Příčinu hrozného úpadku viděli komisaři v neúměrně vysokých kontribucích uvalených na Tábor, aniž si vlastně kdo uvědomil, že v něm zůstalo po třicetileté válce málo lidí. Když se mezi tento malý počet rozečetly poplatky, vycházela na každého veliká částka. K tomu lidé ve městě rychle umírali a ti zbývající ještě více chudli, takže se nedalo spoléhat ani na poměrně nedávný soupis obyvatel a jejich povinností.
„A tak nad (svoje) možnosti kontribuovati museli," píší o příčině bídy komisaři a objasňují svůj úsudek slovy:

„Neméně že od toho švédského pádu od tohoto města, při kterymž o všechno své jmění přišli, mnozí zamordováni byli, a přesto velkou rancí dáti museli. V tomto popisu nebo rolle města toho vynajde se některý měšťan nížeji in calculo ad contribuendum položený, nežli oni sami v listu svém přiznávacím vysadili, čemuž se takto rozumí, totiž že list přiznávací byl složen in julio roku pominulého 1673, to  jest před deseti měsíci, od tý doby mnohý soused umřel, po něm vdova chudá zůstala, jiný k ztenčení z rozličných příhod přišel, takže málo těch se vynajde, jenž nad vlastní téhož listu přiznávacího přiznání něco vejšeji kalkulirováni býti mohli."

K předchozí zprávě císařských financů a také podkladům, které tehdejším komisařům poskytli představitelé města, nyní uvádí revizitační komise:

„Ačkoliv páni komisaři dle jich vlastního přiznání na tom nejvíce se fundýrovali, že tehdáž město samo v listu svém přiznávacím z takového počtu se přiznali, a tudy že nejpravdivější svědek jest vlastní přiznání bezpochyby supponirovali. Když však příčinu takového vysokého přiznání na všechny možný spůsoby vyskoumati a vyšetřiti jsme se vynasnažili, v pravdě jsme vynašli, že tehdejší Jeho Milosti císaře rychtář sám týž list přiznávací formiroval s mages-trátem, staršíma obecníma, méněji s obcí, anebo obzvláště s každým sousedem nekonferiroval, nýbrž jak v mnohých jiných případech, tak v tomto příběhu vše o své ujmě více arbitrative toho pokládaje, kdyby z menšího počtu se přiznal, že by více pokuty dáti museli, nežli by za kolik let kontribuce vynesla."

In duplo, in simplo

Komisaři varují, že pokud tlak na obyvatele nezmírní, město se natolik vyčerpá, že prakticky zanikne. Je už opravdu příslovečných za pět minut dvanáct, aby se Táborákům dalo aspoň trochu oddechnout.

A pokud snad předchozí komise při stanovování poplatků vycházela z předpokladu, že v mírových časech se hospodaření města pozvedne, naprosto se mýlila.

„Taky jsouc již svatý pokoj, kontribucí že snesitelné budou, sousedů že více přibejvati než ubejvati, a tudy snadno kontribucí snášeti se bude, což  vše proti rozumu, a k dokonalé záhubě města celýho čelí, an by brzké polehčení nenásledovalo, k dokonalé pustotině město toto přivedeno bude, obzvláště když se pováží, že jeden měšťan v městě za jednoho skutečně usedlého vysazený in duplo (jako za dva), a tak za dva v panskym městě měšťany neb dva sedláky k zvejšení přichází, takový podle nynějších repatricí kontribucí do roka nejméně třicet zlatých k tomu z piva, z vína, mimo co k obci přichází, tuplovaný tác (poplatek) dáti musí, vynajde se polovic i více těchto táborských měšťanů, že za deset zlatých jeden jmění všeho svého mimo domy nemá, a větší díl těch domů, jenž předešle po mnoha stech se prodávaly, jsouc nad míru zruinyrovány nyní pro nemožnost k spravení přijíti nemohouc, aby dokonale nepadly, po čtyřiceti i třiceti zlatých na prodej jsou."

Komisařům neušla ani nouze lidí žijících na předměstí.

„Že jsme v nynější naší kalkulaci na předměstí města tohoto měšťany vejšej podle proporcí proti měšťanu v městě kalkulirovali, přivedla nás k tomu příčina, poněvadž ti-to předměšťáci v vaření piv a  v mnohých jiných případnostech s měšťany v městě těch dobrodiní ani privilejí neužívají, proto taky ne jako měšťané v městě in duplo (jako za dva), nýbrž in simplo (jako za jednotlivce) kalkulirováni jsou."

A závěr komise:

„Z těch tedy vejš položených příčin šetříce my při této nám svěřené komisi modernum statum města tohoto a  v něm obytných měšťanův, též sněmovní snešení 1669 pozorujíc, jak nejvejš možná, všeliké možnosti, obchody, handle, řemesla a podstatu jednoho každého měšťana ani i rozdílné circumstantie (okol-nosti) pozorujíc, na vyšší počet přes 36 a sedm osmin přivésti žádným spůsobem jsme nemohli, což však vše dle našeho sprostného zdání, nečiníce Vaší Excelenci a Milosti nejmenšího vyměření, k další milostivé disposici pozůstavujem. Datum tohoto popisu – 10. máje roku 1674."

Z úřední řeči zatočené do klubek složitých souvětí a prosolené cizími slovy vzešla pro Táboráky první dobrá zpráva po čtvrtstoletí, jež uplynulo od války:
Revizitační komise snížila berní povinnost města o celou polovinu.

Josef Musil