Penzion, kulturně-společenské zařízení nebo školící středisko? To vše by mohlo být z nadějkovského zámku, kdyby…

Zámek i část rozsáhlého parku vlastní společnost Galileo Veritas z Brna, která má jako hlavní činnost zapsanou správu a pronájem vlastního majetku. Stav nevyužívaného zámku je podle starosty Nadějkova Zdeňka Černého dobrý, jeho pustnutí zamezil i fakt, že ho od konce 50. let do roku 1996 obývala škola.

„Byl jsem tam asi před čtyřmi, šesti lety a zámek je v dobrém stavu, například v porovnání s ostatními v okolí. Uvnitř žádná velká činnost není, jen se občas něco málo opraví. Viditelné jsou ale úpravy přilehlého parku,“ popisuje Černý.

Význam však pro obec 2246 metrů čtverečních veliký objekt zatím nemá. „Nedaří se nám s majiteli spojit, aby řekli, co mají v úmyslu. My bychom byli rádi, kdyby tam jednou mohla veřejnost alespoň do parku na procházky. V sále by jednou za čas mohly být koncerty. Dobré by bylo, kdyby v zámku byl například penzion či proslýchané školící středisko. Zaměstnalo by to třeba lidi z okolí,“ dodal starosta. Spojit se nám s „neexistující“ firmou také nepodařilo. Avizovaná telefonní čísla na Denisu Horákovou, která údajně vlastní podíl na pozemcích, nikdo nebere. Co se zámkem bude, tak zatím zůstává záhadou.

Jak šel čas

Nadějkovský zámek leží 20 kilometrů severozápadně od Tábora. Stavba je jednopatrová, trojkřídlá. Celý objekt pokrývá mansardová střecha. Barokní průčelí z roku 1781 se vyznačuje bohatými ozdobnými profily nadokenních říms i podokenních výplní, v hlavním křídle je ve střeše věžička s fungujícími hodinami.

Historie však sahá až do roku 1373, kdy byl majitelem původní tvrze a celého panství Ahník z Nadějkova. Z kraje 16. století se Nadějkov stal majetkem rodu Doudlebských z Doudleb a pan Bedřich ho v letech 1570 až 1584 nechal přestavět v renesančním slohu. Posledním z rodu Doudlebských, kteří vlastnili Nadějkov, byl Jiří František. Panství v roce 1668 prodal Mikuláši z Germersheimu v Harpershofu. Poté se majitelé velice často střídali.

Zásadním byl rok 1761, kdy tvrz i hospodářství získal Antonín Ferdinand Feuerstein, který ji o dvacet let později dal přestavět do podoby barokního zámku. Následovala další střídání vlastníků a s nimi i úpravy, zejména v interiérech budovy. Od akademického malíře Karla Becka pak objekt v roce 1936 koupila rodina Segerova. Po druhé světové válce jim byl ale majetek zkonfiskován.

Následně budovu využívala základní škola, jež se tam přistěhovala z prostor obecního úřadu. Po revoluci byl zámek i krásný dvanáctihektarový anglický park vrácen původním majitelům a znovu upravován. Celý pozdně barokní objekt byl díky škole zachovalý. Segerovi žili v cizině a následně nabídli zámek k prodeji. V polovině roku 2008 ho koupila brněnská společnost Galileo Veritas, veřejnosti je nepřístupný.

Bezhlavý kůň

Podle spisovatele Jaroslava Wimmera má zámecký park v Nadějkově svá tajemství a váže se k němu nejeden tajemný příběh.
Jedním z nich je, že „…od půlnoci do jedné po parku pobíhá kůň, který nikomu nepatří. Na tom by ještě nebylo nic divného, kdyby ale měl hlavu! Není pamětníka, který by mohl doložit, že kůň někoho poškodil. Nikoho si nevšímá, pobíhá parkem, pase se a přesně úderem jedné hodiny po půlnoci záhadně zmizí. Kam, to nikdo neví,“ uvádí Jaroslav Wimmer.

David Peltán