Nebýt před lety manuální nešikovnosti malých kluků, modelářský spolek v Dražicích by zřejmě nikdy nespatřil světlo světa.

„Spolek vznikl na základě toho, že jsme zjistili, že kluci sice umí kopnout do míče, ale neumí si zavázat tkaničku,“ říká trochu nelogicky ke vzniku letecko – modelářského klubu jeho vedoucí Pavel Liška. K objasnění dodal, že ředitel školy zjistil, že kluci uměli hrát fotbal, ale boty jim zavozovaly maminky. „Tak jsme začali dělat takové věci, aby kluci byli více manuálně schopnější. Začínali jsme výrobou draků a skončili u leteckých modelů a soutěžení,“ dodal Liška.

Modelářský kroužek začal původně fungovat při školní družině. Děti rozhýbaly prstíky při stavění modelů a zůstaly u nich, i když už jim tkaničky u kopaček dávno nedělaly potíže.
Stavba i malého modelu letadla není žádná jednoduchá záležitost. Nejvíce času si žádá řádné zaschnutí. Než svůj stroj hodí do vzduchu, tráví pátky v klubu, kde na ně dohlíží a rady dává vedoucí.
Sám by Liška ale na práci s tolika dětmi nestačil. „Pomáhají mi starší kluci. Mají zkušenosti a umí malým klukům poradit, jak se co dělá,“ dodává na vysvětlenou.

K odzkoušení modelů slouží louka za školou. O víkendech někdy využívají vzdálenější letiště na Všechově.
Postavit model a zjistit, že létá, je sice pro modeláře dobrý pocit, ale bez soutěžení by to nebylo to pravé ořechové. „Děti by jen stavění nebavilo. Muselo to dostat impulz soutěživosti,“ podotkl Liška.

Modelařina ale není žádná nudná činnost. Když vše řádně zaschne, přijde napínavá fáze: hodit natolik dobře, aby se model ve vzduchu udržel potřebný čas, a úspěch byl tak zaručen. Stává se však, že hod je tak „dobrý“, že majitel už své dílo nikdy nevidí. Pak záleží i na štěstí.
„Už nám volali lidé i od Prčice, kde letadlo skončilo po překonání nějakých třiceti kilometrů. Když létáme na letišti u Svaté Anny, často lidé nacházejí modely až za Sezimovo Ústím, nebo si pro ně chodíme k Tescu,“ vzpomíná na delší dolety Liška. Když zmizí dražší model, spustí se pátrací akce.
Nadšení a šikovné ruce ale nestačí. Chce to i finance na materiál. V počátcích, kdy kroužek fungoval při školní družině, potřebné věci proplácela škola.
„Po vzniku klubu nám větší část financí poskytuje obecní úřad,“ zmínil zásluhy Dražice vedoucí modelářů. Nezapomněl ani na úřad sousedního Meziříčí, který jim pro letošní rok slíbil nějakou korunu, protože modelařině se v kroužku věnují jeho děti.

Občas se podaří sehnat i nějakého sponzora. „To je hlavně pro kluky, kteří reprezentují republiku. Velké modely v té levnější verzi vyjdou na více než dvacet tisíc korun. Například místní firma, vyrábějící topné desky jim přispěla na cestu na mistrovství světa do Rumunska, aby nemalé náklady nemuseli nést rodiče,“ oceňuje Liška vstřícnost dražické firmy.

V počátcích jim pomohli hlavně cennými radami zkušení modeláři ze Sezimova Ústí. Nyní letečtí modeláři z Dražic patří mezi ty nejlepší v republice.
Mohou se pochlubit četnými úspěchy. Mezi nejčerstvější patří loňská kvalifikace na mistrovství světa juniorů, které se konalo v rumunské Salontě. Jaroslav Malenický obsadil 29. místo a Vít Krátký 32. místo. Podle Lišky takové umístění odpovídá horšímu technickému vybavení, které naše reprezentace vlastní. Letos se zúčastní ve Slovinsku mistrovství Evropy.

Menší kluci se pro změnu jen dvakrát za posledních šest let vrátili bez medaile z mistrovství republiky. Na poledním republikovém mistrovství, které pořádali písečtí modeláři na letišti ve Všechově, obsadili Dražičtí první tři místa v kategorii do 15 let a ve starší do 18 let se usídlili na druhé příčce.
Po takových úspěších se podle vedoucího kroužku rázem naplní klubovna modelářů novými zájemci. Vydrží jich u toho asi třetina.
Pavel Liška je rád, že se v dnešní době daří přivést děti k něčemu, co je baví a v čem mají úspěch. A zapojují i celé rodiny. Rodiče zajišťují hlavně přepravu dětí na soutěže a tréninky na Všechově. Fungují nejen jako dopravci, ale pomáhají s průběhem a hlavně jsou cenným zázemím pro malé závodníky. Pohladí a utěší, když letadélko malého „pilota“ ve vzduchu nevydrželo dost dlouho a zůstala na něj bramborová medaile. „Rodiče mají vše dobře zorganizované a střídají se mezi sebou v odvozech auty,“ chválí spolupráci Liška.

Kdo by si myslel, že modeláři létají hlavně za hezkého počasí, je na omylu. Vysoké teploty modelům vadí stejně jako déšť a vítr. Hlavní sezona je tak pro modeláře s malými modely v zimě a na jaře. Velkým letadlům zase nesvědčí zima. Soutěže končí v květnu a ke slovu se dostávají zase až v září.
„V tomto čase se věnujeme stavění modelů. Největší frekvence soutěží v jižních Čechách je v lednu. Když se žádná nekoná u nás, jezdíme do Písku,“ vysvětluje Liška a dodává, že fandové leteckých modelů by si neměli na všechovském letišti nechat hned od rána ujít o Velikonoční neděli krajskou soutěž mládeže, z níž se postupuje na mistrovství republiky.

Pavlína Macelová