Ačkoli v současné době jistě nejúspěšnější český letecký akrobat Martin Šonka se
v Táboře ani nenarodil, ani
v něm nebydlí, věnovalo mu vedení města Radiodárek, který Český rozhlas natáčí
s výjimečnými osobnostmi. Vojenský pilot si mohl vybrat hosty do pořadu dle svého gusta. Volba padla na herce Ondřeje Vetchého, který si zahrál pilota v Tmavomodrém světě. Pozvání přijal
i písničkář Wabi Daněk, jehož písničky si Martin s partou kamarádů zpíval na čundrech, a na pódiu nemohla chybět ani táborská formace Josefa Duška, která se proslavila fragmenty z rockové opery Jesus Christ Superstar. Hraje a zpívá v ní také Martinův bratr Josef.
Rozhlasový medailonek se natáčel uprostřed prázdnin pod vysokými kaštany střelnické zahrady a právě novopečený otec malé dcerky se jím dostal do vytříbené společnosti, v níž se již usadili například malíř Karel Valter nebo držitel Oscara Karel Černý.
Připravil jste mamince nějaké horké chvilky?
Myslím, že ne. Navíc světové závody se vysílají až ze záznamu a já domů volám hned po letu, takže ví, že jsem v pořádku. Snažím se lítat bezpečně, proto jí horké chvilky snad nepřipravuji a doufám, že ani nepřipravím.
Chodí se na vás dívat i naživo?
Jistě, chodí, a hrozně mi fandí, což je super.
Když vidím, co s letadlem na nebi vyvádíte, tak si myslím, že vám musí pěkně pěnit krev v těle. Co pociťujete? Je to velké vzrušení?
Je to věc, kterou celý život trénuju a prožívám. Nahoře jsem úplně klidný, let mne nechává chladným. Samozřejmě záleží na typu létání. Při soutěžních akrobaciích mám adrenalin, ale hlavně z toho, s jakým výsledkem zaletím. Adrenalin i pro nás je závod Red Bull Air Race, kdy letíme rychlostí až 400 kilometrů v hodině, deset metrů nad zemí a mezi pylony. Takže soustředění převažuje nad emocionálním prožitkem. Neexistuje nebýt soustředěný.
A při vojenském létání?
Nejde o vzrušení z toho, že dělám něco nebezpečného, protože to pravidelně trénuji. Jsem vzrušený ze samotného letu, který miluju. Ale pro mne je pohybovat se ve vzduchu normální. Přirovnal bych to k autu, jen s tím rozdílem, že v letadle sedím častěji.
Nikdy do něj nesedáte s pocitem dneska se trochu bojím?
Se strachem nikdy, to pak končetiny fungují jinak. Jsou jakoby svázané a to u lítání neexistuje. To by pak člověk mohl letět jinak než má naučeno a udělat chybu. Takže strach určitě ne, nicméně respekt musí stoprocentně být. Člověk musí vědět, že během okamžiku se let může stát velice nebezpečným.
Co máte raději? Let vojenským gripenem nebo soutěž?
Obojí, ale já vlastně mám tři: gripen, rychlostní závod Air Race a akrobacii.
Jako jediný Čech jste mezi světovou špičkou patnácti pilotů seriálu Red Bull Air Race, kde musíte vydržet přetížení až 12 G. Proč se teď ale nelétá?
Byl pozastavený v roce 2010, takže třetí sezonu se už nelítá, ale pracují na obnovení, tak uvidíme, teď čekáme na rozhodnutí. Zatím lítám gripena, jsem v reprezentaci v letecké akrobacii a trénuju. Ale vy jste se ptala, co mám nejraději? Jenže ono to nejde srovnat. Když jsem byl malý a netušil, co mi akrobacie bude pocitově přinášet, tak jsem chtěl být pilotem stíhačky. Četl jsem knížky o válečných letcích a chtěl být taky takový hrdina, co zachrání vlast. A to se mi povedlo, lítám na těch nejlepších stíhačkách, na což jsem strašně hrdej a přináší mi to naprostý naplnění. Druhý vrchol pak zažívám, když si sednu do akrobatického letadla. Zase mám to štěstí, že díky sponzorům můžu lítat na jednom z nejlepších letadel na světě.
Trochu mě děsí to ohromné přetížení, které na vás působí. Co se s vámi v tu chvíli děje?
U vojenského lítání trvá přetížení poměrně dlouho. Máme na sobě speciální oděv, který nás drtí jak citron, protože při tak zvaném kladném přetížení, kdy letíme například ostrou zatáčku nebo nějaký vertikální manévr, je každá molekula našeho těla při 10 G desetkrát těžší. Tedy i hlava nebo ruka, neexistuje tedy zvednout ruku, ale desetkrát těžší je i krev. Srdce pak má problém ji vypumpovat do mozku, což se projevuje tak, že veškerá krev z horní poloviny těla putuje do dolní. Máme jakoby oteklé nohy, proto se nám nafukují ty speciální kalhoty a krev vytlačují zpátky. U akrobatických letadel jde o to, aby byla co nejlehčí, takže žádné oděvy nemáme a jediný způsob, jak se tomuto bránit, je zatínání svalů na nohou a na břiše, což funguje podobně jako ty kalhoty. Trošku to sice bolí, ale musíme s tím bojovat, protože kvůli kladnému přetížení ztrácíme periferní vidění a vidíme jen černobíle. To jsou první příznaky, že přetížení je už fakt veliký a je třeba ubrat. A pak je opačné, neboli záporné přetížení, kdy stejný manévr letíte hlavou dolů. Krev pak neteče do nohou, ale do hlavy. Tady nehrozí, že byste omdlela nebo ztratila vědomí či vidění, protože mozek má spoustu krve, ale je jí v něm tolik, že vidíte rudě.
To zní hrůzostrašně. Co v těle nejvíc trpí?
Když si špatně sednu, tak asi páteř. Pak třeba ani nemůžu manévr dokončit. Je nutné hodně trénovat, protože když hlava normálně váží osm kilo, nahoře osmdesát, čímž páteř dostává zabrat. Nicméně co se krve týče, tak si myslím, že je to docela dobrý trénink pro krevní oběh.
Jak si od letadel a těchto vlivů odpočíváte?
Maximum času, který mám mimo práci, se snažím využít pro trénink akrobacie. Volného času pak opravdu moc není. Ale rád jezdím na motorce, to se odreaguji.
To je pořád samá divočina.
Ale já se snažím všechno dělat zodpovědně, i na té motorce, neprojíždím město dvoustovkou. Mně se motorka líbí, jako takový chlapský šperk. Jestli ale opravdu něco klidnějšího, tak jsou to plachtění s větroněm. Tam je krásný ticho a můžete sledovat přírodu. Zkrátka rád řídím stroje. Ano, mám rád rychlost, ale vyblbnu se v letadle a na zemi jsem klidný.
A neříkejte mi, že i dovolenou jste prolítal.
Prolítal, byl jsem na mezinárodních závodech v Maďarsku. Vyhrál jsem, takže dovolená byla krásná.
Hlavně, že jste stihl tu holčičku.
Jo, to jsem se utrhl od lítání a udělal si čas (smích). Jsem teď hrozně pyšný otec
a užívám si to. Koupal jsem ale jenom jednou, naštěstí se mi daří tomu vyhýbat. I když koupání je přece jenom lepší než plínky.
Tak to vám moc gratuluji k novému neméně významnému titulu. A jste i čerstvě ženatý?
Čerstvě ženatý nejsem, tolik času jsem zase neměl (smích).
Předpokládám, že jste se s partnerkou potkali na letišti.
Je pravda, že přítelkyně lítá na větroních, ale poznali jsme se při natáčení hudebního televizního pořadu Noc s Andělem, který byl zrovna o lítání. Pak jsme se nějakou dobu neviděli a znovu se potkali až po letech.
Váš bratr, který stále žije v Sezimově Ústí, zpívá a hraje na kytaru. Co vy a muzika?
Takový talent jako brácha nemám, já na kytaru zabrnkám tak akorát Dajánu.
On sklízí potlesk z pódia, vy zase z oblaků. Čeká vás teď důležitý závod, kdy máme držet palce?
Čeká, v první půlce října, kdy se bude konat mistrovství světa, a to v Texasu.
Jste vicemistrem, tak je jasné, že toužíte po tom mistru. Jaké jsou šance?
V první řadě je dost problematické dostat tam letadlo. Proto si nakonec budu muset nějaké půjčit až tam. Jednám o jednom, ale je horší a starší než to moje, proto si nemůžu myslet, že pár dnů
s ním potrénuji a hned budu
v první desítce.
Vy si tam s tím svým nemůžete doletět?
Taky mě to napadlo, ale to by znamenalo měsíce příprav, delší volno na přelet, protože vzhledem k tomu, že moje letadlo může letět jen za hezkého počasí a nemůže do mraků, tak na přelet nestačí jeden den. Do Texasu se letí přes Grónsko, kde je to s počasím horší a let by se mohl stát velice nebezpečným. Navíc na to nejsou ani peníze, tak jsem to zavrhl. Ale musím říct, že pár dní mne
tenhle nápad držel.
Věřím, že to dopadne podle vašich představ. A až budete mít
v kapse i toho mistra světa, budou ještě nějaké vyšší mety, které byste chtěl zdolat?
Ježíši, těch existuje! Nejvyšší metou je lítat až do důchodu, takže lítat dál je pro mne nejdůležitější. Ale taky bych hrozně rád do kosmu. To strašně obdivuji. Ale zatím mne nikdo neoslovil, takže pořád jen čekám u telefonu (smích). Jo, a ještě se pak stát tím mistrem světa.
Kdo je Martin Šonka
Seriál Red Bull Air Race létá pouze 15 nejlepších pilotů světa. Hledači talentů si v roce 2010 našli i Čecha z jihočeského Sezimova Ústí Martina Šonku. Musel absolvovat tréninkové kempy, kde je otestovali, zda jsou schopní létat ve výšce pouhých 10 metrů nad zemí. Z pěti adeptů uspěli jen dva, Martin byl jedním z nich. Licence se stala vstupenkou do elitní skupiny. Tento rychlostní závod se přirovnává k F1
Martin Šonka je také od roku 2005 členem reprezentačního týmu České republiky v letecké akrobacii kategorie unlimited. Profesí je vojenským pilotem a loni se posadil do kokpitu letounu JAS-39 Gripen. Při sportu krotí stroj Extra 300 SR. V akrobacii má v nejvyšší kategorii čtyři tituly mistra republiky a ze světového klání vicemistra.
Lásku ke strojům ve vzduchu v něm zřejmě probudil otec, který byl velkým fandou létání a doma měl spousty knížek a časopisů, které Martinovi neunikly. Mezi jeho zamilované knížky také patří O letadélku Káněti
Coby student táborské průmyslovky přišel v sedmnácti s ušetřenou pětistovkou v kapse na táborské sportovní letiště Čápův dvůr, jednou se proletěl a o jeho budoucnosti bylo rozhodnuto, byť dělal gymnastiku.
Inspirací pro jeho sportovní dráhu mu byl předchůdce Martin Stáhalík, na kterého se chodil dívat už v době, kdy ještě se akrobacii nevěnoval.
Martin Šonka (1978) se narodil ve Dvoře Králové nad Labem. Když mu byly dva roky přestěhovali se do Sezimova Ústí, odkud pochází maminka. Je otcem čtyřměsíční dcerky Anitky.
