V tomto vydání zveřejnila redaktorka Libuše Kolářová články na téma rozhodnutí výběrové komise o budoucím nájemci nynější Galerie Za Vrátky. Věnovala tématu vpravdě obří rozsah v součtu necelých čtyř stran. Jelikož se v textech objevilo množství manipulativních tvrzení, spekulací i vyložených nepravostí, vedení města Tábora požaduje uvedení faktů na pravou míru.

Jak probíhá výběrové řízení a o čem rozhoduje

K samotnému výběrovému řízení. Probíhá tak, že zpracovatel soutěže Odbor správy majetku města sestaví komisi, která dle daných pravidel má mít složení: tři členové vedení města, dva zástupci odborů, pod něž agenda spadá a dva zástupci odborných komisí rady města. V tomto případě Komise regenerace a rozvoje a Komise cestovního ruchu.

Výběrová komise se sejde na jednání a nejdříve se rozpečeťují obálky se subjekty uchazečů. Ti byli v tomto výběrovém řízení čtyři. S jejich projekty se komise seznámila až na jednání komise ihned po otevření obálek. Takže komisaři vůbec netušili, kdo se tam hlásí. Museli by je žadatelé předem kontaktovat a žádost jim poslat k nastudování, čímž riskují podjatost a anulování soutěže. Tři ze soutěžících subjektů byli své projekty představit hned po otevření obálek na jednání komise.

Členové komise se mají možnost uchazečů na cokoli zeptat. Pak probíhá diskuse mezi komisaři a ti nakonec stanoví každý své pořadí uchazečů. Koho člen komise napíše na první místo, získává jeden bod, na druhém místě dva body atd. Ten, kdo získá nejméně bodů, skončí první v pořadí uchazečů. Toto pořadí doporučuje výběrová komise k hlasování Radě města. Pořadí bylo takovéto: 1. Dobře v Táboře 9 bodů, 2. současné provozovatelky galerie 12 bodů, 3. firma se sklem a zrcadly 23 bodů, 4. uchazečka o provoz jiné galerie 26 bodů.

Takže žádná domluvená čtyřčlenná většina ze sedmičlenné komise. Vše podle tabulek a bodů, podle pravidel a transparentně. Společnost Dobře v Táboře nabídla především skoro dvojnásobek nájemného oproti druhému v pořadí a přicházela s novátorským, dobře zpracovaným projektem, atraktivním pro místní obyvatele. Všichni členové komise ocenili provoz stávající galerie, ale upozadit nabídku na prvním místě by bylo diskriminační a neodůvodnitelné. A také, jak řekl člen komise architekt Martin Kraus: Není oprávněným pohledem na věc třeba fakt, že kdyby podpořil pronájem městského prostoru za mimořádně nízkou nabídku, není to vlastně podpora podnikání z městských peněz?

Zafabulujme si též – koho měla výběrové komise doporučit? Stávající galerii, až třetí v pořadí finančních nabídek, nebo výběrové řízení kvůli nějakým dojmům anulovat? Výběrové řízení neproběhlo podivně, jak se dočítáme v článku, ale naprosto standardně, korektně a podle pravidel.

Míchání dojmů

Dočítáme se však různé konstrukce a fabulace, kdo koho znal, kdo s kým měl co domluvené. V době svobody tisku lze psát téměř cokoli, ale v uveřejněných článcích paní redaktorka Kolářová dle svého zvyku mísí zpravodajství s komentáři, fejetony, domněnkami. První, proti čemu se ohrazuji za Město Tábor, je lživý titulek „O pronájmu rozhodli ve střetu zájmů“. Je-li to psáno v množném čísle, znamená to, že alespoň dva, pak je nutno říct kteří. Radní města nebo členové výběrové komise?

Z textu redaktorky prosvítá, že snad architekt Kraus z Komise regenerace a Květa Dvořáčková z Komise cestovní ruchu. A to je na těch textech to nejhorší. Jsou dehonestováni lidé, kteří z titulu svého angažmá v odborné komisi rady za zhruba 500 korun měsíčně pomáhají městským agendám. Stejně tak to dělají i další zástupci v komisích, které nominovaly všechny subjekty zastoupené v zastupitelstvu, jak káže zákon o obcích.

Paní redaktorka si z jejich dosavadních aktivit vyjme domněnku, že když architekt Kraus kandidoval na hnutí Tábor 2020, tlačí nějaký domněle spřátelený projekt, Byť o něm do jednání komise neměl ani páru, protože jej prvně viděl až po rozpečetění. Architekt Kraus se díval na věc z pohledu komise rozvoje, zda záměr nezatíží město hlukem, zvýšenou dopravní zátěží, nikdo s ním o věci předem nemluvil, nikdo jej nekontaktoval. Redaktorka Kolářová čtenáři podsouvá svou smyšlenou domněnku, že motivací pro hlasování bylo „kamarádství“. Než o něm něco takového napíše, mohla by jej aspoň kontaktovat s prosbou o názor.

Další pomluvou je, že Květa Dvořáčková spolupracuje s Lenkou Greň a chce ji pomoci. Že jméno Greň v projektu figuruje jsme v komisi vůbec nevěděli. Představit jej přišli jiní lidé, kteří jsou statutárními zástupci žadatele. Květa Dvořáčková se dokonce do výběrové komise přihlásila jen díky své vstřícnosti a ochotě pomoci, že jako první odpověděla z telefonu na žádost tajemnice komise. Mimochodem, z devítičlenné Komise cestovního ruchu na prosbu o účast ve výběrové komisi zareagovali pouze tři členové. Konkrétní zastoupení paní Dvořáčkovou stvrdila souhlasem i předsedkyně Komise cestovního ruchu, která je členkou opoziční strany.

Na všechny dotazy odpověděla paní Dvořáčková autorce předem mailem, ovšem v článcích se odpovědi neobjevily. Nyní Květa Dvořáčková po sérii nactiutrhačných článků v týdeníku Táborsko v Komisi cestovního ruchu končí. Málokdo snese opakované nasazování psí hlavy ve veřejném tisku. Na hraně už to bylo po článcích v témže týdeníku v kauze Stánku na náměstí. Nechci spekulovat, zda není cílem takových článků právě znechutit aktivní slušné lidi a odradit je od veřejného angažmá. Působí to jako týrání dobrovolníků, kteří jsou tak slušní, že se nebudou bránit.

Uveďte svá nepravdivá tvrzení na pravou míru

Vyzývám paní redaktorku Kolářovou, aby se v rámci slušnosti těmto lidem omluvila na stránkách svého periodika. Může připojit i omluvu Martinu Krausovi, kterou mu dluží z dřívějška, jelikož jej v článcích o Stánku nazvala autorem odporného díla, ačkoli architekt Kraus namaloval jinou verzi v jiném časovém období, a která nakonec nebyla realizována. Ten omyl byl tak nasnadě, že jsem tuto omluvu popravdě čekal v dovětku ke článku o Stánku v dalším čísle, kde došlo k opravě faktu, ale omluva bezúhonnému slušnému člověku nezazněla. Možno připojit i omluvu Janu Čulíkovi, jehož ženu Magdalenu redaktorka v článku z 1.dubna přisoudila do manželství jeho bratrovi Pavlovi.

Mimo soutěž už je pak nařčení rady města, protože veřejně činní politici mají být vůči vláčení své pověsti imunní. Titulek „Jdou na radnici kamarádům na ruku?“ bychom tedy měli jako radní města kousnout, i když je nebetyčně fabulativní a odpověď je: samozřejmě, že ne. Redaktorka si v článcích vlastně bere na paškál celé desetileté období radniční vlády, které vyhodnotí jako éru „spíše kulturních a charitativních idealistů než pragmatických manažerů.“

Je to úsměvné zvlášť v době stávající koronavirové krize, kdy rada může snáze plánovat okamžitou pomoc postiženým právě kvůli dlouhodobému stabilizovanému finančnímu zdraví města a transparentnímu neklientelistickému stylu rozhodování. Je to od redaktorky kostrbaté hodnocení třeba ve vztahu k silné osobnosti současné i minulé rady Petru Havránkovi, který je po léta úspěšným manažerem par excellance.

I ve vztahu k Jiřímu Fišerovi, který od svých raných profesních let šéfoval celému projektovému týmu. Nebo k radnímu Smrčkovi, jež řídí celé Husitské muzeum. Na vývodech typu „vládnou lidé z Tábora 2020 a Jinak! obklopeni svými kamarády, kterým zbytek Tábora s despektem říká táborská kavárna“ si redaktorka Kolářová dala zřejmě obzvlášť záležet. Inu, proti gustu…

Výběrové řízení na prostor současné galerie srovnává s výběrovým řízením z roku 2017 na prostory, kde sídlí nynější Kafe Knihy Jednota. Ale redaktorka Kolářová už neuvádí, že se provozovatelky zavázaly provést rozsáhlé stavební úpravy na vlastní náklady, což se stalo. Pro bistro, které nabídlo nejvyšší částku, že byla nutná zásadní přestavba – 3 x WC, kuchyň, sklad. Žádost navíc nebyla úplně pregnantně zpracovaná. Druhé ve finančním pořadí se umístily obyčejné potraviny, a v těchto místech jsou už nyní vedle sebe na jenom plácku Žabka a vietnamská prodejna.

Omyl už v nadpisu

A jsme u pointy článku. Ačkoli tvrzení v úvodním titulku, že „o pronájmu rozhodli ve střetu zájmů“, de facto cílí právě na radní, redaktorka spíše zamýšlela nařknout členy výběrové komise. Ve skutečnosti však výběrová komise pouze hodnotí vítězného uchazeče, stanovuje pořadí a výsledek doporučuje radě města, která teprve na svém zasedání rozhoduje a může doporučení dle svého uvážení jakkoli změnit.

Shrnuto: Redaktorka Kolářová na téměř čtyřech plných stránkách svého týdeníku napadá různé osoby, spolky či instituce třeba takovýmito obecnými vývody a bezprůkaznými konstrukcemi:

„Výběrové řízení se zřetelným střetem zájmů… Přihrávat výhody přátelům a známým. … lidé ve vedení města a jeho orgánech začali praktikovat přesně to, co hlasitě kritizovali… obchodní partneři a kamarádi společníků měli předem v sedmičlenné komisi čtyřčlennou převahu. ….(v jiné prodejně) se neangažují členky městských komisí a jejich příbuzní. …Je cílem politické reprezentace místní podnikatele podporovat nebo likvidovat?… Členové komisí rozdělují peníze na své aktivity… Směřování peněz z kultury a cestovního ruchu ke svým známým. …Na radnici…před lety svoji urputností zničili bufet…Z radniční židle…se těžko vnímá dřina živnostníka“.

(pozn.aut. - v současné devítičlenné radě je 6 stávajících či bývalých živnostníků, v té předchozí jich bylo 5).

Vyloženě manipulativní je tvrzení v rovině otázky, že novou prodejnu bude subvencovat spolek z městských grantů, to už je na úrovni poškození dobrého jména.

Nezpochybňuji, že každý žánr má v novinařině své místo, stejně jako každá tiskovina má své čtenáře. Ale i táborský bulvár by mohl pracovat slušně a argumentovat důstojně.

Snaha ublížit i jistá míra zlovůle je příliš okatá. Novináři mají samozřejmě zacíleno z titulu své profese především na politiky, to se dá pochopit. Ale tady se to paní redaktorce svezlo i na veřejně se angažující dobrovolníky.

Kudy tedy z trapnosti kolem manipulativních článků Libuše Kolářové ven? Za Radu města tvrdím, že jste se paní redaktorko ve svých závěrech velmi zmýlila, a prosím, omluvte se veřejně lidem z výběrové komise.

Štěpán Pavlík, starosta Tábora

Vyjádření Květy Dvořáčkové

Autorka článku se dopustila několika nepravd a fabulací, vůči kterým se musím ohradit.

1. Autorka píše, že jsem měla zájem být v komisi pro výběrové řízení na prostor Galerie Za vrátky. Neměla. Odpověděla jsem v dobré vůli na mail, kdy se měl k výběrku dostavit někdo z komise cestovního ruchu, protože předsedkyně nemůže. Zkontrolovala jsem kalendář a odpověděla, že mohu. Možná ze mě má autorka jiné pocity, ale nestojím o členství v komisi, kde se rozhoduje o budoucnosti někoho jiného.

2. Dále autorka píše, že jsem neodpověděla na její otázku. Odpověděla jsem na všechny její dotazy.

3. A ohledně podsouvaného střetu zájmů a mé morálky – obálky se rozbalovaly až na místě. Kvůli bezobalovému projektu mě nikdo nekontaktoval, nevěděla jsem, kdo ve společnosti Dobře v Táboře figuruje, slyšela jsem ten název poprvé. Navíc tyto aktivity nejsou mé téma (naopak z Galerie za vrátky je můj nejoblíbenější obraz).

4. Lenka Greň není mou spolupracovnicí, byla krátce mou zaměstnankyní. Dnes spolu s dalšími dáváme dohromady program Stánku – její kulturní přínos je neoddiskutovatelný. Nemám ale vůbec žádný (natož ekonomický) zájem na její další činnosti.

Je víc obhajitelné ponechat pronájem stávajícímu provozu (ač je pro mě příjemnější a pochopitelnější) za mimořádně nízkou cenu 6 500 Kč měsíčně, nebo se rozhodnout pro dvojnásobnou finanční nabídku 12 000 Kč za měsíc se skvěle zpracovaným, i když jiným projektem? To už bylo na radě města, která má v pronájmech městského majetku poslední slovo. Věřím, že ať bych se rozhodla jakkoliv, na výsledku by to nic nezměnilo a Týdeník Táborsko by mě školil kvůli nehospodárnému uvažování.

Ještě bych ráda poděkovala autorce za její opakovaný zájem o můj soukromý život.

Svá tvrzení mohu doložit e-mailovou korespondencí s tajemnicí Komise cestovního ruchu, zaměstnaneckými smlouvami, korespondencí s autorkou.

Květa Dvořáčková

Vyjádření Martina Krause:

Byl jsem ve výběrové komisi za Komisi rozvoje a regenerace, díval jsem se tedy na věc z pohledu člena této komise a ptal se, zda záměr nezatíží město např. hlukem, zvýšenou dopravní zátěží či zda nebude vyžadovat stavební úpravy domu. Považuji za oprávněný také svůj ekonomický pohled na věc. Pokud město pronajme prostor pro podnikání za mimořádně nízkou nabídku, tak de facto podporuje soukromé podnikání z městských peněz.

Před jednáním výběrové komise jsem o tom s nikým nemluvil a nikdo mne v té věci nekontaktoval. Podsouvání, že motivací pro hlasování bylo "kamarádství", je smyšlenka paní redaktorky.

Martin Kraus