I dnes je pro ratajskou školu využití. Pravda… Tabule i lavice, v nichž dříve seděli žáci, jsou již dávno pryč. Přesto je v ní každodenní život. Obec ji nechala přestavět na čtyři byty… Ale pěkně od začátku.

První zmínka o ratajské škole pochází již z roku 1783 v souvislosti s učitelem Vincencem Hankem. Kantor vyučoval děti z Ratajů, Kozína, Lhoty, Starého Sedla a Dobronic v obecním domě č. 35. Jenže děti výuce příliš nedaly. Navíc panovaly velké rozdíly mezi chudými a bohatými.

Školní výsledky:

patří jednomu z žáků:
1. Čemu se dítě učí? Čtení, psaní, slabikování
2. Jak se učilo? Dobře, prostředně, velmi dobře
3. Jaké byly mravy, schopnosti? Nevyplněno
4. Kolikrát bylo v tuto dobu ve škole? Stokrát
5. Kolikrát nebylo ve škole? Třicetkrát
6. Kolikrát přišlo pozdě? Dvaatřicetkrát
7. Kolikrát v celém čase chození do školy se učilo? Tisíckrát
Zdroj: obecní kronika

Šestadvacetiletý učitel ale v Ratajích na růžích ustláno rozhodně neměl. „Zle naříká a prosí na kolenou, aby jej konsistoř ochránila a nedala mu tak těžký život snášeti. Měsíčně má dostávat od sedláků peníze a bochník chleba a ve středu hrst hrachu a krup za kostelní službu," píše se v ratajské kronice.

V roce 1783 přišlo nařízení, aby se tato škola, což byla chaloupka se vchodem uprostřed, opravila. Po každé straně chodby bylo malé okénko. Nalevo byla školní světnice, napravo kuchyně, komora a světnice učitelova. Nebo ještě lépe, aby se v obci postavila úplně nová budova.

Odborníci tedy v roce 1786 sestavili rozpočet školy na celkem 645 zlatých. Zajímavé jsou ale údaje, kolik stály řemeslné práce. Kronika hovoří o tom, že zedníci dostali 114 zlatých, tesaři 66 zlatých, truhláři 55 a zámečníci 25 zlatých.

Přestože již rozpočet existoval, ještě to neznamenalo, že se bude stavět. O rok později, přesně 17. listopadu 1787, přišla komise, která konstatovala, že stará škola spadne.

Opět prosí o školu

Roku 1809, tedy přesně po 26 letech od podání rozpočtu, prosí Vincenc Hanke opět o stavbu školy. Krajský úřad 
o rok později proto žádá nové plány a až do roku 1813 schvaluje rozpočet stavby. Nakonec se náklady ustálily na 3779 zlatých. Škola pak až do roku 1903 fungovala v čísle 50, vedle fary. Dlouhá byla devět sáhů a široká pět sáhů.

Nový kronikář, Jan Kašpar, rolník z Kozína, poté uvádí, že nová škola proti kostelu vznikla mezi lety 1902 – 1903 za starosty Jana Cvacha. V přízemí byl byt pro řídícího a učitele, v patře pak dvě třídy.

„Až do této doby měli jsme obtíže s první třídou, neboť se najímati pro ni musela ve vesnici světnice. Tak ji pamatuji u Kožíšků proti Fukovým, dále u Cvachů vedle fary a pak až u Dvořáků vedle dvora," píše Jan Kašpar. Druhá třída fungovala v domě čp. 41.

close Jaroslav Hruška zoom_in V roce 1931 poprvé usedl do lavice ve škole naproti kostelu dnes již dvaaosmdesátiletý Jaroslav Hruška. „Vzpomínám si, že první den mě do ní vedl táta. Tenkrát tam učiteloval Ladislav Vlna a já mu řekl, že už zvládnu podepsat dědu. Co mi odpověděl, to už si bohužel nepamatuji," usmíval se Jaroslav Hruška.

Jako žák pamatuje, že obě třídy, v nichž se učily děti až do osmého ročníku, byly plné. Po čtvrté třídě ale někteří odcházeli do měšťanek buď do Bechyně, nebo jako Jaroslav Hruška do Bernartic. „Měli jsme i povinnosti, třeba práce na školním pozemku, kde jsme pěstovali zeleninu. Občas mě to nebavilo, ale pořád to bylo lepší, než se učit," popisuje s tím, že žáci tehdy chodili do školy od pondělí do soboty, ale čtvrtek měli volný.

Na konci války se do školy nastěhovali Němci, kteří utíkali před vojsky, tedy starší lidé a matky s dětmi. Při vzpomínce na tresty se Jaroslav Hruška pousměje a říká: „Uděloval nám je i pan farář. Jednou jsme dostali rákoskou přes zadek za to, že jsme s klukama nafukovali žáby. Ony se pak nemohly potopit a jenom plavaly," smál se i po letech bývalý žák, který o sobě tvrdí, že byl dost čilý. Dodává, že lotři v hodině seděli i u plivátka. Jaroslav Hruška už si radši nepamatuje, jestli byl také takhle potrestaný.

Nový osud ratajské školy se začal psát po roce 1974. Dětí ubývalo a zastupitelé se rozhodovali, co dál. Nakonec ji přestavěli na byty. Nájemníci se stěhovali v roce 2001.