Podobnými peripetiemi si prošla také Budějovická ulice. Budějovická byl její úplně první název z doby po první světové válce. Nevydržel jí však dlouho, a až do začátku následující války nesla název Wilsonova.
Za války se pak znovu vrátila k Budějovické. Od roku 1945 se opět krátce nazývala Wilsonova, ale brzy dostala pojmenování pro změnu po Gottwaldovi. Tak to zůstalo do roku 1990, kdy se z ní opět stala Budějovická. Podobně se ulice Rudé armády změnila na Soběslavskou či ulice Samopalníků na Náchodskou.
Přejmenovávání ulice, evokujících politické události, je však záležitostí pohnutých dob a dochází k nim takřka výhradně během změn politického režimu. K větším proměnám názvů tak docházelo především na začátku devadesátých let minulého století. Dnes se mnohem častěji řeší situace, kdy díky nově vznikající zástavbě vzniká také potřeba pojmenovat nové ulice.
OSOBNOSTI? AŽ PO SMRTI
Vladimír Helma z táborského odboru vnitřních věcí vysvětluje, podle jakých kritérií se jména ulic vybírají. Iniciativa je na straně lidí žijících v lokalitě, v níž nová ulice vzniká.
„Pokud se někde staví nová čtvrť, oslovujeme lidi z dané lokality a oni podají své návrhy. Pokud se už ve městě ulice stejného názvu nevyskytuje, má šanci na schválení,“ upřesnil Vladimír Helma. Název ulice schvalují zastupitelé.
Pokud se však samotní občané s návrhy nevyjádří, je míč na straně města. To pak volí různé systémy, podle nichž jména tvoří. Například v Čekanicích přistoupili k pojmenování ulic podle klasiků, v Měšicích se pro změnu inspirovali terénem, jímž ulice prochází.
„Například ulice Svážná opravdu vede do kopce,“ vysvětlil Vladimír Helma. Názvy osobností je pro pojmenování ulic možné použít také, má to však jedno omezení: musí se jednat o osobnost, která již nežije.
V roce 2015 se tak dočkal pojmenování ulice například filmový architekt a držitel Oskara za film Amadeus Karel Černý.
Tento název si píší v adrese obyvatelé lokality v Čekanicích, kde poslední roky Karel Černý s manželkou Gízou žil.