Devadesát aut a 83 motorek. Taková byla účast letošního srazu v Táboře. Zase o kousek vyšší než loni, což nutí organizátora k operativním opatření. S tak velkým počtem strojů museli tentokrát zrušit čelkovickou časovku.

Nejstarší motorkou, která spolu s ostatním projela spanilou jízdou přes Tábor, Soběslav a letos poprvé i přes Chýnov, byla Omega 500 z roku 1920, nejstarším autem se stala Tatra 11, vyrobená v roce 1923.
„Motorku vlastní pan Kopecký z Mladé Vožice a auto pan Soukup z Tábora. Na trati proběhlo všechno bez problémů, krásně nám svítilo sluníčko a všechny stroje dojely do cíle,“ řekl v cíli – na táborském Žižkově náměstí, ředitel školy a hlavní organizátor Marcel Gause.

Celkem pět jezdců odcházelo ze srazu s hlavní cenou. O vítězích rozhodla komise, která se zaměřila na stav stroje, jeho rekonstrukci, ale také na umělecký dojem.
Z aut s rokem výroby do roku 1945 nejvíce bodů získal vůz Aero 30 Václava Janeckého z Chotovin, v druhé kategorii – po roce 1945 si vítězství odnesl Antonín Šumavský z Tábora se svým Cadillacem Eldorado. Při stejném rozdělení motorek připadlo vítězství na Jana Přívozníka s motokolem Ducati a Jana Ptáka staršího, který trasu projel s Jawou 350. Z majitelů vojenských veteránů se nejlépe vedlo Jiřímu Rothbauerovi s Luazem 969. „Zvláštní cenu jsme udělili panu Stanislavu Chytrovi s Porsche 911 Targa, které jsme vyhodnotili jako nejzajímavější vozidlo,“ dodal Gause.

Ověnčená radost

Na pomyslné stupně vítězů vystoupil za svůj cadillac Antonín Šumavský. Podařil se mu tak husarský kousek. Bílý, nablýskaný americký koráb má teprve dva měsíce a už s ním okouzlil porotu a vzbudil velký zájem diváků. Lodí z Ameriky připlul pětatřicetiletý krasavec již loni, dostal nový lak a čekal na nového pána. Našel se v Táboře, v osobě Antonína Šumavského.

Řekněte mi, jaké má váš drobeček parametry.
Je z roku 1974, má ten největší motor, jaký kdy americká auta měla, má objem 8,2 litru, dosahuje rychlosti tak do 150 kilometrů. Ale on není moc na závodění, spíš na pohodu. Tomu odpovídají i rozměry, bez dvaceti centimetrů je šest metrů dlouhý a široký je dva metry. Váží dva a půl tuny a na sto kilometrů spotřebuje 15 až 25 litrů.

Kolik stojí taková přeprava?
Kolem devadesáti tisíc korun a já ho koupil za necelých tři sta tisíc.

Je to váš první veterán?
Ano,protože dosud jsem neměl tolik peněz, k takovému autu je třeba patřičný příjem.

Takže předpokládám, že ho máte. Můžu se zeptat, kde pracujete?
Jsem ředitelem táborské oblasti u firmy Swietelsky.

Zůstanete jen u jednoho kousku?
Doufám, že ne. Ale vždycky je s tím spojena i otázka, kde takové vozy garážovat. Do normální garáže se nevejdou, tak musíte najít stodolu nebo větší halu.

Šlo ve vašempřípadě o dlouhodobý sen, nebo se jen naskytla výhodná koupě?
Cadillac byl mým snem od sedmé třídy, kdy jsem ho viděl na obrázku. Už tenkrát jsem si říkal, že bych si ho strašně rád koupil. Jenže kvůli socialismu jsme si musel počkat pětatřicet let.

Umíte si auta opravovat sám?
Jsem stavební inženýr, takže co se týče motorů, tak to moc neumím. Ale jakmile se zařadíte mezi sběratele, získáte obrovský okruh lidí, kteří umí spoustu věcí. Taky kolega v práci je výborným automechanikem, který mi pomáhá.

Sbíral jste někdy něco?
Sbíral jsem modely aut, mám jich hodně a konkrétně mého cadillaca už mám asi deset let v měřítku 1:18, tedy zhruba půlmetrový model.