Plakáty na všech možných i nemožných místech, schránky voličů plné letáků jednotlivých stran a hnutí s vyčpělými sliby o zprůhlednění zakázek a zastavení korupce.

Naštěstí se občas vyrojí i doprovodný program, který nikoho neuráží a voliče spíš potěší. Kandidující subjekty kromě diskusních setkání s voliči nabídly i několik koncertů, trh nebo cyklojízdu městem. Jenže i druhou tvář kampaně, která útočí na jednotlivé představitele z volebních listin.

„Je potěšitelné, že v Táboře ještě nevymřeli lidé, kteří jsou schopni zorganizovat zajímavé akce, aniž by k tomu potřebovali čtvrt milionu, co stála laserová show o Táborkách, a dokonce k tomu nepotřebují ani radnici. Nemusí se zviditelňovat vypůjčenými obličeji v megaprovedení, které nás děsí na každém rohu,“ míní například na webové diskusi Deníku jistý občan. Megatváře ho zřejmě děsí ze stěny táborského hotelu.

Děti ale zase může vyděsit propagace jednoho z nováčků komunálních voleb, který má své vyobrazení na hřišti uprostřed táborského Náchodského sídliště. A ztratit chuť zase může strávník v jedné z jídelen, která se oblékla do žluté barvy.
„Jen jsem zvědavá, kdo to po volbách všechno odstraní, abychom se na ně nedívali ještě půl roku. Jinak si toho nevšímám,“ uvedla k úrovni kampaně Stanislava Kubecová z Tábora.

To starostka Hana Randová tak smířlivá není. Nečekala v kampani tolik negativ. „Mám pocit, že skoro všichni na někoho jiného útočí, ale nikdo nenabízí skutečný program. Na pomluvy nereagujeme, jen s výjimkou jednoznačných nepravd,“ říká.

Michaelu Petrovou zase zaráží množství peněz, které volební kampaní protéká. „Peníze by se daly určitě využít smysluplněji.“
Ladislav Šedivý hodnotí kampaň jako nejagresivnější od roku 1990.