Donedávna tak trochu zapomenutá vesnice. Pár domů, zahrádkářská kolonie a nic víc. Na začátku malé nádražíčko, kudy projíždí vlaky od Tábora směrem na Ražice. Nasavrky nemají ani kostel, ani faru, ani školu, ba dokonce ani hospodu. Ale tu prý ani nepotřebují. Místní se totiž shodují, že jim vyhovuje nový klub s internetem zdarma ve zbrusu novém obecním úřadě.

Dnešní Nasavrky však od jihozápadu září novotou. Nové vilky a hlavně noví obyvatelé rozšířili počet místních asi o třetinu. Při posledním sčítání v roce 2008 zde žilo 64 lidí, dnes je jich zhruba sedmdesát.

Obec s rozšířenou působností spadá pod Tábor, poštou pak pod Dražice. Leží 4,2 kilometru od centra města vzdušnou čarou. Z Tábora k ní lze dojet od jihu přes Svrabov a Hejlov, nebo od Bálkovy Lhoty a Radkova, případně u nádrže Košín stačí odbočit směr Radimovice u Tábora a pak už Nasavrky nelze minout.

Útěk z Prahy

Zajímavostí je, že mnohé chalupy slouží k rekreačním účelům, v centru je poměrně rozsáhlá zahrádkářská kolonie. Obcí protéká Radimovický potok a západně se nachází větší soustava rybníků. Obec zasáhly velké záplavy v roce 2002, a to právě kvůli rybníkům.

Jaké přednosti mají Nasavrky? Obklopeny jsou přírodou, vládne zde klid a pohoda. Není divu, že starosta Jaroslav Vrhel o publicitu příliš nestojí. „Tady neděláme nic kvůli nějaké reklamě, ale kvůli lidem. Aby se tu cítili dobře,“ podotkl starosta.

Opravená silnice vedoucí k obci přivádí motoristy i cyklisty k nové čtvrti.

„Už jsem měl dost Prahy, jsem rodilý Pražák a chtěl jsem si konečně užít klidu. Je to dobré místo, kousek od Tábora. Moc se mi tady libí, nedaleko odtud pochází i má druhá žena, takže se tu všichni cítíme spokojeně. Bydlíme tady tři roky. Jestli nám tu něco chybí? Vlastně už ne, vlak dětem do školy tu jezdí a snad od září dokonce i autobus. Do hospody nechodím, takže mi nechybí ani tady. A na úřadě funguje klub, kde se občas scházíme. Máme auto, skútra, kola, takže do obchodu se dostaneme snadno,“ zasvěcuje do každodenního života Nasavrk David Taichman, který spolu s manželkou vychovává v novém domově čtyři děti. Pražského života má natolik dost, že dokonce opouští i práci v hlavním městě a bude dojíždět do Tábora. Mimochodem, zastihli jsem ho u míchačky, protože na novém domě a jeho okolí je stále práce dost.

Klid a pohoda

Také Petr a Andrea Jablonovských si pochvalují. Ani oni nepatří mezi starousedlíky. Rok starý dům čeká na kolaudaci, ale už nyní se v něm všichni cítí skvěle.
„Je to úplně něco jiného než žít v paneláku. Člověk si v tom klidu dobíjí baterky. Nepotřebuji hospodu, ani obchod. Potřebné si dovezeme auty. Mí sousedé stavějí, takže se ještě moc neznáme. Prohodíme pár slov, ale tady si člověk opravdu chce užít především klidu. Když má někdo náročnou profesi i časově, tak právě tohle nejvíce ocení,“ s jistotou tvrdí Petr Jablonovský.

Jeho dcera Veronika je ale trochu jiného názoru. Ve dvaceti letech je totiž klid to poslední, co by vyhledávala. Má tu sice vrstevníky, ale ti se spíše znají vzájemně. Verča jezdí za tátou obvykle jen na víkendy. Takže bez váhání přiznává, že jí osobně je městský život bližší. „Ale klid je tady opravdu božský. Ocenila jsem to, protože jsem se musela učit na zkoušky,“ dodává Veronika.

Život s vlaky

Naopak za téměř starousedlíky už lze považovat Annu Turiakovou i Jitku Petrákovou. Doprovází je čtveřice chlupáčů, kteří o sobě dávají vědět hlasitým štěkotem. V Nasavrkách žijí přímo u vlakové stanice v nádražním domku, protože paní Turiaková je stále u Českých drah zaměstnána.

„Jezdím do Bechyně jako výhybkářka. Jsme tu spokojení. Pan starosta je velice hodný a pracovitý pán,“ konstatuje Anna Turiaková, jinak též „žákyně“ akademického malíře Teodora Buzu. A hned zve do Plané na výstavu nejen svých děl. „Vlak? Dopoledne je to slabší, ale odpoledne jezdí každé dvě hodiny. Jezdíval dokonce každou hodinu, letos je to poprvé po dvou. Autobus sem nejezdí, a to je škoda. Starší by ho určitě uvítali a děti možná do škol také,“ tvrdí Jitka Petráková. Jí osobně život u kolejí nevadí, jde prý jen o zvyk.

Silnice pamatuje

Obecní úřad zářící novotou byl i letos místem konání voleb do parlamentu. A to ještě donedávna museli místní do domku čp. 13, kde žije skutečný starousedlík Jan Bílý.

Starosta Jaroslav Vrhel by rád, aby do obce autobusová linka jezdící do Radimovic zajížděla. Už se o to nějaký čas pokouší, ale netuší, proč to nejde.
Nasavrky by nutně potřebovaly opravit místní komunikaci. Silnice vedoucí k obci je jako nová, ta přes ní ale dost pamatuje. O její obnovu se snaží od roku 1980, zatím bezúspěšně.

Třeba se jednou dočkají. Pokud se obec bude rozrůstat současným tempem, nebude už možné před některými nedostatky (autobus, silnice) zavírat oči.

Historie - První písemná zmínka o obci pochází z roku 1364, dle Romana Cikharta (původně Nasevrky). Ves tato příslušela obci Táborské, jež tu měla v 16. století čtyři osedlé (mezi nimi kováře) a mimo to ji Václav Kropáč ze Strkova jako dědictví po sobě a manželce Dorotě odkázal roku 1523 dvůr, na kterémž Jakub seděl. Roku1621 ves byla obci Táborské zkonfiskována, ale roku 1629 zase navrácena. Roku 1626 žil v obci Jan Kelbel z Geyzinku. Z rodin ve vsi usedlých jmenuje se Šimákova roku 1719, Šilhaveckých 1719 a Novákova roku 1730.

Současnost -Obec Nasavrky se nachází v okrese Tábor, kraj Jihočeský. Je tu 34 domů, 5 rozestavěných. Žije tu 70 obyvatel. Obcí Nasavrky protéká Radimovický potok, který se po 2,5 km vlévá do Košínského potoka, západně od obce je větší soustava rybníků ( „Nová komora, Podedvorník, Velký rybník, Čtverák, Mlynářka, Krajánek, Praporky“). Přibližně 700 m severně je vodní nádrž Košín I.

Alena Řezáčová