Psychologa do každé školy! To se dlouhodobě snažila prosadit místostarostka Michaela Petrová. Její myšlenku nyní podpořila i rada města na pondělním zasedání. Radní tak od září každoročně poskytnou čtyřem velkým základkám čtyři sta tisíc korun na školního psychologa. Příspěvek nyní ale ještě musí schválit zastupitelstvo.

„Jedná se o základní školy Zborovská, Helsinská, Husova a Mikuláše z Husi. Město každé z nich ročně uvolní sto tisíc korun a ředitelé už si sami uzavřou s psychologem dohodu o provedení práce," vysvětluje princip financování vedoucí odboru školství Radomír Kouba.

Do jaké míry bude psycholog ve škole vystupovat, je podle něj už na rozhodnutí konkrétního ředitele. Jisté ale je, že všichni dotčení tento nápad kvitují. „Myšlenka je to perfektní, teď mluvím za všechny ředitele, protože jsme o tom už společně mluvili, a jsme jednoznačně pro. Psycholog je 
u nás rozhodně potřeba, protože současné problémy žáků už normální učitelé nejsou schopní řešit," myslí si ředitel ZŠ Husova Petr Zamrzla. Zároveň ale dodává, že najít fundovaného psychologa začíná být problém. „Od září prakticky nemůžeme nikoho sehnat. Rádi bychom totiž využívali služeb jediného psychologa a obávám se, že nikdo nebude stát o čtyři drobné úvazky. Původně jsme doufali, že tohoto lékaře zaměstná město," dodává.

Jeho obavy bohužel přiživuje i názor školní psycholožky Evy Švecové. „Domnívám se, že především ve školství není důvod uchylovat se ke krátkodobým formám smluvních vztahů."

Také ředitelka druhé z dotčených táborských škol aktivitu města chválí, sdílí ovšem názor svého kolegy ze ZŠ Husova. „Ten nápad se nám líbí a velmi za něj městu děkujeme. Školního psychologa bereme všema deseti, ovšem největší kámen úrazu nastává v tom, kde ho hledat, protože volní psychologové nejsou," říká Dagmar Havlůjová za ZŠ Mikuláše z Husi.

Z toho důvodu ani školy nemají žádného vhodného kandidáta vytipováno. Ideální by totiž podle čtveřice ředitelů bylo zaměstnávat psychologa jediného, který by pravidelně docházel na všechny školy. „Máme takovou představu, že by psychlog strávil na každé ze škol jeden den v týdnu. My pedagogové bychom mu vytipovali jedince, kteří mají buď kázeňské nebo i rodinné problémy, případně je trápí i cokoli jiného. S takovými dětmi by pak psycholog individuálně pracoval a sledoval by je i při vyučování," přibližuje Dagmar Havlůjová působení svého budoucího kolegy v její škole o 440 dětech. Stejně jako její kolega Petr Zamrzla by se nebránila i odborné pomoci čerstvého absolventa.

Nevýhodné podmínky

Petr Zamrzla se ale obává, že za takových podmínek nebude tato pozice výhodná nejen pro lékaře s praxí, ale ani pro mladého absolventa. „Bojím se, že zkušeného člověka s praxí určitě neseženeme. Proč by svolil ke smlouvě na dohodu bez dovolené, se špatným daněním, nejistotou, co bude v létě a za rok a tak podobně. Mám dojem, že na takový pracovní poměr by mohl kývnout jen absolvent, který hledá zkušenosti. Nejsem si ale jistý, kolik z nich bude chtít pracovat v okresním městě," domnívá se řediel ZŠ Husova a vyzývá všechny případné zájemce, aby se městu ozvali. Řešení zatím vidí jediné – zaměstnat jediného člověka na jednu zastřešující smlouvu.

Chotoviny

Svého psychologa ale nepotřebují jen velké školy. Ve školním roce 2013/2014 jej zaměstnávala i menší vesnická škola v Chotovinách. Ta si psychologa a speciálního pedagoga financovala ze speciálního grantu. Jakmile se ale vyčerpal, odešli s ním i odborníci. „Práce psychologa se u nás opravdu osvědčila, byli jsme spokojení a potřebovali bychom jej i nadále, ale nyní na něj nemáme prostředky. Mnohem větší problém ale je, že takových odborníků je málo a většinou už mají nějaké kmenové zaměstnání a nemohou mít víc jak 1,5 úvazku," míní ředitel chotovinské základky Petr Havlík a dodává, že psychologů produkují univerzity v Praze, Brně a Olomouci poměrně malé procento a absolventi mimo to často směřují i jinam, například do probační služby. „Psychologové nejsou a nebudou. Nebýt osobní známosti, nejsem si jist, zda bych býval někoho sehnal," myslí si Petr Havlík a dodává, že v budoucnu by neváhal obdobný grant opětovně využít.

Problematických dětí totiž přibývá a své o tom ví i ředitelé táborských škol. „Děti mají výchovné i výukové problémy, ale v naší škole se často dohadujeme i s rodiči, o tom, jak s dítětem pracovat. Právě v těchto případech by bylo ideální, kdyby zasáhl psycholog a žáka správně nasměroval," myslí si Petr Zamrzla ze ZŠ Husova v Táboře.

Bechyně

I ředitel ZŠ Františka Křižíka v Bechyni Milan Kožíšek připouští, že školní psycholog by u nich byl zapotřebí. „Na druhou stranu nejsme zase tak velká škola. Mezi 230 žáky máme sice čtyři integrované, ale problematické děti nemáme. Dosud nám vždy dokázala pomoci pedagogicko psychologická poradna, takže bychom nemohli psychologa zaměstnat na trvalý pracovní poměr. Využívali bychom ho spíše nárazově. Někdy navíc dokáže poradit i po telefonu. Ani bychom ho sami nezaplatili," myslí si. V úvahu by tak podle něj přicházelo, aby obě bechyňské základky využívali pomoc jediného psychologa a o náklady se podělily. 

Malé střední školy si vystačí samy, COP má odborníky léta

Pomoc a radu psychologa nepotřebují jen malí školáci, ale často také teenageři, kteří právě na střední škole začínají nejvíce přemýšlet o tom, jaká je jejich úloha v životě. Ředitelé malých středních škol v okrese mají ale pocit, že jejich stávající zaměstnanci dokáží problémy žáků včas podchytit.

„V dnešní době bychom samozřejmě i my uvítali odbornou pomoc psychologa. Problém bude ale podle mého v tom, kdo by jej zaplatil. Jeho služby by musely využívat tak dvě tři školy, aby se to vyplatilo. Naše škola je ale takového rodinného typu, máme 220 žáků a internát, a řekl bych, že každý problém je tu hned vidět, tudíž jsme schopni sami včas zasáhnout," míní ředitel SOŠ ekologické a potravinářské ve Veselí nad Lužnicí, Ladislav Honsa.

Podobné ovzduší je i na bechyňské Střední umělecko průmyslové škole. Psycholog tu není zapotřebí. „Psychologa nemáme a v podstatě bychom ho ani neuvítali, protože máme výbornou výchovnou poradkyni a myslím, že i učitelé sami jsou tak trochu psychology, procházejí i spoustou školeními, takže dokážou případné problémy vyřešit sami," domnívá se Jiří Novotný, ředitel školy o 226 žácích, pěti maturitních oborech a jednom učňovském.

Zcela opačný názor má na problematiku psychologů ve školství ředitel Centra odborné přípravy v Sezimově Ústí, František Kamlach. Jeho škola využívá služeb psychologa už minimálně pět let. „Zaměstnávali jsme několik let na půl úvazku psychologa a půl úvazku speciálního pedagoga. Platili jsme je z evropských prostředků v rámci projektu ministerstva školství. Nyní už projekt skončil, tak oba pracovníky dotuje zřizovatel školy, tedy kraj. S oběma máme výborné zkušenosti a skutečně si nedokážu představit, že bychom o ně přišli," míní ředitel školy o bezmála 700 studentech a dvanácti oborech.

ROZHOVOR:

Psycholožka Eva Švecová se domnívá, že i doktor přes duši potřebuje kvalitní zázemí, aby splnil své poslání, říká:

Psycholog má být hlavně důvěrníkem

Šestadvacetiletou rodačku z Nové Vsi u Chýnova Evu Švecovou odvála vysokoškolská studia daleko na jižní Moravu. Dnes se pyšní dvěma vysokoškolskými tituly z psychologie a sociální pedagogiky a poradenství. V Brně už zůstala a nyní pod její ochranná křídla už půl druhého roku spadá 650 žáků. Táborskému deníku vysvětlila, proč i psycholog potřebuje kvalitní zázemí a s jakými dětmi pracuje.

Jaké problémy ve škole nejčastěji řešíte?
Ve své praxi se setkávám s širokou paletou problémů a lze je dělit například podle toho, kdo s nimi za mnou přichází. Třídní učitelky po mně především chtějí, abych dosáhla zlepšení vztahů ve třídě, popřípadě zasáhla ve chvíli, kdy se náhle změní chování konkrétního žáka. Žáci samotní se ke mně dostávají většinou nepřímo. Posílají je právě třídní učitelky nebo jejich rodiče často ve chvíli, kdy dostanou nálepku „nepřizpůsobivý", „rušivý element", „největší sígr ve třídě" nebo naopak „největší otloukánek".


Byla byste ochotná pracovat na dohodu o provedení práce?
Já osobně mám tyto dohody spojené se studentským životem a myslím si, že dnešní doba poskytuje mnoho dalších možností, jak takovou situaci vyřešit. Já pracuji na poloviční úvazek a k tomu mám další práci ve středisku Masarykovy univerzity, které pomáhá zdravotně znevýhodněným studentům. Takové zaměstnání mi dává pocit jistoty. Je totiž velmi důležité, aby měl psycholog ve škole vybudovanou pozici spíše důvěrníka než záplaty na problémové a nepřizpůsobivé. A to chce čas a dostatek prostoru. Psycholog by měl dostat možnost zcela splynout se školním prostředím, a to v případě, že nebude mít dostatek času a také stabilní zázemí, například ve formě práce na HPP, dobře nejde.

Setkala jsem se už u kolegyň se situací, kdy jim škola vytvořila pracovní místo na živnost na jeden dva dny v týdnu. To je poměrně zátěžová situace. Člověk je vystaven velké nejistotě a strachu o pracovní pozici a zároveň si ve škole nemůže vybudovat opravdu pevné a stabilní postavení, aby mohl svou práci provádět smysluplně. 


Na druhou stranu ale nechci být k zaměstnávání na dohody příliš kritická. Nálepka absolvent je i dnes poměrně stigmatizující, co se prvního zaměstnání týče, takže je člověk mnohdy rád i za to, že má možnost pracovat právě na dohodu. Pro každého čerstvého absolventa je vždy pozitivní, když se nemusí potýkat s registrací na úřadu práce. Málokteré místo je navíc určené pro absolventy, což mohou změnit právě menší města. Školní psycholog je velmi dobré startovací zaměstnání. Opět se ale vracím k tomu, že na dostatečné zaběhnutí ve školním prostředí je potřeba víc než jeden den v týdnu.