Co tě napadne, když se řekne Pelé?
Nejlepší fotbalista.
A víš, kdo to je Dagmar Damková?
Jo, to je fotbalistka a taky slavná fotbalová rozhodčí. Obdivuju ji. Určitě bych to jednou chtěla zkusit. Ráda bych i trénovala.
Jak se dostane subtilní dívenka, která by se spíš mohla živit jako modelka, k fotbalu?
Přivedl mě k tomu táta. Brácha taky hraje fotbal. Mně se to líbilo, tak jsem taky začala. Nic divnýho mi na tom nepřišlo. To mi bylo sedm, takže vlastně už hraju sedm let.
Ty asi nečutáš jen tak na plácku. Za koho vlastně hraješ?
Nejdřív jsem začala v Soběslavi. Tam hraju s klukama v družstvu. Než mi bude patnáct let, tak ještě můžu. A před rokem a třemi měsíci jsem se dostala do Sparty.
Do Sparty? Myslíš tím slavný pražský fotbalový klub? A to se ti povedlo jak?
Byli jsme na turnaji v Sezimově Ústí, a hrály tam taky dvě další holky. Táta jedné z nich byl ze Sparty a když mě viděl, jak hraju, zeptal se, jestli bych nechtěla k nim do klubu. Jasně, že jsem chtěla. Takže se domluvili s mým taťkou a bylo to.
Jak to řešíš s tréninky?
Jezdím do Prahy každý čtvrtek a někdy i v sobotu. Vozí mě tam taťka.
Nezdá se ti, že je fotbal moc drsným sportem pro dívky?
Ani ne. Sice se někdy vracím domů s modřinama, občas je to drsný sport, ale to nevadí. Zkoušela jsem taky aerobic a tenis, ale to mi moc nešlo a ani nebavilo.
Nedělají si z tebe někdy kluci z družstva legraci?
Někdy jo, ale jinak se bavíme úplně v pohodě. Občas mi říkají, že holky hrát fotbal neumějí, ale je to spíš ze srandy. Myslím, že jsem rovnoprávným hráčem. Jsme dobrá parta. Ale ve Spartě mezi holkama je to možná lepší.
Stačíš klukům při tréninku?
Většinou jo. Při sprintu mám ale někdy hoňky. Občas je nestíhám. Taky nemám tolik síly jako oni. Jinak ale umím být stejně drsná. Myslím, že v nevýhodě nejsem.
Co jsi, útočník nebo obránce?
Jsem v obraně a někdy jsem taky záloha.
Můžeš dávat góly, když jsi obrana?
Moc jich nedávám, ale taky občas nějaký dám. Kluci mě pak někdy nesou na ramenou.
Jaké to bylo, najednou přejít do Sparty? Nejspíš tam mají větší nároky…
To mají. Hodně tam makáme, běháme…
Když musíš takhle hodně trénovat, napadne tě zahrát si někdy fotbal jen tak? Zakopat si venku na hřišti?
Pořád mě to baví. Zahraju si vždycky ráda.
Spousta lidí si určitě myslí, že fotbal je sportem pro kluky. Co bys jim vzkázala, jak bys je přesvědčila, že to tak není.
Řekla bych jim, že existuje spousta holčičích týmů a někdy hrají holky fotbal líp než kluci. My totiž musíme být lepší než oni, protože jinak bychom se neprosadily. Od nás se očekává prostě víc, abychom obhájily, že můžeme hrát fotbal.
Existují nějaké speciální holčičí kopačky?
Nevím. Já si kupuju normální klučičí.
Kolik jsi jich už prochodila?
Asi sedmery. Každý rok jedny.
Díváš se na fotbal i v televizi?
Jasně. To mě baví.
Co táta? Fandí Slávii nebo Spartě?
Spartě!
Co kdyby tě tehdy v Sezimově Ústí našel nějaký kouč ze Slávie? Šla bys tam, přestože je táta Sparťan?
Mně by to asi bylo jedno. Šla bych tam. Vždyť to by taky byla taková příležitost.
Nepřišla na tebe někdy chvíle, že bys s tím sekla, že tě všechno bolí, jsi samá modřina, že to prostě nemáš zapotřebí?
Vůbec. Mě to prostě baví.
Co říkají tvoje kamarádky nebo spolužačky na to, že hraješ fotbal?
Ani nic. Občas se o tom bavíme, občas mi řeknou, že jsem dobrá ale taky to, že je by to nejspíš nebavilo.
Jaké je to hrát za Spartu?
Skvělé. Patřím do nejlepšího týmu v Čechách. My jsme vlastně ve všech kategoriích od přípravky až po ženy mistryně ligy. Ve všech zápasech, které jsme hrály, jsme byly první.
Když bys byla ale atletkou a soutěžila sama za sebe, mohla by ses kochat z vítězství jako jediná. Nebylo by to lepší?
Vítězství týmu je přeci lepší. Dokázaly jsme, že držíme při sobě a společně jsme něco dokázaly. A pak si to užijeme společně.