Do 15.3. byla k návrhu zonace otevřena veřejná diskuse a 5. dubna jej projedná Rada Národního parku Šumava. Poslední slovo bude mít ministerstvo životního prostředí, které pak zóny vyhlásí vyhláškou. Zákon stanoví, že poté nebude dovoleno zonaci měnit po dobu 15 let.

Za rozšíření přírodní zóny se jednoznačně postavily tak významné instituce, jako je Přírodovědecká fakulta Karlovy univerzity, Centrum pro otázky životního prostředí Karlovy univerzity, Centrum výzkumu globální změny AV ČR, či Biologické centrum AV ČR, skládající se z nejdůležitějších ústavů zabývajících se jednotlivými skupinami chráněných organismů: Entomologický ústav (hmyz), Ústav půdní biologie (půdní organismy), Parazitologický ústav (parazité a jejich hostitelé), Hydrobiologický ústav (vodní organismy) atd. Ke kritice se nezávisle připojil i Ústav pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity, její katedra ekologie, pracovníci Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity zabývající se výzkumem na Šumavě, ředitel České společnosti ornitologické a mnozí další.

Vědci Správě NPŠ unisono vytýkají, že v návrhu přírodní zóny jdou svou snahou o kompromis příliš na ruku ekonomickým a politickým zájmům a zanedbávají to, proč Národní park existuje – ochranu přírody a snahu o zachování zdejších vzácných druhů a společenstev, které bez náležité ochrany vyhynou. Ve snaze o kompromis jde Správa dokonce tak daleko, že zanedbává základní, celosvětově uznávané principy designu chráněných území. Vědci pro své požadavky předkládají jednoznačné, daty podložené argumenty.

Mezi nejproblematičtější oblasti patří komplex slatí východně od Horské Kvildy – oblast patřící městu Kašperské Hory, které dostávají ročně mnohamilionové kompenzace za to, že tu nemohou kácet tak, jak by chtěli. Dle návrhu jsou slatě částečně v přírodní zóně, ale prostor mezi nimi nikoliv. Vědci proto navrhují propojit Správou navrhované fragmenty přírodní zóny do kompaktního celku, který umožní fungování místních společenstev, a tedy přežití zdejších druhů organismů. Je totiž odůvodněný a minulou zkušeností podložený předpoklad, že pokud se tak nestane, majitel vykácí nechráněné části na úkor místních ekosystémů. Také z okolí Čertova vrchu a vrcholu Tetřev se stane holina, pokud území nebude chráněno zařazením do přírodní zóny. Pás mezi Plechým a Smrčinou podél hranice s Rakouskem kdysi bránil tomu, aby náš kůrovec ničil lesy kláštera Schlägl na rakouské straně, je však již značně proředěn kůrovcem. Proč tedy přírodní zónu o tento pás nerozšířit? Obě tyto oblasti jsou navíc jádrovými územími tetřeva, což mluví za vše. Podobně argumentují vědci ohledně mnoha dalších lokalit.

Vědci vysvětlují, že horské smrčiny a další biotopy je třeba ponechávat bez zásahu, aby v nich přežilo co nejvíce původních druhů. Čím větší území ponecháme divočině, tím více druhů zachráníme před vyhynutím. Dnes jsou plné noviny zpráv o vymírání hmyzích nebo ptačích druhů. Tento drastický úbytek je varující – jsme na prahu šestého hromadného vymírání, jež je poprvé v historii planety způsobeno živou bytostí, která si o sobě dokonce myslí, že je inteligentní. A význam biodiverzity? Nejlépe jej poznáme návštěvou lékárny – víte, kolik léků má původ v přírodě?

Vědci na konkrétních datech vyvracejí různé poplašné zprávy ohledně „hrozby“ způsobené přítomností bezzásahových zón na Šumavě. Data jasně ukazují, že ve srovnání se zbytkem republiky Šumava není sušší, že hladina podzemní vody není nižší, že bezzásahovost nemá žádný zjistitelný vliv na trendy srážek či teplot na Šumavě. Není pravdou, že kůrovec do nově vyhlášeného bezzásahového území okamžitě přijde a zničí ho – on totiž nečte noviny a neví, že území bylo právě vyhlášeno za bezzásahové. Současná kůrovcová kalamita v celé republice propukla v hospodářských lesích, ne v národních parcích, a data jednoznačně ukazují, že vznikla proto, že máme sucho a horko, ne kvůli bezzásahovým zónám. Podrobné důkazy všech těchto tvrzení včetně grafů si bude moci čtenář přečíst v připravovaném článku na www.ekolist.cz.

Ředitel Správy NP Šumava nyní zveřejnil na webu NPŠ nový návrh zonace, kde se údajně vypořádal s připomínkami, které mu došly. Přírodní zóna byla zvětšena pouze o 0,7%, přičemž valná část lokalit, které požadovala vědecká obec, do ní zahrnuta nebyla. Požadavky odborníků, podpořené konkrétními argumenty a v přírodě naměřenými daty, které jsou jediným způsobem, jak zajistit přežití vzácných druhů a společenstev, tedy opět nedošly sluchu.

Správa NPŠ nejenže nerespektovala většinu doporučení odborníků na pozemcích ve vlastnictví státu, ale především zcela rezignovala nad ochranou cenných ekosystémů, které jsou v majetku obcí či soukromých vlastníků. Evropsky cenné lokality byly ponechány napospas jejich majitelům. Správa NP Šumava tímto postupem veřejně přiznává, že nemá sílu či zájem zajistit ochranu cenných ekosystémů NP bez ohledu na majetkové vazby. Znamená to, že v českém národním parku nedokážeme v souladu s českou legislativou zajistit ochranu nejcennějších částí přírody, a naše závazky nám bude muset připomenout Evropská komise? Jak se nedávno ukázalo na příkladu Bělověžského pralesa, striktní trvání EK na závazcích členských zemí EU ohledně ochrany přírody, obrovské finanční sankce a zastavení dotací přicházejících z EU, mají na země, kde vládne finanční oligarchie místo kulturního přístupu k životu a přírodě, často kouzelnou moc.

Prof. RNDr. Pavel Kindlmann, vedoucí oddělení výzkumu biodiverzity Ústav výzkumu globální změny AV ČR