Příměstská část Náchod je součástí Tábora tak jako osmička dalších. Těžko říci, která část je nejstarší. Faktem je, že ale žádná jiná nebyla přejmenována. Náchod se totiž ještě v 16. století jmenoval Záchod. Ne však kvůli sociálnímu zařízení, ale protože přes něj byla cesta „zacházkou“ od tehdejšího směru z hlavní komunikace na Prahu. V té době zde žilo deset starousedlíků. Původně zde také stávaly dva mlýny. Z nich se udrželo do dnešních dnů několik gruntů a pouze jeden mlýn. Druhý byl totiž zatopen při vzniku přehradní nádrže Jordán.

Od 17. století vlastní původní Mikešův mlýn rodina Šeborova, o které je zde v obci první zmínka již roku 1632. Potomci tohoto rodu žijí v Náchodě dodnes. Mlýn zanikl na konci 18. století. Z rodin ve vsi nejdéle usedlých se připomíná Dvořákova (1564), Nouskova (1719), Jouzova (1732) a Pecháčkova (1744).

Ještě dnes existuje zápis o historii gruntů náchodských, který Deníku poskytl Josef Kabeš, trvale žijící, jak jinak, než v Náchodě. Jedná se o grunty Nouskových z roku 1570, Knotkovských z roku 1618, grunt Kozákovský z roku 1642, Lákacovský z roku 1570, Plívovský z roku 1547, Vardovský z roku 1570 a grunt Chvalovský z roku 1620.
Zajímavé historické dokumenty prý ale vlastní v Náchodě i další rodiny.
Náchod se nachází na severním okraji Tábora, za mimoúrovňovou křižovatkou.
V blízkosti této městské části je vodní nádrž Malý Jordán se známým rekreačním zařízením. Do obce vede linka městské hromadné dopravy, a to 20 a 21.

V Náchodě stálo ještě v roce 1990 jen 83 trvale obydlených domů, což se ale v posledních letech změnilo a došlo k poměrně masivní zástavbě vilek, zejména v části blízké městu. A mohlo by dojít i k dalšímu rozšíření této příměstské části, protože město Tábor podle územního plánu tady počítá s dalším rozvojem bydlení. Politickým záměrem současného vedení je najít atraktivní lokality, které by vyhovovaly i zájemcům z jiných míst než z Tábora. Podle současného místostarosty Martina Jirovského, který se na projektu aktivně podílel, by mělo jít o bydlení v těsné vazbě na charakter venkovské zástavby a přitom bydlení spíše městského typu. „Bydlení, kde se lidé potkají na živé ulici. Bydlení v zeleni s blízkostí malé a velké vodní nádrže a krásným výhledem na panorama města Tábora,“ vysvětluje. Plochy určené k zástavbě jsou zatím prázdné.

A jak se zde žije v roce 2010? Ilona Spirková, jejíž rodina patří spíše mezi starousedlíky, si myslí, že dobře. „Moc času tady ale netrávím. Vlastně ráno vstanu a jedu do práce do Tábora. Vracím se večer. Ano, nákupy obvykle vozím z města, protože zdejší obchůdek je zásoben jen tím nejnutnějším.“ Hodně se tu podle Ilony Spirkové udělalo pro děti. „Samospráva se snaží a město tady vybudovalo zázemí pro malé děti. Prolézačky, houpačky a tak podobně. A vzoroví jsou hasiči. Ti každoročně pro děti pořádají oslavy dětského dne,“ chválí Spirková. A ví, o čem mluví. S manželem vychovala tři děti, které se do rodné vísky také rády vrací. Tedy zatím jen ze školy, která je dostupná autobusem v nedalekém Táboře. A ty prý naštěstí jezdí často.
Ladislav Vacka, starosta místních dobrovolných hasičů a majitel koloniálu přece jen vidí i nedostatky. Vadí mu, že dodnes nebyl vyřešen výjezd na hlavní silniční tah z centrální části obce. Mnohokrát prý na to místní upozorňovali, stačil by retardér či snížení rychlosti na třicítku.

„Děti tu jezdí na kolech a rodiče se o ně samozřejmě bojí. Už několikrát jsme žádali policii, aby si před hasičárnou udělala průzkum, kolik vozidel tady jezdí. Na základě toho by pak mohli učinit patřičná opatření. Zatím se nic neděje. Stanovisko nepřišlo žádné. Přitom dopoledne je to tady takový malý Václavák,“ zlobí se Ladislav Vacka. Osobních aut projede Náchodem hodně, protože směrem k Malému Jordánu vede cesta k zahrádkářské kolonii a k autokempu. „Zatím se tu nic nestalo, ale nebezpečí opravdu hrozí. Já sám také odsud nerad vyjíždím, protože přes hasičárnu není vidět,“ dodává Vacka.

Obchod ale pomalu skomírá. Jako všechny malé vesnické prodejny i ten zdejší válcují ho supermarkety. „Nakupuji ve velkoobchodě, ale nemůžu se marketům vyrovnat. Nemá na to vliv ani léto, kemp už také není tak prosperující jako kdysi,“ tvrdí náchodský rodák. I on se zmiňuje s patřičnou hrdostí o gruntech.

A malá ZOO? Ta bývala u Jaroslava Šonky staršího, jehož syn se však věnuje už jen chovu okrasného ptactva. A ještě Ladislav Vacka vzpomíná na zajímavou historickou přednášku muzejního znalce, historika Stanislava Zity, která se uskutečnila asi v polovině roku. „I když to bylo ve zcela nevhodném termínu, tak na přednášku přišlo hodně lidí, až mě to samotného překvapilo. Bylo úplně narváno,“ směje se Vacka. Tak ho to uchvátilo, že se rozhodl s muzeem na historii Náchoda spolupracovat.

„Dokud tu žijeme, měli bychom něco přenechat i generacím dalším. Takový zpracovaný dokument by určitě přivítaly,“ domnívá se Ladislav Vacka. A hned také dodává, že výrazně se v obci angažují asi jen místní hasiči. Fungují tady už sto deset let, takže za nimi už vidět velký kus práce a bohaté činnosti.

Legenda praví, že: „…když se v roce 1860 provdala Rozálie Prokopová, zvaná Holá (prapotomek husitského vojevůdce Ondřeje Prokopa, zvaného Holý), ze Stoklasné Lhoty za náchodského sedláka Pecháčka, začal se někdy v ranních mlhách na polích mezi Náchodem a Hejlovem zjevovat Jan Žižka na koni, vzhůru nohama. Tam, kde se to stalo, prý pole přineslo „obrovskou hojnost žita a ovsa“. (zdroj: www. wikipedie).
Náchod patří mezi bohatší příměstské části, především svou historií. Ale i současností, protože místní se o příměstskou část starají. Není divu, že právě sem chodí lidé ze sídlišť na procházky a za odpočinkem. Vždyť Náchod už dávno není Záchod.

Historie -Obec vznikla zřejmě ve 13. století. Vítek z Prčice a Příběnic založil zde kolem roku 1243 gotický hrad a v zemských deskách je uváděna vesnice, příslušící k hradu, jménem Záchod. Tento výraz ovšem v tehdejší češtině neodpovídal významem dnešnímu záchodu, neboli toaletě. Do současného českého slovníku by se dal přeložit významem „zapadákov“. Vesnice si podržela jméno až do roku 1683, kdy byla přejmenována na Náchod. V roce 1437 odstupuje Oldřich z Rožmberka ves městu Táboru. V roce 1514 postavilo město v obci mlýn a prodalo jej jakémusi mlynáři Mikešovi. Po bitvě na Bílé hoře je v roce 1621 obec městu Táboru zkonfiskována, ale již v roce 1629 opět vrácena. www.tabor.cz

Alena Řezáčová