Stavební charakter města Tábora nabízí ucelený přehled o hlavních komunikacích a náměstích. Co však místní i návštěvníci vědí o jejich názvech?

Připomeňme si nyní vývoj, méně známé názvy a okolnosti jejich vzniku, též celkovou dobovou atmosféru táborských ulic.

Pocta vlastencům

Náměstí Františka Křižíka – prakticky každý, kdo byť jenom projíždí Táborem, se mu nevyhne. Prostor mezi Starým a Novým městem, na silnici vycházející od jordánské hráze a pokračující směrem na České Budějovice, se stal přirozenou křižovatkou již v dobách, kdy se cestovalo pouze koňskými povozy. Ostatně právě zde byla umístěna městská váha a rozvíjel se všestranný veřejný život.

S postupnou výstavbou vzniklo ve druhé polovině 19. století rozměrné náměstí, zvané tehdy Husovo. Jeho význam se odrážel i v postupně vznikajících důstojných stavbách, ať se jednalo o výstavnou budovu státní reálky či prvotřídní hotel, později biograf a Živnostenskou banku. V řadě činžovních domů, dnes již zčásti neexistujících, působily obchodní firmy, z nichž připomeňme alespoň rybárnu „Vaňha“.

Pomník Osvoboditelům 1914 – 1919 původně našel místo před zahradou restaurace U Jelena, později byl autorem Janem Vítězslavem Duškem rozšířen a přestěhován k Lípě svobody z roku 1919 v centru náměstí. Jeho název po kostnickém mučedníkovi se ovšem též přestěhoval na vhodnější místo, zatímco rušný prostor v centru obdržel název Riegrovo náměstí.

Horlivý český vlastenec a politický vůdce národa zde byl ponechán i německou okupační správou, název Rieger-Platz čteme na jejím plánu Tábora z roku 1943. Ovšem pomník padlým musel být demontován a dne 26. ledna 1943 byla na příkaz vládního komisaře Tábora pokácena Lípa svobody. Z pařezu však vyrůstaly výmladky, které zahradník tajně zaléval a po okupaci z nich vypěstoval sedm kmenů symbolizujících léta 1938 – 1945. Spolu s obnoveným památníkem padlým v 1. světové válce vytvořily úctyhodné památné místo uprostřed městského ruchu.

V názvu prezident

Konec 2. světové války byl připomenut i jinak. Dne 15. listopadu 1947 bylo dané náměstí pojmenováno po bývalém prezidentovi USA F. D. Rooseveltovi (v úřadu 1933 – 1945). Americký velvyslanec Steinhardt zde ve slavnostním projevu mimo jiné řekl: „Je zajímavá podobnost mezi Husem a Rooseveltem. Oba bojovali statečně a vytrvale proti silám útlaku a teroru…a budou pro všechno lidstvo zářivými příklady toho, že demokratická svoboda projevu, které si ceníme, je požehnáním, jež se musí s nadšením střežit a za něž se musí často bojovat – ne jednou, ale stále znovu a znovu…“
Název Rooseveltovo náměstí byl ponechán až do roku 1958. Tehdy rozhodnutím rady místního národního výboru bylo přejmenováno na náměstí Antonína Zápotockého, pro nějž následující desetiletí znamenala především přibývající starosti s dopravou. Samotný prostor byl několikrát upravován. Změnil se i celkový vzhled náměstí, zejména v 80. letech po demolici části obytných budov a díky nové výstavbě.

Dnešní název

Hned po roce 1989 se dostalo pocty osobnosti české vědy a techniky Františkovi Křižíkovi, který pro město Tábor vykonal mnoho záslužných skutků.
Jenom škoda, že toto místo již dosti dlouho nepřipomíná důstojné náměstí, nýbrž jednu složitou adrenalinovou silniční křižovatku.

Stanislav Zita