Čelní představitelé okresního výboru KSČ se na konci 80. let nemínili tísnit v kancelářích připomínajících králíkárnu. Postavili si palác o zhruba 8000 čtverečních metrech. Nikdy se ho však už nedočkali. Skelet s obvodovými zdmi po listopadové revoluci přešel bezúplatně do majetku státu.
Tím začala dlouhá pouť budovy v centru města. Stojí na atraktivním místě, pár let žila mládím, dnes je uvnitř ticho a je spíš výjimkou, když na chodbě někoho potkáte. Jsou to čtyři roky, co nový vlastník – Jihočeská univerzita – nabídl objekt trhu. Od té doby cena z 89 milionů klesla na čtyřicet.
„Není lehké dnes prodat takový objekt. Tábor by musel vymyslet něco extra. Přestavba na byty by byla nákladná a trh je byty přesycený stejně jako kancelářemi," hodnotí budovu táborský realitní makléř Václav Pivokonský.

Nabídkou získání budovy se zabývá radnice a na stůl se 30. září dostane i zastupitelům. Ti teď měli dva termíny, kdy si mohli bývalou vysokou školu prohlédnout od půdy do sklepa. Využili toho jenom dva. „Přišel pan starosta Jiří Fišer a pan Havránek," upřesnil tajemník radnice Lubomír Šrámek.
„Teď se nám nabízí spousta nemovitostí, a proto je nutné určit priority. Chceme jednání šéfů klubů, protože na všechny mít nebudeme," naznačil postup starosta, který by byl rád, aby nové využití bývalé Jihočeské univerzity bylo odkazem akademické půdy. Sám ale na začátku roku 2012 připustil, že není reálné, aby budovu využila jiná vysoká škola. Táboru nikdy nepatřila, pouze pozemek, který tehdejší zastupitelé škole věnovali.

Tábor se univerzitním městem stal na počátku 90. let, a to za starosty Jiřího Vaníčka. Byl to on, kdo škole vyřídil akreditaci na cestovní ruch a pod jeho taktovkou město pozemek pod budovou škole věnovalo za jednu korunu. U hlasování byl ze současných zastupitelů i Jiří Fišer nebo Ladislav Šedivý z KSČM. I v otázce, zda byl takový obchod správný, stojí proti sobě.

„Vezměte si tu dobu, kdy k tomu došlo. Byla tady společná vůle, dostat do Tábora vysokou školu," připomněl loni starosta tehdejší nadšení, že v Táboře bude vysoká škola, a zdůvodnil tím také svoje hlasování pro převod půdy.
Ladislav Šedivý za KSČM tvrdí, že oni ruku nezvedli. „Pro převod pozemku jsme nehlasovali, my jsme souhlasili s budovou, ale pozemek jsme chtěli pronajmout na dobu 99 let. Abychom o něm mohli v budoucnosti rozhodovat."

Oběma rukama však podporuje myšlenku získání nemovitosti do majetku Tábora. Peníze podle něj leží v rezervě. „A mohli bychom jednat i s krajem, aby pomohl, když jsme pozemek škole dali za korunu. Otázka ovšem je, zda se naše radnice nachází v takovém politickém postavení, aby se jí to podařilo."
Jasno má i o využití objektu, o němž hovoří jako o strategické budově v centru města. Nastěhoval by sem úředníky, nebo ze školy udělal kulturní dům. „V Tabačce platíme za úřad nájem a pokud bychom ho sem přestěhovali, ještě by v univerzitě zbyly prostory, které bychom pronajali. Nebo bychom budovu mohli využít pro kulturní a spolkovou činnost, když jsme za pět milionů prodali Střelnici," rozvíjí své představy Ladislav Šedivý.

Miloš Tuháček ze sdružení Jinak! se nepouští představy školství. „Tábor by mohl být malým univerzitním městem s humanitním oborem, ožil by tím. Možná by to chtělo aktivněji jednat s nějakou vysokou školou, než čekat, jestli sama nepřijde."

Vypůjčený úřad

Ředitel městského úřadu Lubomír Šrámek nesouhlasí v otázce nájemného za kanceláře v Tabačce. „Tabačku máme ve výpůjčce, takže nájemné neplatíme. Hradíme si jen energie, což je 1,8 milionu ročně ,a pronájem jednoho skládku, což je dalších dvacet tisíc za rok. Energie bychom ale platili i v univerzitě," oponuje Ladislavu Šedivému. Jednou za pět let smlouvu o výpůjčce se státem obnovuje.

Pozemek zůstal obci. Stát na něj zapomněl

Bývalý starosta Jiří Vaníček. Na hlavu vysokoškolského učitele Jiřího Vaníčka dodnes dopadá stín korunového obchodu s pozemkem pod budovou Jihočeské univerzity. V té době byl starostou.

Jak to tenkrát s rozestavěnou budovou u hotelu bylo?
Patřila komunistické straně, ale byl to jen skelet s obvodovými zdmi a s gigantickým sálem na sjezdy. Dle zákona o propadnutí majetku strany přešla na stát. Byl v tom tenkrát binec, takže už nepřevedli pozemek a ten zůstal obci. Nejdřív se uvažovalo o poliklinice, pak že to bude vysoká škola. Podařilo se mi dohodnout se s tehdejším ministrem školství Pilipem, který našel 105 milionů na rekonstrukci a budova se potom převedla do majetku Jihočeské univerzity. V roce 1994 se škola otvírala.

A co ten pozemek?
Protože stát trval na jeho vyřešení, uzavřeli jsme smlouvu o bezúplatném převodu s podmínkou, že budova bude sloužit pouze školským účelům.

Proč jste ho neprodali?
Podle mého odhadu měl hodnotu asi dvou milionů. I kdyby nám je škola dala, budova by nám nepatřila. Tak jsme ho převedli s tou podmínkou.

Která potom stejně padla.
Ano, škola přišla s tím, že není schopná celou budovu obsadit a že by část chtěla pronajímat. Zastupitelé všemi hlasy, podotýkám všichni, rozhodli, že tu podmínku vypustíme. Důvod byl, že by jinak trvalo hodně dlouho, než by se obsadila celá budova. Část získal školský úřad a obchodní akademie, poslanci a kontrolní úřad tu měli kanceláře. Tak to fungovalo až do nástupu rektora Buška, který univerzitu v Táboře nechtěl a chtěl ji celou v Českých Budějovicích. Peníze z prodeje budovy měly jít na stavbu filozofické fakulty. Jenže to v té době chtěli asi sto milionů.