Voda v kohoutcích je zase o něco dražší. Oproti loňsku podražila o dvě až 2,5 procenta. Nejvíce lidé platí za vodu v Táboře, a to 106 korun. Naopak nejlevnější vodu si mohou dopřát lidé z Jaroměře na Náchodsku, kde lidé platí 48 korun.

„Hlavními důvody zdražení jsou inflace, zprovoznění nových technologií s vyššími nároky na energii, vyšší nákupy dražší povrchové vody od státu (na úkor levnější podzemní) a potřeby splácení komerčních úroků na obnovu vodárenského majetku," vysvětlil předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) František Barák.

S tím ovšem nesouhlasí ministerstvo zemědělství. Podle jeho mluvčího Hynka Jordána jsou tvrzení, že vodárny musejí zdražovat i kvůli zvýšeným cenám za nákup povrchové vody, neoprávněné. „V rámci kalkulace ceny pro vodné a stočné představují náklady na surovou vodu pouze zhruba deset procent úplných vlastních nákladů," brání úřad Jordán.

Jen pro představu: Průměrná cena za vodné a stočné v jihomoravském kraji byla 
v roce 2013 59,6 koruny za metr krychlový. Jestliže v roce 2015 vzrostla cena za odběr surové vody oproti předcházejícímu roku o 13 haléřů za metr krychlový, v celkové částce za vodné a stočné to představuje 0,2 procenta, přičemž vodárny v průměru podražily o řád výše. „V žádném případě tedy nelze tvrdit, že nárůst ceny za odběry surové vody je důvod pro skokové, dokonce výrazné zvýšení ceny vodného a stočného," doplnil Jordán.

Vodárny však ke zdražování přistupovaly různě. Některé z nich třeba nezvyšovaly ceny vůbec, v Českém Krumlově voda dokonce zlevnila o dvě desetiny procenta. Naopak voda Severočeských vodovodů a kanalizací podražila o čtyři procenta, takže za ni letos odběratelé zaplatí 96,03 koruny.

Severočeské vodárny ovšem letos hodlají do infrastruktury investovat 1,12 miliardy korun. „Celkový objem prostředků určených na investice do vodohospodářského majetku bude v plném rozsahu kryt z vlastních zdrojů společnosti," uvedl generální ředitel firmy Bronislav Špičák. Podle něho jsou tyto výdaje nutné, protože vodohospodářský majetek byl dlouhodobě podinvestovaný a daleko za svou životností. Infrastruktura by ale potřebovala investice mnohem vyšší, protože za současného tempa bude firmě celková obnova trvat 133 let.

To ale není problém jenom severočeského potrubí. Šéf SOVAK Barák vypočítal, že v celé České republice by bylo potřeba do infrastruktury nasypat 17 miliard korun ročně. „Skutečné investice jsou na úrovni osmi až devíti miliard," upřesnil.

Hranici, od které se odvíjí schopnost investovat do trubek a dalšího vodárenského zařízení, pak stanovil na zhruba 75 korun za kubík. „Ve velkých českých městech 
a v jejich sousedství jsou sítě 
v dobrém stavu. Naopak v malých obcích, které nejsou provozovány velkými společnostmi a kde je cena vody nízká a nevytvářejí zdroje na obnovu, jsou sítě v bídném stavu," doplnil.

Lidé vodou stále méně plýtvají, neboť spotřeba se rok co rok snižuje. Loni podle Baráka průměrná spotřeba dosáhla 36 metrů krychlových na jednoho obyvatele, což představuje 96 litrů na den. Na vodovod je napojeno 94 procenta populace České republiky, tedy o deset procent více než v roce 1991.

Spotřebitelé se však se svými stížnostmi na počínání vodáren nebudou moci obracet na nezávislý regulační úřad, jak to původně požadovala Evropská komise. Vláda ale nakonec od vytvoření takového úřadu ustoupila a na vodárenský byznys bude nadále dohlížet několik ministerstev. Zatímco cenovou regulaci bude mít na starosti ministerstvo financí, koordinací jednotlivých úřadů se bude zabývat ministerstvo zemědělství. Vláda to vysvětluje tím, že právě tento resort má o oboru k dispozici potřebná data.