Miloš Novotný měl tehdy krátce po vojenském cvičení. „Bylo to pár týdnů poté, co jsem se vrátil z Bechyně, když přišli Rusáci,“ vzpomíná. „Tedy přesněji – nepřišli, přepadli nás,“ opravuje se hned.
O obsazení se dozvěděl ráno z rádia. „Manželka brečela, já jsem tehdy bydlel v podnikovém bytě v Plané nad Lužnicí, hned jsme se vyrazili podívat do Tábora,“ dodává s tím, že městem se tehdy právě přesunovala celá divize.

S několika přáteli a vybaven fotoaparátem tak dorazil na třídu 9. května. „Všude byl dav lidí, hrozili na tanky pěstmi. Tak jsem vzal foťák, měl jsem dvouzrcadlovou flexaretu, a fotil jsem to. Byl jsem zrovna u hotelu Grand, když si mě jeden v vojáků všiml. Jak mě uviděl, tak po mě skočil. Já jsem se mu vytrhl a začal jsem utíkat. A on za mnou. Když viděl, že mě nechytne, tak vzal samopal a začal střílet do vzduchu. Tedy aspoň doufám, že do vzduchu,“ vzpomíná. Nakonec se mu podařilo skrýt v jednom z domů. O dva roky později emigroval přes Rakousko do USA.