Záda, kolena, kyčle. Velké úskalí lidského těla. Koho by alespoň jedno z nich nebolelo. „Záda mě bolí už dlouho, snažím se toho ani nevšímat. Ještě se obejdu bez léků, ale dávám si pozor na pohyb," přiznává Jana Koukalová z Tábora, která většinu pracovní doby prosedí a ve volné čase se víc než pohybu věnuje vnoučatům.

Možná ji za pár let nemine cesta do nemocnice, kde pro pacienty s různými typy chronických bolestí začala fungovat ambulance léčby bolestí. Klienty jsou lidé, u nichž bolesti přetrvávají i po léčbě déle než tři měsíce. Jak potvrdila sestra ambulance Kateřina Ptáčková, nejčastěji tu ulevují od bolestí zad. Nemocnice ordinaci zřídila v přízemí zrekonstruovaného křídla budovy B.

„Tímto se táborská nemocnice zařadila k dalším jihočeským zařízením, kde tyto ambulance již fungují, jako například v českobudějovické, jindřichohradecké nebo strakonické nemocnici. Pacienti tím získali důstojnější prostor s větším komfortem," uvedla mluvčí krajských nemocnic Ivana Kerlesová.

V českobudějovické ambulanci bolestí jim například čas na lůžku zpříjemňují malým občerstvením. Táborští pacienti doposud s potížemi docházeli na jednotlivá oddělení nemocnice, kde se ale často léčili v provizorních prostorech. Dnes užívají dvě speciální místnosti, ovšem bez občerstvení i jiných dalších nadstandardů.

V ambulanci, pro kterou táborská nemocnice vyčlenila zdravotnický personál z vlastního stavu, léčí dlouhodobé bolesti zad, kloubů, hlavy, přetrvávající migrény, bolesti po amputaci končetin nebo veškeré bolesti onkologicky nemocných pacientů. Základem je léčba medikamenty, když už nestačí, aplikují lékaři obstřiky nebo opichy či další invazivní metody.
Jak uvedl ředitel nemocnice Ivo Houška, do nákladů jim spadla víceméně jen organizační položka.