Pokud byste se chtěli vrátit do počátků výuky v Budislavi, vaše kroky povedou do roku 1790, tedy alespoň podle kroniky. Ta také zmiňuje jako prvního kantora Pavla Krátkého.

Na místě, kde dnes stojí bývalá školní budova, vedle obecního úřadu na návsi, stávala budova stará, která ale roku 1859 lehla popelem. Poté se nějaký čas učilo v několika místnostech na zdejším zámku a roku 1865 se začalo se stavbou nové obecné školy za osm tisíc zlatých.

Střípky z kroniky:
„V roce 1888 obdrželo 11 dětí vysvědčení na propuštěnou ze školy a jednomu žáku vydáno vysvědčení na odchodnou. Litovati jest, že obyvatelé zdejší dosud nepoznali důležitost propouštěcího vysvědčení školního. Ve škole je 223 dětí. V době od 1. ledna do 31. prosince 1888 ku zlepšení docházky školní napomenuto 116 rodičů 166krát,
z těch 13 rodičů trestáno buď vězením, buď pokutou."
1914
„Dne 4. ledna vyskytla se ve školní obci opětně spála, na niž neb její následky zemřelo 5 dětí školou ještě nepovinných. Dne 27. února postiženo nemocí tou jedno dítě řídícího učitele a dne 1. března dítě druhé. Z nařízení lékaře vyučování ve všech třídách zastaveno jest."

„Roku 1865 počalo se pracovati o stavbě domu nového, poměru přiměřeného, účelu důstojného. Bez odporu pak škola budislavská, dle plánu stavitele soběslavského Františka Roubala, ke cti obci jest a ozdobě celému okolí, krásný pomník obětavosti, záruka dob jasnějších," zachycuje kronika vznik nové budovy, která v současné době slouží jako byty pro mladé rodiny.
V roce 1937 usedá do lavice Alois Čížek (84). Škola bývala tehdy trojtřídní a žáci se učili v devíti ročnících.
„První rok jsem chodil do školy v Mezné, a pak jsme se přistěhovali do Budislavi. Byl tady řídící Bedřich Veselý, který bydlel ve škole a učil první třídu," začal své vyprávění Alois Čížek.

Dlouhodobě v obci působil také kantor Jan Krch z Choustníku a s ním i Růžena Kratochvílová. „Jan Krch tady bydlel v nájmu v jednom z rodinných domů u Jana Lukeše a poté u Adolfa Cihláře. Byl to hodně přísný člověk. Rákosku měl vždy při ruce. Docházely sem také děti ze Záluží, Hlavňova a Katova," popisuje pamětník.
O děti podle jeho slov nebyla nouze. Sám měl asi dvacítku spolužáků. „Učitel Krch byl mimořádně nadaný v hraní na housle. Nás na ně sice neučil, ale hrál nám na ně při hodinách zpěvu."

Kantorka Růžena Kratochvílová do školy nastoupila na začátku války. Tehdy ještě jako slečna Drtinová.
„Potom se provdala za místního Bohouše Kratochvíla, který byl nedoštudovaným právníkem a synem lihovarníka. Od narození neměl oko a nosil přes něj pásku. Také byl vynikajícím brankářem. Tehdy se hrávalo na zdejším hřišti a fotbal byl ve vesnici velmi oblíbený. Býval tady zkrátka dobrý mančaft," popisuje Alois Čížek s tím, že učitelka Kratochvílová měla před žáky respekt, ale přísná nebývala. Z kantorů mu v paměti dodnes zůstal ještě Emil Med. Do školy za dětmi také chodíval místní farář Jan Zemek.
Během války měli Budislavští také nové spolužáky. Na zámku bydlelo devadesát dětí z Říše:

„Vyučovány byly na zdejší škole, a to vždy dopoledne, takže vyučování našich dětí konalo se od 1 do 5 odpoledne," píše se ve školní kronice.
Ve válečném čase měl učitel Krch ve vsi svoji roli. Stál v čele odboje společně s Bohoušem Kratochvílem a býval poručíkem Československé armády.

„Při osvobození se učitel postavil do čela dění, když Němci utíkali," sdělil Alois Čížek a dokresluje poslední dny války v Budislavi: „Býval tady statek, ze kterého jeho majitele Koubka Němci vystěhovali. Dali sem nucenou správu a do ní postavili chlapa jménem Pelikán. Na tom statku se Němci usadili s desítkami koní, a když utíkali, tak je hnali před sebou."

Vzpomínky na školu: Dopis od bývalého žáka Matěje Stejskala, rodáka z Hlavňova:
Brno, 6. března 1948 
Pane řídící učiteli! 
Před 50 lety chodil jsem s mým bratrem Karlem do Vaší školy, která nám dala první základy všeobecného vědění pro život. Byly dobré, za vedení pana řídícího Housky, i když se také časem uplatnila rákoska. Oba jsme se v životě dobře osvědčili. Bratr Karel zemřel v Praze. K uctění jeho památky posílám poštovní poukázkou 500 Kčs pro Vaši školu. Použijte laskavě této malé částky ve prospěch dětí Vaší školy. Máte– li v provozu Vaši akci podávání polední polévky přespolním školním dětem, tož v prvé řadě na tuto akci. Není– li možno upotřebit poukázané peníze ke zmíněnému účelu, použijte jich jinak, dle Vašeho uvážení, ale vždy k přímému prospěchu Vašich žáčků. Poroučím se Vám v dokonalé úctě, Matěj Stejskal

Jan Krch jim ale odchod nechtěl ulehčit. Oblékl si uniformu a německé vojáky začal odzbrojovat.

„Já v té době nastoupil do učení a pamatuji, jak Němce chlapi sbírali i v lesích. Po cestě směrem na Hlavňov je veliký dub a kousek od něj si tři Němci museli vykopat hrob a tam je zastřelili. Další vzali do Soběslavi…, tam bývala bažina v místech, kde je dnes sportovní stadion," říká čtyřiaosmdesátiletý pamětník.

Nový začátek

Po otevření školy v nedalekých Tučapech v roce 1978 se od 1. září přestala psát historie školy v Budislavi. Budovu převzalo zdejší jednotné zemědělské družstvo a přeměnilo ji na mateřinku. Poslední kantoři Cenková a Kalaš přešli s dětmi do Tučap.
„Věřím, že když zavítám do bývalého působiště, moje setkání s kterýmkoli občanem bude provázeno vždy úsměvem na tváři. Poslední otočení klíče, pomalé vzdalující krůčky parkem rozkvetlých růží – toť budou dojmy nezapomenutelné," napsal poslední ředitel školy Kalaš.