrkev jako na obecním pozemku. V průběhu dohadů s úřady, o čí majetek se doopravdy jedná, se na zahradě objevil základní kámen pravoslavného kostela, který byl položen v proruské euforii v létě 1945. Při dalších jednáních církevní představitelé připomínali, že v období pronásledování komunistů ve třicátých letech jim byl k pořádání schůzí zdarma nabídnut sál v Masarykově domově. Ovšem ani stará fakta nepůsobila jako argument: „Morálních důvodů jsem nashromáždil dost, jenže jak vzdorovat násilníkovi odkazem na mravnost?“ (uvedené citace a podrobnější údaje o Masarykově domově viz. publikace Lubomír Miřejovský, Dopisy z XX. století, péčí dědiců vydala NUGA, nakladatelství a vydavatelství, 2004).

Po dlouhých dohadech byl Masarykův domov přestavěn na mateřskou školu, přičemž roku 1961 ho Českobratrská církev evangelická musela zcela vyklidit. Dalším uživatelem zdejších prostor byl okresní dům pionýrů a mládeže, a to i po otevření jeho nového hlavního sídla v ulici Politických vězňů v roce 1975. V posledních letech došlo k dalším změnám, tentokrát opět pod „dohledem“ Českobratrské církve evangelické. Bývalá německá herna slouží lékařské péči, v samotném domě působí církevní mateřská škola, zdejší sál táborská Českobratrská církev evangelická využívá k přednáškové a další osvětové činnosti. Masarykův domov je nadále přístupný nejen všem táborákům, ale i „přespolním“, jak tomu již dříve bývalo.

Stanislav Zita